ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU ROZHODNUTÍM

ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU NEZÁKONNÝM ROZHODNUTÍM
Zásady odpovědnosti
Podmínky uplatnění nároku

ODPOVĚDNOST ZA ŠKODU ZPŮSOBENOU ROZHODNUTÍM O VAZBĚ NEBO TRESTU

PŘEDBĚŽNÉ PROJEDNÁNÍ NÁROKU

PRÁVO NA ÚHRADU (REGRES)
Rozsah úhrady

(1) Stát odpovídá za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, které v občanském soudním řízení a v řízení před státním notářstvím, v řízení správním, jakož i v řízení před místním lidovým soudem, a dále v řízení trestním, pokud nejde o rozhodnutí o vazbě nebo trestu, vydal státní orgán nebo orgán státní organizace (dále jen „státní orgán“). Stát odpovídá rovněž za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím orgánu společenské organizace, vydaným při plnění úkolů státního orgánu, které na tuto organizaci přešly.

(2) Odpovědnosti podle odstavce 1 se nelze zprostit.

(3) V hospodářskoprávních vztazích neodpovídá stát podle tohoto zákona v případech, kde rozhodování přísluší orgánům hospodářské arbitráže.

(1) Nárok na náhradu škody nelze uplatnit, dokud pravomocné rozhodnutí, jímž byla škoda způsobena, není pro nezákonnost zrušeno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

(2) Výjimkou z ustanovení odstavce 1 lze uplatnit nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na jeho právní moc, jestliže toto rozhodnutí bylo na základě opravného prostředku (§ 3) zrušeno nebo změněno.

(1) Právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě má vůči státu ten, na němž byla vazba vykonána, jestliže bylo proti němu trestní stíhání zastaveno nebo byl-li obžaloby zproštěn.

(2) Právo na náhradu škody nemá ten,

a) kdo si vazbu zavinil sám, zejména tím, že pokusem o útěk nebo jiným svým jednáním dal příčinu k obavám, jež byly důvodem vazby nebo jejího prodloužení,

b) kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován.

(3) Za vazbu nařízenou v řízení o vydání do ciziny se náhrada škody podle předchozích ustanovení neposkytuje.

(1) Právo na náhradu škody způsobené rozhodnutím o trestu má vůči státu ten, na němž byl zcela nebo zčásti vykonán trest, jestliže v pozdějším řízení byl obžaloby zproštěn nebo bylo-li proti němu trestní stíhání zastaveno.

(2) Právo na náhradu škody má i ten, kdo byl v pozdějším řízení odsouzen k mírnějšímu trestu, než který byl na něm vykonán na podkladě zrušeného rozsudku.

(3) Právo na náhradu škody podle předcházejících odstavců nemá ten,

b) proti komu bylo pozdější trestní stíhání zastaveno jen proto, že mu byla udělena milost nebo že po právní moci původního rozsudku byla udělena amnestie vztahující se na čin, za nějž byl původní trest uložen.

a) kdo si přivodil své odsouzení úmyslně nebo

(1) Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, jakož i nárok na náhradu škody způsobené rozhodnutím o vazbě nebo trestu, je třeba předem projednat s ústředním orgánem. Jde-li o rozhodnutí vydané v občanském soudním řízení, v řízení trestním, jakož i v řízení před státním notářstvím nebo místním lidovým soudem, je ústředním orgánem ministerstvo spravedlnosti té republiky, na jejímž území má sídlo orgán, který rozhodl v prvním stupni. Jde-li však o rozhodnutí vydané v trestním řízení proti osobám podléhajícím vojenské soudní pravomoci, je tímto orgánem ústřední orgán, který vykonává správu vojenských soudů. V ostatních případech je tímto orgánem,

b) jde-li o věc náležející do působnosti České nebo Slovenské socialistické republiky,
ústřední orgán republiky, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno, a není-li takového ústředního orgánu, ministerstvo spravedlnosti; to platí i v případě, kde nezákonné rozhodnutí vydal orgán společenské organizace (§ 1 odst. 1).

federální ústřední orgán, do jehož působnosti náleží odvětví státní správy, v němž bylo nezákonné rozhodnutí vydáno,
a) jde-li o věc náležející do působnosti Československé socialistické republiky,

(2) Byla-li žádost o předběžné projednání podána u ústředního orgánu, který není příslušný, postoupí ji orgánu příslušnému. Účinky podání žádosti jsou v tomto případě zachovány.

(1) Nahradil-li stát podle ustanovení tohoto zákona škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím, má právo požadovat úhradu na státním orgánu, který nezákonné rozhodnutí vydal, má-li způsobilost mít práva a povinnosti.

(2) Vydal-li nezákonné rozhodnutí orgán společenské organizace, má stát právo požadovat úhradu na ústředním orgánu této organizace.

(3) Jde-li o nezákonné rozhodnutí několika orgánů, jsou povinny plnit rovným dílem.

(1) Státní orgán nebo ústřední orgán společenské organizace, proti nimž stát s úspěchem uplatnil nárok podle § 12, mají právo požadovat úhradu na tom, kdo se na vydání nezákonného rozhodnutí podílel, jestliže jeho vina byla zjištěna v trestním nebo kárném (kázeňském) řízení.

(2) Právo požadovat úhradu na osobě uvedené v odstavci 1 má za stejných podmínek stát, jestliže státní orgán nemá způsobilost mít práva a povinnosti nebo jestliže státní orgán nebo společenská organizace zanikly anebo jestliže nezákonné rozhodnutí vydal ústřední orgán.

(3) Odpovídá-li státnímu orgánu, ústřednímu orgánu společenské organizace nebo státu několik osob, jsou povinny plnit podle míry svého zavinění.