Výkon znalecké (tlumočnické) činnosti

(1) Státní orgán vyžaduje posudek (tlumočnický úkon) především od ústavu specializovaného na znaleckou (tlumočnickou) činnost (§ 21 odst. 1 zákona), a není-li ho v příslušném oboru nebo není-li to z důvodu hospodárnosti možné, od znalce (tlumočníka) zapsaného v seznamu krajského soudu, v jehož obvodu má státní orgán sídlo. Jestliže v seznamu krajského soudu není zapsán znalec příslušného oboru (tlumočník příslušného jazyka) nebo jestliže pro to svědčí vážné důvody, přibere státní orgán znalce (tlumočníka) zapsaného v seznamu jiného krajského soudu.

(2) Jestliže státní orgán hodlá za podmínek stanovených v § 24 zákona ustanovit znalcem (tlumočníkem) osobu, která není zapsána v seznamu znalců (tlumočníků), ověří si podle potřeby předpoklady této osoby pro podání posudku (provedení tlumočnického úkonu) (§ 2 odst. 1 a 2).

(3) Znalec (tlumočník) zapsaný v seznamu se při znaleckém (tlumočnickém) úkonu odvolá na složený slib. Znalec (tlumočník) nezapsaný v seznamu znalců (tlumočníků) složí slib před podáním posudku (provedením tlumočnického úkonu).

(1) Při vyžádání znaleckého (tlumočnického) úkonu uloží státní orgán v mezích stanovených zákonem znalci (tlumočníku) lhůtu, ve které má být úkon proveden; před stanovením lhůty je podle okolností nutno se znalcem (tlumočníkem) projednat, zda může v zamýšlené lhůtě úkon provést.

(2) V naléhavých případech může státní orgán žádat spěšné provedení znaleckého (tlumočnického) úkonu; v tomto případě se uvede v opatření, kterým je znalec ustanoven, výslovně, že je žádáno spěšné provedení úkonu, a stanoví se lhůta k jeho provedení.

(1) Příslušný orgán, který v řízení ustanovil znalce, vymezí ve svém opatření jeho úkol, podle okolností případu též formou otázek tak, aby se znalec zabýval jen takovými skutečnostmi, k jejichž posouzení je třeba jeho odborných znalostí.

(2) V posudku uvede znalec popis zkoumaného materiálu, popřípadě jevů, souhrn skutečností, k nimž při úkonu přihlížel (nález), a výčet otázek, na které má odpovědět, s odpověďmi na tyto otázky (posudek).

(3) Písemný znalecký posudek musí být sešit, jednotlivé strany očíslovány, sešívací šňůra připevněna k poslední straně posudku a přetištěna znaleckou pečetí.

(4) Na poslední straně písemného posudku připojí znalec znaleckou doložku, která obsahuje označení seznamu, v němž je znalec zapsán, označení oboru, v němž je oprávněn podávat posudky, a číslo položky, pod kterou je úkon zapsán ve znaleckém deníku.

(5) Znalec je povinen písemný posudek na požádání státního orgánu osobně stvrdit, doplnit nebo jeho obsah blíže vysvětlit.

(6) Při ústním posudku podaném do protokolu uvedou se též údaje, které jsou předmětem znalecké doložky.

(1) Písemný překlad podává tlumočník zapsaný v seznamu tlumočníků v obdobné úpravě, jaká je stanovena pro písemný posudek znalce. Na první straně písemného překladu uvede tlumočník, z kterého jazyka byl překlad proveden, a na poslední straně připojí tlumočnickou doložku.

(2) S písemným překladem musí být sešita přeložená listina. Nelze-li tuto listinu připojit k překladu, spojí se s překladem její ověřený opis.

(3) Tlumočnická doložka se napíše perem nebo strojem, popřípadě se připojí otiskem razítka.

(4) Tlumočnický úkon provedený ústně před státním orgánem uzavře tlumočník údaji, které při písemném překladu se uvádějí v tlumočnické doložce.

(1) Posudky mimo řízení provádějí znalci na základě dohody s občanem nebo organizací; totéž platí o úkonech tlumočníků; jinak platí přiměřeně ustanovení o znaleckých posudcích (tlumočnických úkonech) v řízení (§ 13 a 14).

(2) Důvody, pro které je znalec (tlumočník) vyloučen z úkonu, a důvody, pro které může odmítnout podání posudku (provedení tlumočnického úkonu) v řízení před státním orgánem, platí též v případech uvedených v odstavci 1.