(1) Výkupčí, kteří vykonávají svoji činnost pochůzkově na místě výskytu nebo výkupu sběrných surovin, jsou povinni se vykázat oprávněním vystaveným příslušným podnikem Sběrné suroviny.

(2) Podnik Sběrné suroviny může pověřit prováděním výkupu sběrných surovin některou organizaci v místě. K uzavření smlouvy^†) mezi podnikem Sběrné suroviny a pověřenou organizací je třeba souhlasu místního národního výboru.

(3) Vedoucí místních výkupních zařízení, výkupčí a organizace pověřené podle odstavce 2 jsou povinni

a) vystavovat občanům a organizacím potvrzení o množství, druhu a jakosti odevzdané divočiny koželužské a kožešnické a o zaplacené ceně; u ostatních věcí odevzdávaných k výkupu jsou povinni potvrzení vystavit na žádost občana nebo organizace nebo uloží-li tuto povinnost vnitřní předpis vykupující organizace;

b) vyžadovat prokázání totožnosti od občanů, kteří odevzdávají k výkupu věci, jež obvykle nejsou ve vlastnictví občanů, nebo věci ve značně velkém množství; neprokáže-li občan svou totožnost, nabízené věci se nevykoupí.