Úvodní a společná ustanovení
Úvodní ustanovení
Plánovací akty
Bilanční gesce

(1) Tato vyhláška upravuje postupy ústředních orgánů, orgánů středního článku řízení a organizací¹) při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu (dále jen „dodavatelsko-odběratelské vztahy“), zejména v období přípravy prováděcích státních a hospodářských plánů, včetně zvláštní části státních plánů;²) současně stanoví způsob vydávání plánovacích aktů a uplatňování bilančních gescí a podrobněji upravuje dodavatelsko-odběratelské vztahy na úsecích dodávek

(2) Dodavatelsko-odběratelské vztahy se projednávají plynule tak, aby zabezpečily zejména

(3) Přípravou pro projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů jsou předběžná jednání (výměna informací) o směrech dalšího formování potřeb národního hospodářství a zdrojů a s tím spojeného formování dodavatelsko-odběratelských vztahů na jednotlivých stupních řízení s ohledem na potřeby přípravy plánů.

(4) Projednáváním dodavatelsko-odběratelských vztahů podle této vyhlášky se rozumějí jednání o nich, směřující k zabezpečení potřeb národního hospodářství zdroji v prováděcích státních a hospodářských plánech, zejména jednání po vydání směrnic.³)

(5) Ústřední orgány a orgány středního článku řízení (dále jen „orgány hospodářského řízení“) jsou povinny organizovat ve vzájemné součinnosti projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů⁴) tak, aby výsledky mohly být zapracovány do prováděcích hospodářských plánů na všech stupních řízení. Dále jsou povinny se zřetelem ke specifickým podmínkám hospodářských odvětví a úseků, které řídí, sledovat a analyzovat vývoj dodavatelsko-odběratelských vztahů, zejména s ohledem na zabezpečení úkolů prováděcích státních plánů a řešit rozpory, popř. navrhovat způsob jejich řešení příslušným orgánům (§ 3 odst. 4 a 5).

(1) Dodavatelské a odběratelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou povinny při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů vycházet především ze směrnic a rozpisu prováděcích státních plánů. Projednávají-li se tyto vztahy po uzavření smluv o přípravě dodávek, popřípadě až po uzavření hospodářských smluv o dodávkách, vychází se též z těchto smluv.

(2) Dodavatelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou povinny využívat všech možností komplexní socialistické racionalizace, zaměřené na zvýšení dodávkové pohotovosti (dodavatelské zásoby apod.) a kvality dodávek; jsou povinny včas informovat své odběratele o svých záměrech v rozvoji výrobních a odbytových programů a podle potřeb je s hlavními odběrateli konzultovat.⁵)

(3) Dodavatelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou oprávněny vyžadovat od příslušných partnerských odběratelských organizací a orgánů hospodářského řízení spolupráci při řešení problémů materiálně technického zásobování a dodavatelsko-odběratelských vztahů (informace o vývoji a cyklech spotřeby, spotřebitelských zásob atd.); nemohou však ve své pravomoci zavádět požadavkový systém (požadavkové řízení).

(4) Odběratelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou povinny své potřeby uplatňovat tak, aby včas a racionálně zabezpečily stanovené, popřípadě připravované úkoly prováděcích státních a hospodářských plánů. Jsou povinny dodržovat vyhlášené normy a standardy, využívat možnosti komplexní socialistické racionalizace ke snižování měrné spotřeby výrobků, udržovat pouze nezbytné spotřebitelské zásoby a neprodleně informovat své dodavatele o závažných změnách svých potřeb v množství, sortimentu i čase.

(5) Odběratelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou oprávněny vyžadovat od příslušných partnerských dodavatelských organizací a orgánů hospodářského řízení spolupráci při řešení svých odběratelských problémů (např. poradenské a podobné obchodně technické služby).

(1) Dodavatelsko-odběratelské vztahy se projednávají v hloubce a struktuře diferencované podle podmínek jednotlivých hospodářských odvětví a úseků (technologická povaha výrobků, směry jejich užití a okruhy spotřebitelů, organizace odbytových cest, rozhodovací stupně atd.).

(2) Jde-li o výrobky, u kterých vláda ČSSR stanovila bilančního gestora, projednávají dodavatelsko-odběratelské vztahy odběratelské, popřípadě dodavatelské orgány středního článku řízení⁶) s příslušným bilančním gestorem. Ve spojitosti s tím probíhají i potřebná jednání po dodavatelské i odběratelské linii. Je-li bilančním gestorem ústřední orgán, jednají s ním ústřední orgány odběratelů, popřípadě dodavatelů; v návaznosti na to probíhají jednání na nižších stupních řízení.

(3) O výsledcích projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů se pořizují protokoly, není-li dále stanoveno jinak. Protokoly musí obsahovat nejméně údaje umožňující zpracování příslušných částí návrhů hospodářských plánů a rozbor případných rozporů spolu s návrhy na jejich řešení.

(4) Rozpory vzniklé při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů mezi organizacemi, které se nepodaří odstranit běžným jednáním, popřípadě zvláštními postupy stanovenými nadřízenými orgány, mohou být předloženy k rozhodnutí orgánům středního článku řízení za předpokladu, že o nich předtím bezúspěšně jednaly statutární orgány⁷) těchto organizací. Ústředním orgánům mohou být rozpory předloženy k rozhodnutí za předpokladu, že se týkají zabezpečení připravovaných úkolů prováděcích státních plánů a že o nich předtím bezúspěšně jednaly statutární orgány středního článku řízení. Ústřední orgány mohou stanovit další případy, v nichž jim mají být rozpory předloženy. Rozpory předkládané k rozhodnutí nadřízeným orgánům musí být doloženy protokoly.

(5) Zprávy o výsledcích projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů spolu se závěry, včetně návrhů na řešení případných rozporů, předávají
- organizace nadřízeným orgánům ve stanovených lhůtách,⁸) nestanoví-li nadřízené ústřední orgány ve vzájemné dohodě lhůty kratší; zprávy a protokoly musí být podepsány statutárními orgány;
- ústřední orgány plánovacím komisím ve stanovených lhůtách;⁸) zprávy a protokoly musí být podepsány vedoucími ústředních orgánů nebo jejich náměstky.
Zprávy musí obsahovat zejména komplexní zhodnocení a rozbor rozporů v dodavatelsko-odběratelských vztazích, které se nepodařilo odstranit ani jednáním ústředních orgánů podle odstavce 4 a které se týkají zabezpečení připravovaných úkolů prováděcích státních plánů.

(6) Tento postup platí obdobně pro závazné úkoly výroby a dodávek zvláštní části státních plánů - obrana a bezpečnost.

(1) Úkoly plánu v dodavatelsko-odběratelských vztazích ukládají orgány hospodářského řízení

(2) Po rozpisu prováděcích státních a hospodářských plánů příslušné dodavatelské a odběratelské orgány hospodářského řízení a organizace dokončí jednání o dodavatelsko-odběratelských vztazích; projednají zejména úpravy dodavatelsko-odběratelských vztahů vyplývající z potřeb zabezpečení prováděcích státních plánů.

(1) Plánovací akty se vydávají v případech uvedených v § 115 odst. 2 hospodářského zákoníku, jde-li o úkoly prováděcího státního plánu podle § 24 odst. 1 zákona o národohospodářském plánování, a to podle konkrétních podmínek a potřeb zabezpečení těchto úkolů. Na úkoly směrnic se plánovací akty nevydávají.

(2) Plánovacími akty jsou za podmínek dále stanovených

(3) Plánovací akt musí stanovit předmět a čas (období) plnění dodávky, a to v hloubce nomenklatury výrobků prováděcích státních plánů, s výjimkou ustanovení odstavce 4, a označit jejího odběratele po dohodě s jeho nadřízeným orgánem, pokud již z předmětu plnění nevyplývá jednoznačně, která organizace je odběratelem. U rozpisu úkolů dodávek souborů strojů a zařízení nebo dodávek stavebních částí se předmět vymezuje v návaznosti na souhrnné projektové řešení.

(4) U úkolů prováděcího státního plánu stanovených shodně dodavatelským a odběratelským ústředním orgánům v souhrnném hodnotovém vyjádření, u nichž je zároveň uložena povinnost shodného rozpisu na dodavatelské a odběratelské orgány středního článku řízení a organizace, upraví uplatňování plánovacích aktů zvláštní opatření.

(1) Orgány hospodářského řízení vydávají plánovací akty pro podřízené dodavatelské organizace

(2) Pro změny nebo zrušení plánovacích aktů platí obdobné podmínky a postup jako při jejich vydávání.¹²)

(1) Rozpis úkolu prováděcího státního plánu, z něhož sice vyplývá pro dodavatele dodávková povinnost vůči určitému odběrateli, který však nemá náležitosti podle § 7 odst. 3 a 4, není plánovacím aktem; osvědčuje však, že jde o zabezpečení potřeb, které jsou ve státním plánu uvedeny jako přednostní.¹³)

(2) Úkol prováděcího hospodářského plánu, jímž příslušný orgán hospodářského řízení uloží dodavateli dodávkovou povinnost vůči určitému odběrateli s vymezením předmětu a času plnění dodávky, není plánovacím aktem; je však opatřením podle § 118 hospodářského zákoníku.

(1) Bilanční gescí u výrobků se rozumí soustředění činností spojených s průzkumem, rozborem, ověřováním a aktivním ovlivňováním potřeb národního hospodářství a jejich optimálním zabezpečením zdroji z tuzemské výroby a z dovozu, zpravidla na jednom místě v celé ČSSR. Tímto místem je zpravidla orgán středního článku řízení (oborové nebo generální ředitelství).

(2) Bilanční gesce se uplatňuje u vybraných výrobků, jejichž hmotné bilance a plány rozdělení jsou stanoveny jako závazné prováděcími státními plány.

(3) Funkci bilančního gestora může též vykonávat

a) pro investiční výstavbu,

b) pro vývoz a z dovozu,

c) pro vnitřní obchod,

d) ostatních, zejména dodávek pro výrobu, kompletaci a údržbu.

a) vnitřní soulad hmotných proporcí prováděcích plánů v návaznosti na hlavní směry, cíle a úkoly pětiletých plánů, a to na základě směrnic pro přípravu prováděcích plánů (dále jen „směrnice“),

b) realizaci úkolů plánu dodávkami surovin, materiálů, výrobků, prací a služeb (dále jen „výrobky“),

c) včasné odhalení a řešení případného nesouladu mezi uplatňovanými potřebami národního hospodářství a zdroji,

d) vytváření předpokladů pro dlouhodobou stabilizaci vztahů mezi dodavateli a odběrateli.

a) formou rozpisu úkolů prováděcích státních plánů; za tento rozpis se považují též jmenovitě uložené úkoly dodávek souborů strojů a zařízení nebo dodávek stavebních částí;¹⁰)

b) formou uložení úkolů svých prováděcích hospodářských plánů, popřípadě rozpisem úkolů prováděcích hospodářských plánů uložených nadřízeným orgánem hospodářského řízení;

c) ve výjimečných případech po rozpisu prováděcích státních a hospodářských plánů stanovením nových úkolů nebo změnou úkolů dosavadních.¹¹)

a) rozpisy úkolů prováděcích státních plánů provedené na dodavatele příslušnými orgány hospodářského řízení;

b) v případech, kdy je zřízena bilanční gesce, rozpisy na dodavatele a odběratele provedené bilančním gestorem na základě rozpisu plánů rozdělení stanovených prováděcími státními plány.

a) jako součást rozpisu prováděcích státních plánů,

b) po rozpisu prováděcích státních plánů (v průběhu jejich realizace), jsou-li pro to důležité důvody. V těchto případech musí být doklad o tom vydaný výslovně označen jako plánovací akt.

a) ústřední orgán, je-li to z hlediska specifických podmínek nezbytné,

b) organizace, jde-li o produkci, na jejíž výrobě se rozhodujícím způsobem podílí a má i ostatní předpoklady,

c) společný orgán organizací zúčastněných na gesci.

(1) Bilanční gesce je nástrojem zvláště intenzivní a kvalifikované spolupráce bilančního gestora s organizacemi na gesci zúčastněnými. Cílem bilanční gesce je optimálně zabezpečit uspokojení odůvodněných potřeb národního hospodářství, především potřeb označených v prováděcích státních plánech a právních předpisech jako přednostní, dodávkami výrobků v náležitém množství, sortimentu, jakosti a čase. K dosažení tohoto cíle jsou bilanční gestor a na gesci zúčastněné organizace povinni usilovat především o zvýšení efektivnosti využití dané zdrojové základny pomocí racionalizačních opatření.

(2) Zřízením bilanční gesce nejsou dotčeny platné vztahy organizační nadřízenosti a podřízenosti. Úkoly plánu se ukládají po organizační linii. Bilanční gestor nemá přikazovací právo vůči organizacím, které mu nejsou organizačně podřízeny; je však oprávněn požadovat řešení vyskytujících se problémů.

(3) Hlavním úkolem bilančního gestora je organizování dodavatelsko-odběratelských vztahů a propojení dodavatelů a odběratelů, především z hlediska sortimentní skladby dodávek, a to podle hmotných bilancí a plánů rozdělení schválených v prováděcích státních plánech a podle jejich rozpisu.

(4) Formy a způsob provádění bilanční gesce musí odpovídat specifickým podmínkám jednotlivých případů a určují se smlouvou, kterou bilanční gestor a organizace na gesci zúčastněné spolu uzavřou podle platných předpisů. Uzavření takové smlouvy mohou příslušné orgány podle potřeby nařídit.¹⁴) Smlouvou se především vymezí rozsah a způsob spolupráce bilančního gestora s organizacemi na gesci zúčastněnými
- při rozpisu prováděcími státními plány stanovených závazných hmotných bilancí a plánů rozdělení na zúčastněné dodavatele a odběratele, jakož i při konkrétním rozhodování o využití prostředků na dovoz. Smluvně vymezený rozsah a způsob spolupráce musí přitom vycházet ze způsobu provedení rozpisu závazných hmotných bilancí a plánů rozdělení.
- při zpracování konkrétní zakázkové náplně (objednávek), jejím zabezpečování ve výrobě a dovozem a při jednáních se spotřebiteli a dodavateli s tím spojených,
- při zabezpečování uspokojení potřeb národního hospodářství zdroji z tuzemské výroby a z dovozu, a to jak opatřeními, která jsou jednotliví partneři povinni provést ve své pravomoci, tak opatřeními, která doporučí příslušným nadřízeným orgánům a spotřebitelům,
- při provádění průzkumu, rozboru, ověřování a aktivním ovlivňování potřeb národního hospodářství,

(5) Bilanční gestor je povinen a oprávněn vyžadovat aktivní spolupráci hlavních odběratelů, zejména při ověřování národohospodářské efektivnosti rozsahu, sortimentní skladby, kvality a času jimi požadovaných dodávek, jakož i jejich odběratelských zásob. Toto ustanovení se netýká odběratelů, jejichž ústřední orgány jsou v Jednotných metodických pokynech zvlášť označeny.¹⁵)