(5) Lékaři poskytující lékařskou pomoc podle odstavců 2 až 4 uznávají dočasnou neschopnost vojáků k službě, lze-li neschopnost uznat již na základě zjištění zdravotního stavu bez bližší znalosti pracovní anamnézy. Přitom neschopnost k službě uznávají jen na nezbytně nutnou dobu (lékaři z lékařské služby první pomoci zpravidla jen na dobu 3 dnů), po kterou voják není schopen bez cizí pomoci dostavit se k příslušnému lékaři (§ 2 odst. 1 a 3). Poté odesílají vojáky k příslušnému lékaři s krátkou lékařskou zprávou.