Číslování budov
Popisná, orientační a evidenční čísla
(1) Všechny budovy trvalého charakteru (obytné, provozní, obchodní, kulturní, školské, sociální, zdravotnické, památkové apod.) musí mít popisné číslo.
(2) Popisným číslem se označí každá samostatná budova, která je oddělena od jiné, má vlastní vchod a vybavení. V pochybnostech, zda určitá budova má povahu samostatné budovy, je rozhodující stanovisko stavebního úřadu. Jde-li o seskupené budovy, které slouží k jiným než obytným účelům, je třeba označit popisným číslem jen tu budovu, jejíž hlavní vchod vyúsťuje do ulice nebo do jiného veřejného prostranství.
(3) Částí obce (§ 1) mohou mít samostatné popisné číslování budov.
(1) Pro orientaci na ulicích a jiných veřejných prostranstvích, které jsou označeny názvy (§ 8), mají všechny budovy i orientační číslo. Označení orientačním číslem se provádí podle zásad uvedených v § 12 odst. 2 této vyhlášky s tím, že číslování na každé ulici a jiném veřejném prostranství je samostatné. Budovy možno označit na jedné straně ulice nebo jiného veřejného prostranství sudými a na druhé straně lichými orientačními čísly.
(2) Má-li obec schválený zastavovací plán, je třeba rezervovat orientační čísla se zachováním příslušného pořadí i na nezastavěné parcely.
(1) Ostatní budovy a objekty, které jsou základy pevně spojeny se zemí a které slouží jen k dočasnému obývání (zahradní domky, chaty apod.) nebo k jiným účelům (kiosky, garáže apod.) a nejsou označeny popisným číslem, musí mít evidenční číslo.
(2) Části obce (§ 1) mohou mít samostatné evidenční číslování budov a objektů.
(1) O číslování budov a objektů rozhoduje místní (městský) národní výbor. Rada okresního národního výboru může ve výjimečných případech nařídit hromadné přečíslování budov a objektů v obci nebo její části. Ministerstvo může nařídit hromadné přečíslování budov a objektů na celém území Slovenské socialistické republiky nebo na jeho části.
(2) Místní (městský) národní výbor je povinen vést předepsanou jednotnou evidenci jednotlivých druhů číslování budov a objektů a soustavně ji doplňovat v souladu se skutečným stavem. Výnos o jednotné evidenci vydá ministerstvo v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány státní správy.
(3) Podmínkou k určení čísla budovy nebo objektu (popisného, orientačního, evidenčního) je vydání rozhodnutí o uvedení stavby do trvalého užívání nebo provozu. Podmínkou ke zrušení čísla budovy nebo objektu je vydání rozhodnutí o zbourání budovy nebo objektu.
(4) O určení nebo zrušení čísla budovy nebo objektu je třeba uvědomit příslušné středisko geodézie a kartografie.
(1) K označení budov a objektů čísly se používají jednotné tabulky z trvanlivého materiálu:
(2) Tabulky s popisnými a orientačními čísly se umísťují při vchodu do budovy tak, aby byly viditelné z veřejné komunikace.
(3) Náklady na obstarání tabulek, jejich připevnění na budovy a objekty a na řádné udržování uhrazují vlastníci (uživatelé) budov a objektů.
(4) Vzory jednotných tabulek jsou uvedeny v příloze této vyhlášky.
a) tabulka popisného čísla s rozměry 25X20 cm, bílým podkladem, černou obrubou a s černými arabskými číslicemi vysokými 10 cm. Části obce se samostatným popisným číslováním (§ 12 odst. 3) se na tabulce vyznačí před popisným číslem červenými římskými číslicemi vysokými 10 cm; v tomto případě je možno použít i tabulky s rozměry 30X20 cm,
b) tabulka orientačního čísla s rozměry 25X20 cm, bílým podkladem, červenou obrubou a s červenými arabskými číslicemi vysokými 10 cm,
c) tabulka evidenčního čísla s rozměry 20X15 cm, modrým podkladem, bílou obrubou a s bílými arabskými číslicemi vysokými 7 cm; části obce se samostatným evidenčním číslováním (§ 14 odst. 2) se na tabulce vyznačí ve zlomku obdobnými číslicemi.