67/1970 Sb.

Vyhláška ministra zahraničních věcí o Smlouvě o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik

Poslední dostupné znění: 1970-06-30 · 1 znění v historii →

vyhlášené znění — není konsolidace — toto znění je vyhlášený snapshot, nikoli konsolidace po zapracování novel.
Vyhlášené znění — není konsolidace Toto je znění jak bylo vyhlášeno ve Sbírce. Nezahrnuje pozdější novely — pro aktuální úplné znění hledej konsolidované znění.
Článek 1
Vysoké smluvní strany budou v souladu se zásadami socialistického internacionalismu i nadále upevňovat věčné nerozborné přátelství mezi národy Československé socialistické republiky a Svazu sovětských socialistických republik, rozvíjet všestrannou spolupráci mezi oběma státy a poskytovat si vzájemně bratrskou pomoc a podporu, jednajíce na základě vzájemného dodržování státní svrchovanosti a nezávislosti, rovnoprávnosti a nevměšování do vnitřních záležitostí.
Článek 2
Vysoké smluvní strany, vycházejíce ze zásad přátelské vzájemné pomoci a mezinárodní socialistické dělby práce, budou dále rozvíjet a prohlubovat vzájemně výhodnou dvoustrannou i mnohostrannou hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci s cílem rozvoje národního hospodářství, dosažení co nejvyšší vědeckotechnické úrovně a efektivnosti společenské výroby, jakož i zvyšování hmotného blahobytu pracujících svých zemí.
Strany budou přispívat k dalšímu rozvoji hospodářských styků a spolupráce, jakož i socialistické ekonomické integrace členských zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci.
Článek 3
Vysoké smluvní strany budou i nadále rozvíjet a rozšiřovat spolupráci mezi oběma zeměmi v oblasti vědy a kultury, školství, literatury a umění, tisku, rozhlasu, filmu, televize, zdravotnictví, turistiky, tělesné výchovy a v jiných oblastech.
Článek 4
Vysoké smluvní strany budou napomáhat dalšímu rozšiřování spolupráce a přímých styků mezi orgány státní moci a mezi společenskými organizacemi pracujících za účelem hlubšího vzájemného poznávání a sbližování národů obou států.
Článek 5
Vysoké smluvní strany, vyjadřujíce neochvějnou a rozhodnou vůli dále pokračovat v budování socialismu a komunismu, budou podnikat nutná opatření k ochraně socialistických vymožeností lidu, bezpečnosti a nezávislosti obou zemí, usilovat o rozvoj všestranných vztahů mezi státy socialistického společenství a jednat v duchu upevňování jejich jednoty, přátelství a bratrství.
Článek 6
Vysoké smluvní strany konstatují, že Mnichovské dohody ze dne 29. září 1938 bylo dosaženo hrozbou útočné války a použití síly proti Československu, že byla součástí zločinného spiknutí nacistického Německa proti míru a hrubým porušením základních pravidel mezinárodního práva a že je proto od samého počátku neplatná se všemi z toho vyplývajícími důsledky.
Článek 7
Vysoké smluvní strany, důsledně uskutečňujíce politiku mírového soužití států s různým společenským zřízením, vynaloží veškeré úsilí na obranu světového míru a bezpečnosti národů před úklady agresivních sil imperialismu a reakce, na zmírnění mezinárodního napětí, zastavení závodů ve zbrojení a dosažení všeobecného a úplného odzbrojení, na konečné odstranění kolonialismu ve všech jeho formách a projevech a poskytnou podporu zemím, jež se osvobodily z koloniálního područí a nastoupily cestu upevňování své národní nezávislosti a svrchovanosti.
Článek 8
Vysoké smluvní strany budou společně usilovat o zlepšení situace a zajištění míru v Evropě, upevnění a rozvíjení spolupráce mezi evropskými státy, nastolení dobrých vzájemných vztahů mezi nimi a vytvoření účinného systému evropské bezpečnosti na základě kolektivního snažení všech evropských států.
Článek 9
Vysoké smluvní strany prohlašují, že jedním z hlavních předpokladů zajištění evropské bezpečnosti je nedotknutelnost státních hranic v Evropě, jak se vytvořily po druhé světové válce. Vyjadřují své pevné odhodlání společně s ostatními členskými státy Varšavské smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955 a v souladu s ní zajišťovat nedotknutelnost hranic členských států této smlouvy a činit všechna nutná opatření k zabránění agresi jakýchkoli sil militarismu a revanšismu a k odražení útočníka.
Článek 10
V případě ozbrojeného útoku proti jedné z Vysokých smluvních stran ze strany kteréhokoli státu nebo skupiny států, bude to druhá Smluvní strana považovat za útok i proti sobě a okamžitě jí poskytne veškerou pomoc včetně vojenské a rovněž podporu všemi prostředky, které má k dispozici, uplatňujíc tak právo na individuální nebo kolektivní sebeobranu podle článku 51 Charty Organizace spojených národů.
O opatřeních učiněných na základě tohoto článku uvědomí Vysoké smluvní strany ihned Radu bezpečnosti Organizace spojených národů a budou postupovat podle ustanovení Charty Organizace spojených národů.
Článek 11
Vysoké smluvní strany se budou vzájemně informovat a radit o všech důležitých mezinárodních otázkách dotýkajících se jejich zájmů a ve své činnosti budou vycházet ze společného postoje dohodnutého v souladu se zájmy obou států.
Článek 12
Vysoké smluvní strany prohlašují, že jejich závazky vyplývající z platných mezinárodních smluv nejsou v rozporu s ustanoveními této smlouvy.
Článek 13
Tato smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost dnem výměny ratifikačních listin, která bude provedena v Moskvě v době co nejkratší.
Článek 14
Smlouva se uzavírá na dobu dvaceti let a bude se prodlužovat vždy o dalších pět let, pokud ji žádná z Vysokých smluvních stran nevypoví dvanáct měsíců před uplynutím příslušného období.