(1) Nárok na odškodnění zahrnuje:

a) náhradu výdělku ušlého po dobu vazby a výkonu trestu odnětí svobody nebo po dobu pobytu v táboře nucené práce nebo v přechodném ústavu; náhrada za ztrátu na výdělku nesmí přesahovat částku 20 000 Kčs za jeden rok;

b) náhradu majetkové škody způsobené poškozením na zdraví, k němuž došlo v souvislosti s vazbou, výkonem trestu nebo s pobytem v táboře nucené práce nebo v přechodném ústavu; pokud jde o způsob a rozsah náhrady škody, platí ustanovení občanského zákoníku; částky, jimiž byla tato osoba odškodněna podle jiných předpisů, se na tuto náhradu započtou; průměrným výdělkem se rozumí výdělek v době před zahájením trestního stíhání;

c) náhradu zaplacených nákladů trestního řízení a nákladů vazby a výkonu trestu;

d) náhradu zaplacených nákladů obhajoby v původním trestním řízení;

e) náhradu zaplaceného peněžitého trestu nebo úhrnu provedených srážek z odměny za práci při výkonu trestu nápravného opatření;

f) vrácení věcí nebo majetku, byl-li uložen trest propadnutí věci nebo trest propadnutí majetku; není-li vrácení dobře možné nebo účelné, nahradí se věci penězi; za věci movité, které mohou být v osobním vlastnictví, se poskytne náhrada odpovídající skutečné škodě za ostatní věci movité se poskytne přiměřené odškodnění; náhrada za věci nemovité se řídí předpisy o náhradách při vyvlastnění. Věci nemovité, které nemohou být v osobním vlastnictví nebo v osobním užívání, nemusí být vráceny ani za ně nemusí být poskytnuta náhrada.