(1) V případech, kdy roční spotřeba při plném využití spotřebičů dosáhne v zařízeních uvedených v § 1
| - písm. a), jde-li o ústřední vytápění a průmyslové kotle | 100 000 tmp tuhých paliv |
| 1 000 tun těžkého topného oleje | |
| 200 tun lehkého topného oleje nebo propan-butanu | |
| 1 mil. m3 zemního plynu | |
| 2 mil. m3 svítiplynu | |
| 20 mil. m3 koksárenského plynu | |
| - písm. a), jde-li o ostatní technologická zařízení a zařízení uvedená pod písm. b) až d) | 100 000 tmp tuhých paliv |
| 7 000 tun těžkého topného oleje | |
| 1 000 tun lehkého topného oleje nebo propan-butanu | |
| 7 mil. m3 zemního plynu | |
| 15 mil. m3 svítiplynu | |
| 25 mil. m3 koksárenského plynu | |
| 5 mil. kWh elektřiny, |
vyžaduje rozhodnutí o určení palivové nebo energetické základny schválení Státní plánovací komise. Státní plánovací komise toto schválení vydá s přihlédnutím ke stanovisku plánovací komise republiky, na jejímž území má být spotřebič vybudován nebo rekonstruován.
(2) O schválení Státní plánovací komisí žádá gestor; k návrhu připojí žádost investora (odběratele) o určení palivové nebo energetické základny a vyjádření jeho nadřízeného ústředního orgánu. Návrh zasílá gestor Státní plánovací komisi, příslušné plánovací komisi republiky a krajskému národnímu výboru, na jejichž území má být spotřebič vybudován nebo rekonstruován. Zamýšlí-li Státní plánovací komise zaujmout k předloženému návrhu zamítavé stanovisko, projedná věc předem s příslušnou plánovací komisí republiky, s nadřízeným ústředním orgánem odběratele a s gestorem.
(3) Schválení Státní plánovací komise je třeba i v případech, kdy organizace je zároveň výrobcem i spotřebitelem příslušného druhu paliva nebo energie.