Jednání ve schůzích sněmoven Federálního shromáždění
Hlasování ve schůzích sněmoven Federálního shromáždění
Spolupráce sněmoven a dohodovací řízení
Interpelace a otázky
Jednání o návrzích zákonů
Zápisy o schůzích orgánů Federálního shromáždění

(1) Jednání Sněmovny lidu lze zahájit, je-li ve schůzi přítomna nadpoloviční většina jejích poslanců.

(2) Jednání Sněmovny národů lze zahájit, je-li ve schůzi přítomna nadpoloviční většina poslanců zvolených v České socialistické republice i nadpoloviční většina poslanců zvolených ve Slovenské socialistické republice.

(3) Sněmovna stanoví na návrh svého předsednictva pořad jednání a způsob projednávání jednotlivých bodů pořadu. Koná-li se společná schůze sněmoven, stanoví sněmovny pořad jednání a způsob projednávání jednotlivých bodů pořadu na návrh předsednictva Federálního shromáždění.

(4) Každý poslanec může navrhnout změnu nebo doplnění pořadu.

(1) Schůze sněmovny je zpravidla veřejná.

(2) Z důvodů ochrany státního tajemství nebo důležitého zájmu státu se může sněmovna usnést na návrh předsednictva Federálního shromáždění, svého předsednictva, výboru, na návrh poslance, presidenta Československé socialistické republiky, vlády nebo jejího jednotlivého člena, že schůze nebo její část je neveřejná. O takovém návrhu rozhodne sněmovna bez rozpravy.

(3) Na schůzi sněmovny nebo na části schůze, která byla prohlášena za neveřejnou, mohou být přítomni president Československé socialistické republiky, poslanci druhé sněmovny a členové vlády Československé socialistické republiky. Takové schůze nebo její části se může zúčastnit i vedoucí Kanceláře Federálního shromáždění. Další pracovníci Kanceláře Federálního shromáždění a jiné osoby se mohou zúčastnit takové schůze nebo její části jen se souhlasem předsednictva sněmovny, a jde-li o společnou schůzi sněmoven, se souhlasem předsednictva Federálního shromáždění.

(1) Poslanci se mohou hlásit do rozpravy již před zahájením schůze i v průběhu schůze.

(2) Při zahájení rozpravy oznámí předseda přihlášené řečníky. Předseda dává poslancům slovo v pořadí, v němž se o slovo přihlásili. Nejdříve však udělí slovo těm poslancům, kteří chtějí přednést pozměňovací návrhy k projednávané otázce.

(3) Kdo není v okamžiku, kdy je mu uděleno slovo, přítomen v zasedací síni, ztrácí své pořadí.

(4) Sněmovna může bez rozpravy na návrh svého předsednictva nebo kteréhokoliv poslance stanovit maximální řečnickou lhůtu, nikoliv však kratší než 15 minut.

(1) Každý poslanec se může v průběhu rozpravy přihlásit o slovo k faktické poznámce nebo k odpovědi na ni. Bude mu uděleno slovo.

(2) Přednesení faktické poznámky ani případná odpověď na faktickou poznámku jiného poslance nesmějí překročit dobu 5 minut.

(1) Poslanec, kterému bylo uděleno slovo, má mluvit k projednávané věci. Odchyluje-li se od projednávané věci nebo překročí-li stanovenou řečnickou lhůtu, může předseda poslance na to upozornit.

(2) Poslanci, který se odchyluje od projednávané věci, může předseda po opětovném upozornění odejmout slovo. O námitkách poslance, kterému bylo slovo odňato, rozhodne sněmovna hlasováním bez rozpravy.

(3) Překročí-li poslanec lhůtu k přednesení faktické poznámky, popřípadě k odpovědi na faktickou poznámku, odejme mu předseda slovo.

(1) Poslanci mohou v rozpravě přednášet k projednávaným otázkám pozměňovací návrhy. Mají se vztahovat k určité věci projednávaného návrhu a má z nich být zřejmé, na čem se má sněmovna usnést. Předseda může požádat poslance, aby svůj návrh zpřesnil.

(2) Jestliže je v rozpravě přednesen pozměňovací návrh, může předsednictvo sněmovny nebo kterýkoli poslanec navrhnout přerušení projednávání takového bodu denního pořadu až do doby, dokud k přednesenému pozměňovacímu návrhu nezaujme stanovisko příslušný výbor sněmovny. Návrh na přerušení projednávání takového bodu denního pořadu může učinit též navrhovatel projednávaného bodu.

(3) O návrhu na přerušení projednávání určitého bodu denního pořadu rozhodne sněmovna hlasováním bez rozpravy. Sněmovna může současně stanovit příslušnému výboru lhůtu, do kdy musí předložit sněmovně své stanovisko k přednesenému pozměňovacímu návrhu.

(4) Stejný postup platí i v případě, podá-li poslanec písemně pozměňovací návrh k určitému návrhu ještě před zahájením rozpravy ve schůzi sněmovny.

(5) Obdobně lze postupovat, podá-li poslanec v rozpravě k projednávaným otázkám návrh, který se přímo nedotýká těchto otázek.

(1) O každém návrhu rozhoduje sněmovna hlasováním.

(2) Před každým hlasováním předseda sněmovny upozorní poslance, že bude přikročeno k hlasování, a dá zjistit počet přítomných poslanců v zasedací síni (čl. 40 ústavního zákona).

(1) Pořadí, v jakém se má hlasovat o předložených návrzích, musí být voleno takovým způsobem, aby se co nejlépe zjistil názor většiny.

(2) Každý poslanec může navrhnout, aby se o jednotlivých částech návrhu hlasovalo odděleně. Nedojde-li při takovém hlasování ke schválení všech částí návrhu, je nutno o přijatých částech hlasovat ještě jako o celku.

(3) Je-li k návrhu předložen pozměňovací návrh, hlasuje se nejprve o pozměňovacím návrhu. Jestliže jsou k návrhu předloženy dva nebo více pozměňovacích návrhů, hlasuje se o nich v pořadí, jak byly podány. Jestliže přijetí jednoho pozměňovacího návrhu znamená vyloučení jiného pozměňovacího návrhu, nebude se o tomto návrhu již hlasovat.

(4) Jestliže je předložen návrh týkající se procedurální otázky, hlasuje se o takovém návrhu před hlasováním o projednávané otázce.

(1) Hlasování je veřejné nebo tajné.

(2) Veřejně se hlasuje zpravidla zdvižením ruky, pokud se sněmovna bez rozpravy neusnese na jiném způsobu veřejného hlasování.

(3) Na návrh předsednictva Federálního shromáždění, předsednictva sněmovny, poslance nebo skupiny poslanců se může sněmovna usnést, že poslanci budou hlasovat tajně.

(4) O návrhu na vyslovení nedůvěry vládě Československé socialistické republiky nebo jejímu jednotlivému členu se hlasuje v obou sněmovnách vždy podle jmen.

(1) Volby presidenta Československé socialistické republiky, předsedy a místopředsedů Federálního shromáždění, členů předsednictva Federálního shromáždění, předsedy a místopředsedů sněmovny a dalších členů předsednictva sněmovny a předsedů výborů se provádějí tajným hlasováním.

(2) Tajným hlasováním se provádějí volby i v dalších případech, stanoví-li to zákon.

(3) V ostatních případech se volby provádějí veřejným hlasováním, neusnese-li se sněmovna jinak.

(1) Hlasování podle jmen se provádí hlasovacími lístky, na nichž jsou uvedena jména poslanců. Další podrobnosti stanoví každá sněmovna svým usnesením.

(2) Tajně se hlasuje hlasovacími lístky. Sčítání hlasů a zjišťování výsledků voleb provádí komise poslanců zvolená sněmovnou.

(3) Pokud platí zákaz majorizace podle čl. 41 a 42 ústavního zákona, provádí se ve Sněmovně národů i tajné hlasování odděleně. V takovém případě zvolí Sněmovna národů dvě komise poslanců.

(1) Předsednictvo Federálního shromáždění, předsednictva obou sněmoven i jejich výbory spolupracují při přípravě usnesení Federálního shromáždění a usilují o sjednocování usnesení obou sněmoven. Za tím účelem se odpovídající výbory obou sněmoven informují o svých schůzích, o přijatých závěrech, vysílají na schůze odpovídajícího výboru své zástupce k vysvětlení přijatých stanovisek. K sjednocení rozdílných stanovisek konají odpovídající výbory zpravidla společné schůze.

(2) Předsednictvo sněmovny informuje předsednictvo druhé sněmovny i předsednictvo Federálního shromáždění o každém přijatém usnesení sněmovny.

(1) Nedojde-li ke shodnému usnesení obou sněmoven, mohou se sněmovny (sněmovna) usnést, a to i na návrh předsednictva Federálního shromáždění, na novém projednání věci, nebo mohou uložit výborům, aby věc znovu projednaly a předložily návrhy, anebo se mohou usnést na dohodovacím řízení podle čl. 44 ústavního zákona.

(2) Ustanovení odstavce 1 však neplatí, nedojde-li ke shodnému usnesení obou sněmoven o státním rozpočtu federace (čl. 44 odst. 4 ústavního zákona).

(1) Společný výbor pro dohodovací řízení se skládá z 10 zástupců každé sněmovny, pokud se sněmovny nedohodnou na jiném počtu; také v tomto případě je společný výbor složen vždy ze stejného počtu poslanců Sněmovny lidu a Sněmovny národů.

(2) Sněmovna národů zvolí do společného výboru stejný počet poslanců zvolených v České socialistické republice a stejný počet poslanců zvolených ve Slovenské socialistické republice.

(1) První schůzi společného výboru pro dohodovací řízení svolává předseda Federálního shromáždění. Výbor si na této schůzi zvolí předsedu, který řídí další jednání výboru.

(2) O výsledcích jednání společného výboru podají pověření členové výboru zprávu oběma sněmovnám.

(1) Nevedlo-li dohodovací řízení ani jednání společné schůze obou sněmoven k jejich shodnému usnesení, informují o tom předsednictva sněmoven předsednictvo Federálního shromáždění.

(2) Nevedlo-li dohodovací řízení k shodnému usnesení obou sněmoven, předsednictvo Federálního shromáždění informuje o tom presidenta Československé socialistické republiky.

(1) Sněmovna lidu a Sněmovna národů, jakož i jednotliví poslanci a skupiny poslanců mají právo interpelovat vládu Československé socialistické republiky a její členy a klást jim otázky ve věcech jejich působnosti.

(2) Vláda a její členové jsou povinni na interpelace a otázky odpovídat.

(3) Sněmovna lidu a Sněmovna národů, jakož i jednotliví poslanci a skupiny poslanců mají rovněž právo klást otázky vedoucím ústředních úřadů Československé socialistické republiky ve věcech jejich působnosti.

(4) Vedoucí ústředních úřadů jsou povinni na otázky odpovídat.

(1) Interpelace se podávají písemně předsednictvu sněmovny.

(2) Interpelace má být formulována stručně a má z ní být zřejmé, jaké vysvětlení poslanec vyžaduje.

(1) Předsednictvo sněmovny informuje o podaných interpelacích předsednictvo Federálního shromáždění. Podané interpelace dá vytisknout a rozešle je předem, popřípadě rozdá je všem poslancům i interpelovanému.

(2) Interpelovaný je povinen odpovědět na interpelaci nejpozději do 30 dnů předsednictvu sněmovny a interpelujícímu, pokud nejde o interpelaci naléhavou. I když neuplynula tato lhůta, může interpelovaný odpovědět ústně na zaslanou interpelaci v nejbližší schůzi sněmovny.

(3) Předsednictvo sněmovny informuje o odpovědích na interpelace, a to popřípadě se svým stanoviskem, předsednictvo Federálního shromáždění; písemné odpovědi zařadí na pořad nejbližší schůze sněmovny, která k nim zaujme stanovisko. Navrhne-li to některý poslanec, koná se o odpovědích na interpelace rozprava.

(4) Na žádost interpelujícího nebo jiného poslance může sněmovna prohlásit interpelaci za naléhavou. Poslanec musí takovou žádost odůvodnit. Prohlásí-li sněmovna interpelaci za naléhavou, je interpelovaný povinen zodpovědět takovou interpelaci na téže schůzi sněmovny. V případě, že interpelovaný nemůže odpovědět, musí se na této schůzi k interpelaci vyjádřit a vyžádat si k podrobnější odpovědi lhůtu, kterou určí sněmovna.

(1) Otázky mohou být písemné nebo ústní (§ 31).

(2) Na písemné otázky odpoví dotázaný písemně nebo ústně do 30 dnů.

(3) Na ústní otázky odpoví dotázaný zpravidla po položení otázky ústně. Může si vyhradit odpověď písemnou, neusnese-li se orgán, v jehož schůzi byla otázka položena, na odpovědi ústní. V tom případě odpoví dotázaný v příští schůzi. Písemná odpověď musí být zaslána do 30 dnů.

(1) Navrhovatelé předkládají zásady zákonů spolu s politickým a ekonomickým rozborem předsedovi Federálního shromáždění a ten je postoupí sněmovnám.

(2) Zásady zákona se vypracovávají tak, aby tvořily spolehlivý a úplný podklad, na jehož základě mohou výbory Federálního shromáždění posoudit, zda musí být určitá věc upravována nebo zda dosavadní právní úprava musí být nezbytně změněna, popřípadě doplněna, v kterých směrech a v jakém rozsahu. Zásady mají pokud možno umožňovat výběr mezi variantními řešeními.

(3) Politický a ekonomický rozbor je nutno vypracovat tak, aby nová právní úprava mohla být posouzena komplexně, po stránce politického působení i ekonomických důsledků, z hlediska postavení občanů a organizací i vlivu právní úpravy na činnost státních orgánů a organizací. Rozbor má odůvodnit nutnost nové právní úpravy a její základní rysy.

(4) Od předložení zásad a politickoekonomického rozboru lze výjimečně upustit, vysloví-li s tím souhlas předseda Federálního shromáždění po projednání s předsedy sněmoven.

(1) Ve výborech odůvodní zásady zákona navrhovatel.

(2) Po projednání zásad sdělí výbor své stanovisko navrhovateli a předsednictvu sněmovny, které o něm informuje předsednictvo Federálního shromáždění, popřípadě s vlastním vyjádřením.

(1) Osnovy zákonů se předkládají předsedovi Federálního shromáždění a ten je postoupí sněmovnám.

(2) Osnovy zákonů se předkládají s důvodovou zprávou, v níž musí být obsažen též finanční a hospodářský dosah navrhované úpravy a způsob, jak bude uhrazen potřebný náklad. Při projednávání osnovy zákona mohou výbory požádat, aby jim navrhovatel podal informaci o obsahu prováděcích předpisů, které mají vydat federální orgány, a o době, kdy mají být prováděcí předpisy vydány.

(3) Navrhovatel podá současně zprávu o tom, jak v osnově zákona vyhověl doporučením výborů sněmovny obsaženým v jejich stanoviscích, popřípadě proč těmto doporučením nevyhověl.

(4) Osnovu zákona odůvodňuje ve sněmovně navrhovatel. Je-li navrhovatelem vláda Československé socialistické republiky, odůvodňuje ji ve sněmovně člen vlády, kterého tím vláda pověří.

(1) Ve výborech sněmoven odůvodní osnovu zákona navrhovatel. Pro projednání osnovy zákona ve výboru může výbor určit ze svých členů zpravodaje.

(2) Výbory sněmovny mohou na základě svých usnesení projednávat přikázanou osnovu zákona i ve společné schůzi.

(3) Příslušné výbory obou sněmoven mohou na základě svých usnesení projednávat přikázanou osnovu zákona i ve společné schůzi.

(1) Poslanci mohou v rozpravě přednášet k projednávaným osnovám zákonů pozměňovací návrhy. Mají se vztahovat k určité věci projednávané osnovy a má z nich být zřejmé, na čem se má výbor usnést.

(2) Výbor projedná též pozměňovací návrhy zaslané výboru podle § 43.

(1) Usnese-li se výbor na změnách v osnově zákona, vypracuje pro sněmovnu písemnou zprávu obsahující doporučení výboru a přesné znění pozměňovacích návrhů.

(2) Písemnou zprávu výboru schvaluje před předložením sněmovně výbor, pokud nepověřil jejím vypracováním předsedu a některé další členy výboru.

(1) Po projednání osnovy zákona určí výbor zpravodaje, který podá sněmovně ústní zprávu o projednání osnovy ve výboru.

(2) Byla-li osnova zákona projednána ve více výborech sněmovny, mohou tyto výbory určit společného zpravodaje.

(1) Ustanovení § 36 až 52 se vztahují přiměřeně i na projednávání návrhů zákonných opatření předsednictva Federálního shromáždění.

(2) Ustanovení § 41 až 52 se vztahují přiměřeně i na projednávání mezinárodních smluv. O záměrech sledovaných připravovanými mezinárodními smlouvami informuje vláda Československé socialistické republiky Federální shromáždění.

(1) Zákony Federálního shromáždění vyhlašuje předsednictvo Federálního shromáždění do 14 dnů po jejich schválení (čl. 45 odst. 3 ústavního zákona).

(2) Předsednictvo Federálního shromáždění označí za den schválení zákona den, kdy se druhá sněmovna usnesla o návrhu, přijatém první sněmovnou.

(3) Neusnese-li se druhá sněmovna o návrhu přijatém první sněmovnou do tří měsíců, vyhlásí předsednictvo Federálního shromáždění zákon po uplynutí této lhůty. Současně označí za den schválení zákona den, kdy uplynula lhůta tří měsíců.

(1) O každé schůzi Sněmovny lidu, Sněmovny národů, o společné schůzi obou sněmoven a o schůzi předsednictva Federálního shromáždění se pořizuje doslovný zápis. V zápise je nutno uvést, kdo řídil schůzi, kolik členů příslušných orgánů bylo přítomno, kteří řečníci se zúčastnili rozpravy a jaký byl výsledek hlasování.

(2) Řečníci, kteří vystoupili v rozpravě, ověří v co nejkratší lhůtě po konání schůze text příspěvku, který přednesli. Mohou přitom opravit případné chyby vzniklé při pořizování zápisu; nesmějí však měnit obsah a smysl svého vystoupení.

(3) Zápis o schůzi sněmovny ověřuje její předseda a nejméně dva ověřovatelé sněmovny. Zápis o společné schůzi obou sněmoven ověřuje předseda Federálního shromáždění a po jednom ověřovateli každé sněmovny. Zápis o schůzi předsednictva Federálního shromáždění ověřuje předseda a ověřovatel předsednictva Federálního shromáždění. Tito funkcionáři ověřují přijatá usnesení.

(4) Ověřený zápis je autentickým záznamem o schůzi a předává se společně s příslušnými podklady, přílohami a usneseními k uložení do archivu Kanceláře Federálního shromáždění.

(5) Autentické znění zápisu o schůzi Sněmovny lidu a Sněmovny národů, popřípadě o jejich společné schůzi, je podkladem pro vydávání těsnopisecké zprávy, pokud v případech uvedených v § 11 odst. 2 předsednictvo příslušné sněmovny, popřípadě předsednictva obou sněmoven nerozhodnou jinak.

(6) Součástí zápisu jsou úplné texty předložených návrhů, přijatých usnesení, prohlášení a jiných dokumentů, které byly předmětem jednání.

(1) Ustanovení § 55 platí obdobně pro zápisy o schůzích předsednictev a výborů Sněmovny lidu a Sněmovny národů, nestanoví-li sněmovny svým usnesením jinak.

(2) Zápisy o společných schůzích několika výborů ověřuje předseda a jeden ověřovatel každého ze zúčastněných výborů.