DALŠÍ VZDĚLÁVÁNÍ ODBORNÝCH PRACOVNÍKŮ VE ZDRAVOTNICTVÍ

DÍL PRVNÍ
Společná ustanovení

DÍL DRUHÝ
Další vzdělávání zdravotnických pracovníků

Díl třetí
Další vzdělávání jiných odborných pracovníků ve zdravotnictví

Oddíl první
Organizace a řízení

Specializační průprava lékařů
Délka specializační průpravy a rozsah znalostí
Získávání specializací ve zvláštních případech

Oddíl třetí
Specializační průprava farmaceutů

Oddíl čtvrtý
Nástupní praxe a pomaturitní specializační studium středních zdravotnických pracovníků
Délka pomaturitního studia a rozsah znalostí
Získávání specializace ve zvláštních případech

Oddíl pátý
Jiné formy dalšího vzdělávání zdravotnických pracovníků

(1) Další vzdělávání odborných pracovníků ve zdravotnictví zahrnuje:

a) nástupní praxi středních zdravotnických pracovníků,

b) specializační přípravu lékařů, farmaceutů a středních zdravotnických pracovníků,

c) další zdokonalování znalostí všech zdravotnických a i jiných odborných pracovníků ve zdravotnictví.

(2) Základní formou dalšího vzdělávání odborných pracovníků ve zdravotnictví je samostatné studium a získávání znalostí a dovedností pod vedením kvalifikovaného pracovníka.

(1) Odborní pracovníci ve zdravotnictví jsou povinni po dobu výkonu svého povolání prohlubovat a zdokonalovat své politické a odborné znalosti a zkušenosti.

(2) Vedoucí pracovníci ve zdravotnictví na všech stupních jsou povinni:

a) zajistit pod vedením zkušeného pracovníka zaškolení odborných pracovníků na pracovišti (oddělení), kontrolovat a hodnotit jeho průběh; zaškolení se provádí zpravidla během prvních tří měsíců po nástupu a jeho součástí je též získání speciálních znalostí z provozu a z bezpečnosti a ochrany zdraví při práci:

b) vést své spolupracovníky k všestrannému zdokonalování odborných znalostí, k zvyšování ideové a odborné úrovně jejich práce a k dodržování morálky socialistického zdravotníka;

c) řídit další vzdělávání odborných pracovníků ve zdravotnictví a navrhovat je na příslušné školicí akce organizované institutem pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů (dále jen „Institut“) nebo Ústavem pro další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků (dále jen „Ústav“), popřípadě zdravotnickými zařízeními v příslušném kraji.

(1) Ministerstvo zdravotnictví v dohodě s ministerstvem školství řídí další vzdělávání zdravotnických pracovníků a stanoví jeho hlavní zásady v souladu s rozvojem lékařských, farmaceutických, popřípadě jiných věd a v souladu s potřebami zdravotnických služeb.

(2) Podle zásad uvedených v odstavci 1 organizuje další vzdělávání zdravotnických pracovníků v organizacích zdravotní správy ministerstvo zdravotnictví a v organizacích řízených jinými resorty příslušné ústřední orgány nebo orgány jimi pověřené.

(1) Specializační průpravou získává lékař hlubší znalosti k výkonu odborné činnosti, popřípadě k výkonu specializované činnosti vyššího stupně v některém ze stanovených specializačních oborů.

(2) Absolvování specializační průpravy pro specializaci I. stupně je pro lékaře vykonávajícího činnost v oborech uvedených v § 24 povinné. Zařazování do specializační průpravy pro specializaci vyššího stupně se provádí výběrově na základě komplexního hodnocení lékaře. Přitom se přihlíží především ke společenským potřebám zdravotnictví a ke zvláštním schopnostem a předpokladům uchazečů.

(3) Lékaře pracující v organizacích státní zdravotní správy zařazuje do specializační průpravy ministerstvo zdravotnictví a lékaře pracující mimo státní zdravotní správu zařazují do průpravy příslušné ústřední orgány, popřípadě orgány jimi pověřené.

(1) Lékaři mohou získat specializaci I. stupně v oboru všeobecného lékařství.

urologie
patologická anatomie
dermatovenerologie
psychiatrie
radioterapie
neurologie
radiodiagnostika
(2) Specializaci I. a II. stupně mohou získat lékaři v těchto oborech:
ortopedie
otorinolaryngologie
stomatologie
oftalmologie
chirurgie
anesteziologie a resuscitace
klinická biochemie
gynekologie a porodnictví
hygiena a epidemiologie
lékařská mikrobiologie
Interní lékařství pediatrie

(2) Lékaři, kteří získali specializaci I. stupně v některém z oborů uvedených v § 24 odst. 2 a vykonávají v den počátku účinnosti této vyhlášky funkci obvodního lékaře, mohou do 5 let od tohoto dne získat způsobilost k výkonu této funkce podle dosavadních předpisů.

(1) Funkci obvodního lékaře mohou vykonávat lékaři, kteří získali specializaci I. stupně v oboru všeobecného lékařství s označením „odborník všeobecného lékařství“.

(2) Do specializační průpravy lze započítat jen dobu výkonu lékařského povolání v pracovním poměru v ČSSR. Ministerstvo zdravotnictví může v jednotlivých případech započítat práci lékaře v zahraničí.

(1) Specializační průprava pro specializaci I. stupně trvá tři roky. Pro specializaci II. stupně, nástavbovou a další specializaci tři až pět let; její délka je blíže určena ve specializačních náplních.

(2) Lékaře pracující v organizacích státní zdravotní správy doporučuje ke kvalifikačním atestacím ministerstvo zdravotnictví a lékaře pracující mimo státní zdravotní správu příslušné ústřední orgány, popřípadě orgány jimi pověřené.

(1) Znalosti lékařů získané v průběhu specializační průpravy se ověřují kvalifikační atestací před zkušební komisí Institutu, který určuje místo, termín a způsob kvalifikační atestace.

(3) Lékaři po úspěšně vykonané kvalifikační atestací vydává institut diplom o specializaci.

a) výjimečně zařadí lékaře do specializační průpravy pro získání nástavbové nebo další specializace, i když získal specializaci I. stupně v jiném oboru, než v oboru s nástavbovou nebo další specializací;

b) vydá lékařům diplom o specializaci po vykonání kvalifikační atestace pro nástavbovou nebo další specializaci v oborech zavedených touto vyhláškou bez specializační průpravy a bez toho, aby získali příslušnou specializaci I. stupně, jestliže k počátku účinnosti vyhlášky úspěšně pracují v takovém oboru nejméně sedm let;

c) vydá po úspěšně vykonaném politicko-odborném pohovoru diplom o specializaci bez kvalifikační atestace lékařům, kteří před začátkem účinnosti této vyhlášky pracovali úspěšně v oborech, pro něž je touto vyhláškou zavedena specializace II. stupně, nástavbová specializace nebo další specializace, pracují-li v takovém oboru k začátku účinnosti vyhlášky deset let a vykonávají vedoucí funkci.

b) výjimečně přiznat po úspěšně vykonaném politicko-odborném pohovoru specializaci lékařům ve zvlášť úzkém oboru, i když není tento obor uveden ve specializační soustavě stanovené touto vyhláškou;

a) povolit zařazení lékařů do specializační průpravy v oborech, v nichž lze získat nástavbovou specializaci, přímo do specializační přípravy v těchto oborech, pokud v nich trvá nedostatek lékařů; před kvalifikační atestací pro nástavbovou specializaci zajistí doplnění znalostí z příslušného oboru specializace I. stupně a vykonání kvalifikační atestace pro tuto specializaci;

c) v odůvodněných případech zhodnotit postgraduální vzdělání lékařů získané podle dosavadních předpisů a přiznat na jeho základě specializaci, popřípadě stanovit jiný termín nebo způsob vykonání kvalifikační atestace.

(1) Jestliže lékař nevykonává odbornou činnost v oboru, ve kterém získal specializaci, déle než 5 let, může dále pracovat jako specialista v tomto oboru jen po předchozím doplnění znalostí a jejich ověření kvalifikační atestací.

(2) Doplnění znalostí u lékařů pracujících v organizacích státní zdravotní správy zajistí ministerstvo zdravotnictví a u lékařů pracujících mimo státní zdravotní správu příslušné ústřední orgány, popřípadě orgány jimi pověřené.

(2) Nástupní praxe se koná na pracovištích zdravotnických zařízení, výzkumných ústavů a ústavů sociální péče, která poskytují středním zdravotnickým pracovníkům možnost uplatnění v základní odborné činnosti, pro kterou byli vychováni studiem na střední zdravotnické škole (základní pracoviště).^*)

(1) Další vzdělávání středních zdravotnických pracovníků začíná povinnou nástupní praxí, která umožňuje absolventům středních zdravotnických škol prohloubit a upevnit znalosti získané studiem.

(3) Nástupní praxe trvá šest až dvanáct měsíců. Její délku určí vedoucí pracoviště individuálně, a to podle osobních vlastností, školního prospěchu a výsledků práce absolventa v průběhu šestiměsíční nástupní praxe.

(2) Střední zdravotnické pracovníky pracující v organizacích státní zdravotní správy zařazuje do pomaturitního specializačního studia ministerstvo zdravotnictví a střední zdravotnické pracovníky pracující mimo státní zdravotní správu příslušné ústřední, popřípadě jimi pověřené orgány.

(1) Do pomaturitního specializačního studia^**) mohou být zařazeni střední zdravotničtí pracovníci, kteří získali způsobilost k výkonu povolání v příslušném oboru a mají tříletou praxi, popřípadě mohou pracovat v jiném oboru nebo úseku práce než pro který získali tuto způsobilost (§ 12 odst. 2 a 3) a mají tříletou praxi v úseku práce, v němž hodlají získat specializaci.

c) dětské sestry po dosažení specializace v úsecích práce dětské psychiatrické péče nebo výchovné péče,

d) asistent hygienické služby po dosažení specializace v některém ze stanovených úseků práce,

e) zdravotní sestry, dětské sestry a ženské sestry, které vykonávají odbornou činnost v ústavech sociální péče, po dosažení specializace v úseku práce sociální služba.

b) zdravotní sestry po dosažení specializace v úseku práce psychiatrické péče,

a) zdravotní sestry, dětské sestry a ženské sestry po dosažení specializace v úsecích práce ošetřovatelské péče nebo anesteziologie, resuscitace a intenzívní terapie,

(1) Pomaturitní specializační studium středních zdravotnických pracovníků trvá zpravidla dva roky. Jeho délka v jednotlivých úsecích práce je blíže určena ve specializačních náplních.

(2) Do pomaturitního studia lze započítat jen dobu výkonu povolání středního zdravotnického pracovníka v pracovním poměru, a to v úseku práce odpovídajícím zvolené specializaci.

(3) Po úspěšně vykonané specializační zkoušce vydá Ústav osvědčení o specializaci.

(2) Střední zdravotnické pracovníky pracující v organizacích státní zdravotní správy doporučuje ke specializačním zkouškám ministerstvo zdravotnictví a střední zdravotnické pracovníky pracující mimo státní zdravotní správu příslušné ústřední orgány, popřípadě orgány jimi pověřené.

(1) Znalosti středních zdravotnických pracovníků získané v průběhu pomaturitního specializačního studia se ověřují zkouškou před zkušební komisí Ústavu.

(2) Ústav vydá po úspěšně vykonaném politicko-odborném pohovoru osvědčení učitelům zdravotnických škol starším 45 let, kteří mají způsobilost k výkonu povolání středního zdravotnického pracovníka, o specializaci v některých úsecích práce stanovených touto vyhláškou za předpokladu, že splnili podmínku doplňkového pedagogického studia,^*) úspěšně pracují jako učitelé alespoň pět let a mají deset let odborné, popřípadě pedagogické praxe v příslušném úseku práce.

(1) Ústav vydá po úspěšně vykonaném politicko-odborném pohovoru osvědčení středním zdravotnickým pracovníkům starším 45 let o specializaci v některém z nově uvedených úseků práce, jestliže úspěšně pracují v tomto úseku práce po získání způsobilosti k výkonu povolání alespoň deset let, z toho pět let ve vedoucí funkci.

(2) Ministerstvo zdravotnictví může v odůvodněných případech zhodnotit specializační průpravu, popřípadě odborné vzdělání středních zdravotnických pracovníků získané podle dřívějších předpisů a přiznat jim na jejich základě specializaci, popřípadě stanovit jim jiný termín nebo způsob vykonání závěrečné zkoušky.

(1) Ministerstvo zdravotnictví může po úspěšně vykonaném politicko-odborném pohovoru výjimečně přiznat specializaci středním zdravotnickým pracovníkům pracujícím ve zvlášť úzkém úseku práce, i když není tento úsek uveden ve specializační soustavě stanovené touto vyhláškou.

(1) K průběžnému zvyšování znalostí zdravotnických pracovníků se pravidelně pořádá seminární školení.

(2) Účast zdravotnických pracovníků na seminárním školení je povinná; z pracovně právního hlediska se považuje za překážku v práci z důvodu školení.^*)

(2) Školicí akce pořádá Institut nebo Ústav, popřípadě oblastní ústav národního zdraví zpravidla podle tématických plánů Institutu a Ústavu.

(1) Ke zdokonalování znalostí zdravotnických pracovníků se pořádají tématické kursy, školení na školicích místech a jiné školicí akce k jejich seznámení se speciálními a novými metodami práce, s aktuálními úkoly ve zdravotnických službách a k přípravě pro výkon funkcí.

(2) Pro vybrané zdravotnické pracovníky pořádá kursy cyklického doškolování o nejnovějších poznatcích v jednotlivých oborech Institut a Ústav.

(1) K zajištění pravidelného a všestranného doplňování znalostí zdravotnických pracovníků v jednotlivých oborech a úsecích práce se provádí cyklické doškolování.

(1) Podle potřeby se jiní odborní pracovníci ve zdravotnictví zúčastňují seminárního školení, popřípadě dalších školicích akcí společně se zdravotnickými pracovníky.

(2) Institut nebo Ústav může pro tyto odborné pracovníky pořádat zvláštní školicí akce.