Některé otázky devizové příslušnosti
Devizová povolení
(K § 6 zákona)
(K § 11, 12, 14, 16, 18, 19 a 32 zákona)
Devizové banky, devizová místa a obchod s devizovými prostředky
(K § 7 až 9 zákona)
Dovoz a vývoz hodnot
(K § 11 až 13 zákona)
Úlevy při úhradách do zahraničí
Úlevy z povinnosti nabídky zlata a zlatých mincí
Cizozemské účty
Nakládání s hodnotami
Platy v tuzemsku ve prospěch nebo z majetku devizových cizozemců
Vstup ve smluvní závazky vůči devizovým cizozemcům a využití autorských práv
Povinnost ohlašovací
Devizový dohled
Devizová kontrola
(K § 14 zákona)
(K § 15 zákona)
(K § 17 zákona)
(K § 18 zákona)
[K § 19 odst. 1 písm. a) zákona]
[K § 19 odst. 1 písm. b) a c) zákona]
(K § 21 a 22 zákona)
(K § 23 zákona)
(K § 24 až 26 zákona)

(1) Za devizové tuzemce se nepovažují, i když se zdržují v tuzemsku déle než jeden rok:

(2) Za devizové tuzemce se nepovažují mezinárodní organizace, i když mají v tuzemsku své sídlo.

(3) Za devizové tuzemce se dále nepovažují českoslovenští státní občané a jejich rodinní příslušníci, i když se zdržují v zahraničí se souhlasem příslušných státních orgánů:

(1) Devizovým povolením se v této vyhlášce rozumí povolení Státní banky československé, jakož i povolení orgánů státní správy, na něž je v případech stanovených v části druhé povolovací pravomoc Státní banky československé přenesena.

(2) Devizová povolení k opětovaným úkonům lze vydat též jako povolení všeobecné.

(3) Žádosti o devizová povolení se podávají zpravidla na tiskopisech,^*) jejichž předtisk obsahuje všechny údaje potřebné pro rozhodnutí o žádosti. Povolující orgán rozhoduje na podkladě údajů žádosti, jsou-li úplné a nemá-li pochybnosti o jejich pravdivosti. Má právo vyzvat žadatele, aby údaje doplnil nebo přiměřeným způsobem doložil. O žádostech podaných na tiskopisech se rozhoduje otiskem razítka „Povoleno“, „Zamítnuto“, „Vráceno“ apod. v příslušné rubrice tiskopisu. Na povolení není právní nárok.

(1) Peněžní ústavy a jiné organizace, pověřené plněním některých úkolů devizových bank (devizová místa) vyvěsí pro informaci veřejnosti v obchodních místnostech určených pro styk se zákazníky oznámení o svém pověření, o jeho rozsahu a podmínkách.

(2) Pověření k obchodu s devizovými prostředky, svědčící ústředím devizových bank a devizových míst, přísluší i jejich tuzemským pobočkám, pokud v pověření není jinak stanoveno. Státní banka československá může toto pověření kdykoliv omezit nebo dočasně či trvale odejmout.

A. Vývoz platebních dokumentů znějících na cizí měnu a jiných hodnot

B. Dovoz a vývoz československých peněz

C. Dovoz a vývoz platebních dokumentů znějících na československou měnu

D. Vývoz plných mocí

A. Zvláštní úprava pro organizace oprávněné k zahraničně obchodní činnosti

B. Hlášení zahraničních pohledávek a závazků a jiných hodnot

C. Hlášení majetkově právních sporů se zahraničím

a) cizí státní příslušníci - členové diplomatické mise cizích zastupitelských úřadů v Československé socialistické republice (vedoucí mise, členové diplomatického, technického, administrativního a služebního personálu), členové jejich rodin a jejich soukromé služební osoby, jsou-li registrováni u federálního ministerstva zahraničních věcí a je-li vzájemnost zaručena;

b) cizí státní příslušníci náležející k zaměstnancům mezinárodních organizací, institucí nebo orgánů, působících na území Československé socialistické republiky a členové jejich rodin;

c) cizí státní příslušníci náležející k zaměstnancům reprezentací zahraničních organizací (podniků) působících na území Československé socialistické republiky a členové jejich rodin, je-li vzájemnost zaručena;

d) cizí státní příslušníci zdržující se v Československé socialistické republice pouze přechodně a výhradně k provedení určitých prací (montéři, techničtí poradci, znalci apod.), za účelem studia na československých školách, na praxi a školení nebo léčení.

a) nasvědčují-li skutkové okolnosti jejich úmyslu zůstat v zahraničí trvale, anebo

b) jestliže se vystěhovali z Československé socialistické republiky na vystěhovalecký pas.

a) devizoví tuzemci navzájem prodávat a kupovat devizové prostředky, které byly Státní bankou československou zproštěny nabídkové povinnosti vůbec, nebo které nebyly devizovou bankou odkoupeny;

b) devizoví tuzemci prodávat zlaté mince tuzemským organizacím spravujícím veřejné muzejní sbírky a směňovat je s nimi;

c) socialistické hospodářské organizace zpracovávající drahé kovy nakupovat zlato a prodávat je tuzemským socialistickým hospodářským organizacím pro průmyslové, technické nebo spotřební účely.

bb) platební dokumenty znějící na jméno cestujícího a na cizí měnu a vystavené devizovou bankou na peněžní ústavy v zahraničí.

aa) cizozemské peníze a platební dokumenty znějící na cizí měnu, jimi do tuzemska dovezené nebo v tuzemsku dovoleným způsobem získané;

b) devizoví tuzemci v cestovním styku vyvézt:

a) devizoví cizozemci v cestovním styku vyvézt:

bb) zlato, zahraniční cenné papíry, depozitní potvrzenky, životní pojistky a vkladní knížky znějící na cizí měnu, prokáží-li potvrzením celního úřadu, ne starším než tři měsíce, že je dovezli;

(1) Bez devizového povolení smějí:

aa) cizozemské peníze, prokáží-li potvrzením devizové banky nebo devizového místa, ne starším než tři měsíce, že jim je vydala;

(2) Devizové banky a organizace oprávněné k provádění mezinárodního obchodu, mezinárodní dopravy a mezinárodního zasilatelství smějí bez devizového povolení vyvážet platební dokumenty znějící na cizí měnu, týkají-li se jejich obchodů.

(1) Devizoví tuzemci, kteří cestují do zahraničí na cestovní pas nebo jiný obdobný doklad, nikoliv však na vystěhovalecký pas, smějí bez devizového povolení, nejde-li o případy uvedené v odstavci 2, vyvézt na osobu nejvýše 500 Kčs, dají-li si potvrdit vývoz těchto peněz celnicí. Devizové banky a cestovní kanceláře poskytnou cestujícím informace, do jaké míry je dovoleno těchto částek použít v zahraničí a jakým způsobem se takové použití prokazuje. Cestující jsou povinni při návratu prokázat celnici zpětný dovoz vyvezené částky, popř. její použití.

(2) Devizoví tuzemci, kteří pracují v zahraničí, a devizoví cizozemci, kteří pracují v tuzemsku, smějí bez devizového povolení vyvážet v pohraničním styku nejvýše 50 Kčs na osobu s podmínkou, že těchto peněz v zahraničí nepoužijí a dovezou je zpět.

(2) Devizové banky a organizace oprávněné k provádění mezinárodního obchodu, mezinárodní dopravy a mezinárodního zasilatelství smějí bez devizového povolení dovážet a vyvážet platební dokumenty znějící na československou měnu, týkají-li se jejich obchodů.

a) devizoví cizozemci dovážet a vyvážet platební dokumenty (směnky, šeky, akreditivy, poukázky apod.) znějící na československou měnu a vystavené v zahraničí na československé peněžní ústavy;

b) devizoví tuzemci a cizozemci dovážet a vyvážet platební dokumenty znějící na československou měnu a vystavené československými bankami na peněžní ústavy v zahraničí.

(1) V cestovním styku smějí bez devizového povolení:

c) zlaté mince

(1) Devizové bance nemusí být nabídnuty:

a) zlato pro průmyslové, technické nebo spotřební účely, které obhospodařují socialistické hospodářské organizace;

b) zlato ve zlomcích;

aa) ve veřejné muzejní sbírce bez omezení;

bb) v soukromé sbírce, jejíž vlastník je řádným členem některé zdejší numizmatické společnosti, v množství nejvýše tří kusů téhož druhu, letopočtu a provenience;

cc) mající pro jejich držitele hodnotu památkovou, v množství nejvýše tří kusů na osobu;

dd) ražené podle zákona č. 76/1976 Sb., o ražbě československých dukátů, ve vlastnictví osoby, která není řádným členem některé zdejší numizmatické společnosti, a to v množství po jednom kuse jednodukátu, dvojdukátu, pětidukátu a desetidukátu jednotlivých druhů a letopočtů na osobu.

(2) Zlaté mince sběratelské hodnoty smějí od občanů kupovat a jim prodávat socialistické organizace provozující obchod s numizmatickými mincemi, jimž Státní banka československá udělí k tomu účelu oprávnění jako devizovému místu.

(3) Povinnost nabídnout devizové bance k odkupu zlato, které není podle odstavce 1 této povinnosti zproštěno, lze splnit též prodejem prodejnám státního nebo družstevního obchodu pověřeným jako devizová místa. Zlato ve zlomcích mohou devizoví tuzemci prodávat pouze těmto prodejnám.

(1) U tuzemských peněžních ústavů mohou být zřízeny devizovým cizozemcům i bez jejich příkazu cizozemské účty v československých korunách pro dobropisy tuzemských platů. Platy na tyto účty a výplaty z nich v tuzemsku lze jakožto platy ve prospěch devizových cizozemců, popř. jakožto platy z jejich majetku [§ 19 odst. 1 písm. a) zákona], konat jen s devizovým povolením.

(2) Cizozemskými účty jsou také vkladní knížky zřízené u tuzemských peněžních ústavů z příkazu devizového cizozemce, jakož i vkladní knížky zřízené z příkazu devizového tuzemce, jestliže se vlastník vkladu stal devizovým cizozemcem. O platech na tyto vkladní knížky a o výplatách z nich platí ustanovení odstavce 1.

c) úhrady kupních cen tuzemských nemovitostí devizových cizozemců, jestliže k prodeji nemovitosti bylo uděleno devizové povolení;

b) úhrady dědictví devizových cizozemců v tuzemsku na základě usnesení státního notářství do výše tímto usnesením stanovené;

(3) Bez devizového povolení lze na cizozemské účty podle odstavce 1 skládat:

a) čisté výnosy tuzemských nemovitostí patřících devizovým cizozemcům za podmínky, že peněžnímu ústavu vedoucímu účet vlastníka bude předloženo řádné vyúčtování za období, jehož se dobropis týká;

d) částky zbývající po uspokojení pohledávek všech oprávněných z výtěžku prodeje tuzemských nemovitostí devizových cizozemců při výkonu soudního rozhodnutí;

e) náhrady za vyvlastnění tuzemských nemovitostí devizových cizozemců.

(1) Jestliže se platební styk s cizí zemí provádí podle mezinárodní dohody nebo dohody s ústřední bankou cizí země prostřednictvím zúčtovacího styku (clearingové účty), konají se do této země platy z právních důvodů v této dohodě stanovených dobropisem na clearingovém účtě s devizovým povolením, pokud nejde o platy podle § 14 odst. 2 zákona.

(2) Volně se z clearingového účtu provádějí výplaty do tuzemska.

(1) Cenné papíry evidované na cizozemském depozitním účtu lze bez devizového povolení převést na devizového tuzemce nebo cizozemce z právního důvodu dědictví nebo odkazu.

(2) Jsou-li cenné papíry u tuzemského peněžního ústavu v povinné úschově podle dekretu presidenta republiky č. 95/1945 Sb., lze s nimi nakládat jen s povolením federálního ministerstva financí podle § 19 cit. dekretu; toto povolení však nenahrazuje devizové povolení, pokud je ho zapotřebí.

(1) Za nakládání s hodnotami, podmíněné devizovým povolením podle § 18 odst. 1 zákona, se nepovažuje plnění povinností uložených v § 15 odst. 1 zákona.

b) k postupu pohledávek vůči devizovým cizozemcům devizové bance;

a) k poskytování cenových slev a k úhradě běžných provizí a jiných nutných výloh v zahraničí na vrub pohledávek vůči zahraničním kontrahentům, vzniklých organizacím oprávněným k zahraničně obchodní činnosti z provozování jejich obchodů;

(2) Devizové povolení podle § 18 odst. 1 zákona se nevyžaduje:

c) k úhradě zahraničních daní a poplatků z pohledávek devizových tuzemců vůči devizovým cizozemcům;

e) k placení výloh spojených se správou a udržováním zahraničních nemovitostí devizových tuzemců z pohledávek vzniklých v zahraničí z výnosu těchto nemovitostí, jakož i k placení běžných úroků a kapitálových splátek hypotekárních půjček, za podmínky uvedené v odstavci 3;

f) k úhradě depozitních poplatků a výloh placených zahraničním peněžním ústavům za úschovu a správu cenných papírů na vrub pohledávek z jejich výnosů.

d) k úhradě přiměřené odměny a prokazatelných nutných výloh cizozemským zmocněncům zastupujícím devizové tuzemce při projednávání jejich dědických nároků nebo při prodeji jejich nemovitostí v zahraničí za podmínky, že plná moc pro zmocněnce byla odeslána do zahraničí s devizovým povolením (§ 11 zákona);

(3) Devizový tuzemec je povinen předložit do 15. dubna každého roku orgánu vykonávajícímu dohled na zahraniční nemovitosti devizových tuzemců přehledné sestavení příjmů ze své zahraniční nemovitosti a vydání za uplynulý rok a dát si uhradit čistý výnos do tuzemska, popř., není-li úhrada možná, ohlásit, kde je výnos uložen.

c) k úhradě pohledávek oprávněných při rozvrhu výtěžku prodeje tuzemských nemovitostí devizových cizozemců při výkonu soudního rozhodnutí; se zbytkem ve prospěch povinného se naloží podle § 14 odst. 3 písm. d);

b) k placení nájemného z tuzemských nemovitostí devizových cizozemců na účty nájemného u tuzemských peněžních ústavů nebo jejich správcům, k placení výloh spojených se správou a udržováním nemovitostí, k placení tuzemských hypotekárních závazků váznoucích na těchto nemovitostech a k převodu čistého výnosu nemovitostí na cizozemský účet vlastníka;

a) k úhradě tuzemských daní a poplatků z pohledávek devizových cizozemců vůči devizovým tuzemcům;

d) k úhradě přiměřeného hoštění devizových cizozemců, jakož i k přiměřeným výdajům státních orgánů a organizací spojeným s pobytem devizových cizozemců v tuzemsku.

(1) Organizace oprávněné k zahraničně obchodní činnosti smějí bez devizového povolení podle § 19 odst. 1 písm. b) zákona vstupovat v mezích svého oprávnění k zahraničně obchodní činnosti ve smluvní závazky v poměru k zahraničí, pokud jde o dovoz nebo vývoz zboží anebo o výkon činností, jestliže tyto organizace nebo organizace, pro které se má dovoz nebo vývoz zboží anebo výkon činností uskutečnit, si předem zajistily u devizové banky devizové prostředky potřebné ke splnění povinností z těchto smluvních závazků. Způsob zajištění devizového krytí stanoví Státní banka československá.

(2) Při výměnných obchodech (§ 420 a 424 zákoníku mezinárodního obchodu č. 101/1963 Sb.) se posuzuje dovoz a vývoz samostatně; dovoz zboží se při těchto obchodech považuje za použití devizových prostředků, jež musejí být podle odstavce 1 předem zajištěny.

(3) Bez devizového povolení podle § 19 odst. 1 písm. b) zákona smějí organizace oprávněné k zahraničně obchodní činnosti rovněž uzavírat, mají-li zajištěny potřebné devizové prostředky, smlouvy související s plněním sjednaných závazků a s vymáháním nároků z těchto právních vztahů.

(4) Organizace oprávněné k zahraničně obchodní činnosti smějí bez devizového povolení uznávat závazky ze smluv uvedených v předcházejících odstavcích, jsou-li pro uznání nesporné důvody.

(5) Devizové banky smějí bez devizového povolení vstupovat ve smluvní závazky na peněžitá plnění vůči devizovým cizozemcům v souvislosti se závazky organizací oprávněných k zahraničně obchodní činnosti, pokud vznikly podle odstavců 1 až 3.

(6) Devizové povolení se nevyžaduje ke smluvnímu využití autorských a nakladatelských práv, jsou-li předmětem využití ojedinělé články, studie a překlady takových článků a studií, určené k uveřejnění v zahraničních časopisech nebo sbornících.

(2) Ustanovení § 24 se vztahuje na organizace uvedené v odstavci 1, jen pokud jde o ohlášení jejich zahraničních cenných papírů, majetkových účastí v zahraničí (včetně účastí podle § 20 zákona) a nemovitostí v zahraničí.

(1) Organizace oprávněné k zahraničně obchodní činnosti plní povinnost ohlásit podle § 21 zákona pohledávky a závazky vůči devizovým cizozemcům ve lhůtách a způsobem stanoveným v pravidlech o devizově statistických výkazech a podle metodických pokynů Státní banky československé.

e) své nároky na dědictví nebo odkaz v zahraničí;

(3) Devizoví tuzemci, kteří se zdržují v době, kdy jim vznikla povinnost podat hlášení, v zahraničí, podají hlášení do 15 dnů po svém návratu do tuzemska.

(2) Devizoví tuzemci jsou povinni podat hlášení podle odstavce 1 do 15 dnů po vzniku práv a závazků, nabytí hodnot, jejich převzetí do správy, popř. do 15 dnů po tom, kdy se o vzniku práv a závazků nebo o nabytí hodnot dověděli. Změny těchto práv, závazků a hodnot, jakož i jejich zánik je třeba ohlásit do 15 dnů po tom, kdy k jejich změně došlo nebo kdy zanikly, popř. do 15 dnů po tom, kdy se osoba povinná hlášením o změně nebo zániku dověděla.

a) své pohledávky vůči devizovým cizozemcům;

b) své nemovitosti v zahraničí;

c) své majetkové účasti v zahraničí;

d) své zahraniční cenné papíry a cenné papíry uložené v zahraničí;

f) své závazky vůči devizovým cizozemcům, včetně závazků ze zahraničních účastí na tuzemských podnicích;

g) cenné papíry devizových cizozemců, které mají pro ně v úschově;

h) tuzemské nemovitosti devizových cizozemců, které pro ně spravují;

i) změny týkající se práv, závazků a hodnot podrobených ohlašovací povinnosti podle písmen a) až h), jakož i jejich zánik.

(1) Devizoví tuzemci jsou povinni ohlásit do devizové evidence:

(6) Orgány vedoucí devizovou evidenci mohou dohodnout s organizacemi povinnými hlášením podle § 21 zákona zvláštní způsob hlášení přizpůsobený jejich provozním poměrům.

(7) Hlášení nepodléhají hodnoty do 200 Kčs, leč by šlo o opakovaná plnění.

(4) Stane-li se devizový cizozemec devizovým tuzemcem, je povinen do 15 dnů po tom, kdy se jím stal, ohlásit práva, závazky a hodnoty uvedené v odstavci 1 písm. a) až f), které v té době má.

(5) Hlášení se podává Státní bance československé a v případech stanovených v části druhé orgánům státní správy, na něž je vedení devizové evidence přeneseno, a to na tiskopisech, které obsahují bližší informace a pokyny pro hlášení.^*)

(3) Spory uvedenými v odstavci 1 se rozumí řízení před tuzemskými nebo cizozemskými soudy a rozhodci, jakož i sporné řízení před správními a jinými orgány, v nichž devizový tuzemec vystupuje jako žalobce, žalovaný nebo jiný účastník.

(2) Hlášením nejsou povinny devizové banky a organizace oprávněné k provádění mezinárodního obchodu, mezinárodní dopravy a mezinárodního zasilatelství, pokud jde o spory související s jejich činností.

(1) Devizoví tuzemci jsou povinni ohlásit orgánu vedoucímu devizovou evidenci sporů (§ 29, 31 a 33) právní spory, které se dotýkají majetkových hodnot uvedených v § 24 odst. 1 a nehmotných práv v poměru k zahraničí. Hlášení se podávají dopisem, v němž musí být též stručně vylíčena skutková podstata.

(5) Na výzvu orgánu vedoucího devizovou evidenci sporů jsou devizoví tuzemci povinni oznamovat bližší údaje o zahájených majetkově právních sporech se zahraničním.

(4) Ohlašovací povinnost je nutno splnit:

a) před zahájením sporu, má-li být spor zahájen z podnětu devizového tuzemce;

b) jakmile se devizový tuzemec doví, že byl zahájen z podnětu devizového cizozemce spor, v němž má vystupovat jako žalovaný nebo jiný účastník.

(1) Listovní zásilky do zahraničí, které obsahují hodnoty, k jejichž vývozu je třeba povolení (§ 11 a 12 zákona), musí být před podáním poštovní dopravě celně projednány a opatřeny celní závěrou.

(2) Ustanovení odstavce 1 se nevztahuje na odesílání plných mocí k nakládání s majetkovými hodnotami v zahraničí; na obálce takové zásilky musí však odesilatel vyznačit číslo a datum devizového povolení k odeslání plné moci do zahraničí, nejde-li o plné moci, jejichž vývoz je volný (§ 9).

(3) Listovní zásilky do zahraničí, s výjimkou zásilek uvedených v odstavci 2, je pošta povinna předložit k devizové kontrole (§ 24 zákona).

(4) Listovní zásilky ze zahraničí je pošta povinna předložit po jejich vstupu na československé území k devizové kontrole.

(5) Provedl-li celní orgán devizovou kontrolu prohlídkou listovní zásilky podle ustanovení § 24 zákona, musí na zásilku otisknout razítko a k otisku razítka připojit svoji značku a uvést datum provedení kontroly.

(6) V případech, kdy podle celních předpisů platí osvobození od celní prohlídky, nevykonává se ani devizová kontrola.