Zajišťování a kontrola plnění státních a hospodářských plánů
Zajišťování státních a hospodářských plánů
Změny státních a hospodářských plánů

(1) Základní formou zajištění cílů státních plánů a hospodářských plánů je ukládání úkolů plánu v plánovacím procesu vládou a rozepisujícím orgánem (organizací). Úkolem plánu se stanoví povinnost určitým způsobem jednat nebo se jednání zdržet, zejména závazný úkol nebo závazný limit, stanovení priorit, závazná pravidla a postupy a zákazy. Vláda Československé socialistické republiky může stanovit pro některé druhy úkolů plánu zvláštní postup.

(2) Orgán, který úkol ukládá nebo jeho uložení navrhuje, je povinen zjistit důsledky uložení úkolu pro hospodářskou činnost adresáta, popřípadě jemu podřízených organizací, a podle potřeby navrhnout nebo učinit vhodná opatření k řešení těchto důsledků. Adresát úkolu je povinen rozepsat úkol na podřízené organizace (orgány), popřípadě jej sám splnit; odpovídá za kvalitu, komplexnost a vnitřní soulad rozpisu. Při rozpisu se mohou úkoly zpevnit nebo stanovit další nebo rozšířit jejich okruh, pokud vláda Československé socialistické republiky, popřípadě vlády republik, nestanoví jinak.

(3) Úkol plánu nemusí být splněn, jestliže jej operativně změní nebo povolí neplnit, popřípadě nahradit jiným rovnocenným plněním, ukládající nebo jemu nadřízený orgán ve vlastní pravomoci. Hospodářské závazky jsou tím dotčeny jen tehdy, jestliže byl změněn plánovací akt.

(4) Úkolem podle tohoto zákona nejsou opatření vydaná podle zvláštních předpisů národními výbory jako orgány státní správy a závazné úkoly podle § 3 odst. 2 a úkoly podle § 12 ústavního zákona č. 10/1969 Sb., o Radě obrany státu.

(1) Úkol státního plánu a jeho rozpis, z něhož vyplyne pro dodavatele povinnost dodávky výrobků, prací anebo výkonů pro určitého odběratele, je plánovacím aktem podle příslušných ustanovení hospodářského zákoníku.

(2) Závazky přijaté při jednáních o mezinárodních hospodářských vztazích orgány k tomu zmocněnými jsou závazné pro příslušné orgány, které je musí zabezpečit v plánech.

(1) V plánovacím procesu se vytvářejí a používají rezervy ve státních plánech a v hospodářských plánech, a to jednak rezervy bilanční, jednak rozpisové, tvořené zpevňováním úkolů při jejich rozpisu na nižší stupně řízení. Rezervy se používají k realizaci cílů a úkolů národohospodářských plánů. Mají být přiměřené rizikům nebo účelům, pro něž se tvoří.

(2) Ústředními rezervami ve státním plánu disponuje příslušná vláda nebo orgán jí zmocněný, a to podle stanovených pravidel. S rezervami v hospodářských plánech disponuje orgán (organizace), který je vytvořil.

(3) Orgán (organizace), který vytváří rezervy ve státních plánech a v hospodářských plánech, je povinen evidovat jejich tvorbu, stav a použití.

(1) Součástí plánovací a řídící činnosti všech orgánů a organizací je kontrola plnění národohospodářských plánů, prováděná v návaznosti na statistické hodnocení jejich plnění a na kontrolní činnost jiných orgánů.

(2) Socialistické organizace jsou povinny provádět periodickou kontrolu plnění svého hospodářského plánu spojenou s rozbory hospodaření a o výsledcích této kontroly informovat nadřízený orgán. Orgány středního článku řízení zahrnující organizace na území obou republik jsou povinny informovat též příslušný ústřední orgán druhé republiky. Kontrola se provádí za účasti příslušného orgánu Revolučního odborového hnutí.

(3) Ústřední orgány informují o celkových závěrech vyplývajících z kontroly plnění státního plánu v oboru své působnosti příslušný ústřední orgán a ústřední orgány republik též příslušný federální ústřední orgán.

(4) Zjistí-li se při kontrole ohrožení cílů a úkolů prováděcích a střednědobých státních plánů, jsou příslušné orgány povinny provést nebo navrhnout účinná opatření k nápravě.

(1) Změnu státního plánu i hospodářského plánu je možno navrhnout a provést, jen prokáže-li se účelnost změny.

(2) Změny vlastního hospodářského plánu, jimiž se rozumí úprava stanovených úkolů, navrhuje orgán nebo organizace, která je požaduje, vždy nadřízenému orgánu, ústřední orgán příslušné vládě a ústřednímu plánovacímu orgánu. Ústřední orgány a orgány středního článku řízení mohou, vyžadují-li to naléhavé potřeby národního hospodářství, stanovit i po rozpisu prováděcího plánu nové úkoly nebo změnit úkoly dosavadní, a to po předchozím projednání důsledků s organizací, která bude nový nebo změněný úkol plnit. Pokud nadřízený orgán změnou nebo stanovením nového úkolu naruší plán podřízeného orgánu (organizace) nebo jeho závazky, je povinen zároveň řešit případnou změnu jeho hospodářského plánu, jakož i důsledky pro jeho hospodaření.

(3) Návrh na změnu hospodářského plánu musí být řádně zdůvodněn propočty a rozbory a musí vyčíslit všechny podstatnější důsledky jak pro vlastní hospodářský plán, tak pro plány dotčených organizací, zejména hlavních dodavatelů a odběratelů. Důsledky změn musí navrhovatel řešit příslušnými návrhy opatření.

(1) Změna státního plánu a hospodářského plánu nesmí být provedena se zpětnou platností. Pokud má nepříznivé důsledky pro státní rozpočet, musí být dohodnuta s příslušným ministerstvem financí. Změnu hospodářského plánu nelze provést bez souhlasu nadřízeného orgánu.

(2) Vláda Československé socialistické republiky může stanovit, ke kterým datům lze změny státních plánů a hospodářských plánů provádět. Další náležitosti, postupy, způsob řešení důsledků a působnost orgánů při změnách státních plánů a hospodářských plánů může stanovit Státní plánovací komise, pokud to neupraví zvláštní předpisy.

(3) Všechny orgány a organizace jsou povinny schválené změny promítnout do svých hospodářských plánů a sdělit je příslušným orgánům státní statistiky.

(1) Nadřízený orgán nařídí socialistické organizaci, aby odvedla do příslušného státního rozpočtu dvojnásobek částky, kterou získala porušením povinnosti vyplývající z tohoto zákona. Nenařídí-li odvod nadřízený orgán do 30 dnů poté, kdy toto porušení povinnosti zjistil nebo byl na ně upozorněn, může být nařízen odvod jemu revizním orgánem. Odvod může být nařízen nejdéle do tří let od neoprávněně získaného majetkového prospěchu.

(2) Nesplní-li socialistická organizace úkol plánu vlastním zaviněním, může jí nadřízený ústřední orgán uložit pokutu do jednoho miliónu Kčs. Nadřízený ústřední orgán může uložit pokutu do stejné výše též orgánu, který způsobil nesplnění úkolu tím, že jej nerozepsal podřízené socialistické organizaci, popřípadě orgánu. Pokuta, kterou lze uložit nejdéle do jednoho roku následujícího poté, kdy měl být úkol splněn, připadá do příslušného státního rozpočtu.

(3) Ustanoveními podle odstavců 1 nebo 2 zůstává nedotčena odpovědnost socialistické organizace za způsobenou škodu i odpovědnost pracovníků socialistické organizace podle zvláštních předpisů. Ustanovení odstavců 1 a 3 se však nevztahují na ústřední orgány.