Střelivo
§ 7
Základní ustanovení
§ 8
Schvalování střeliva
Při schvalování střeliva může státní zkušebna kromě jiné dokumentace požadovat od přihlašovatele zejména, aby jí sdělil maximální tlak prachových plynů, který toto střelivo vyvíjí. Přihlašovatel, a to i dovezeného střeliva, je povinen pečovat o to, aby mu tyto údaje byly známy.
§ 9
Kontrola schváleného střeliva
§ 10
Zkoušky střeliva
Technické podmínky pro zkoušky střeliva stanoví příslušné československé státní normy. Střelivo, které nevyhovělo těmto podmínkám, nesmí být schváleno.
(1) Střelivo a jeho samostatně dodávané hlavní části nesmějí být uváděny bez schválení do oběhu ani používány pro civilní potřebu.
(2) Za střelivo se podle této vyhlášky považují náboje a nábojky pro ruční palné zbraně a pro expansní přístroje a střelivo pro ruční plynové zbraně. Hlavními částmi střeliva jsou střely, nábojnice a zápalky.
(1) Zjistí-li se při kontrole, že u některých kusů, či výrobních dávek střeliva se snížila bezpečnost jejich použití (např. skladováním), může státní zkušebna též rozhodnout, že odnímá schválení jen těm kusům nebo výrobním dávkám, které by mohly ohrozit bezpečnost uživatele nebo jeho okolí.
(2) Uživatel střeliva je povinen předložit je ke kontrole na výzvu státní zkušebny, národního výboru, orgánů veřejné bezpečnosti; dále též, je-li vyzván Svazem pro spolupráci s armádou nebo mysliveckou organizací v souvislosti s jejich činností; tuto povinnost má každý uživatel i tehdy, má-li pochybnosti o bezpečnosti nebo spolehlivosti střeliva. Toto ustanovení se netýká střeliva pro plynové zbraně.