Ochrana jakosti povrchových a podzemních vod

(1) Za odpadní vody se považují vody použité v sídlištích, obcích, domech, závodech, ve zdravotnických zařízeních a jiných objektech či zařízeních, pokud po použití mají změněnou jakost (složení nebo teplotu), jakož i jiné vody z nich odtékající, pokud mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod.

(2) Ústřední vodohospodářský orgán republiky může podrobněji vymezit, které vody se podle odstavce 1 považují za vody odpadní.

(1) Kdo vypouští odpadní nebo zvláštní vody do vod povrchových nebo podzemních, je povinen dbát, aby jakost povrchových nebo podzemních vod nebyla ohrožena nebo zhoršena. Za tím účelem je povinen zejména zajišťovat zneškodňování vypouštěných vod způsobem odpovídajícím současnému stavu technického pokroku a měřit objem vypouštěných vod a míru jejich znečištění v souladu s podmínkami stanovenými v rozhodnutí vodohospodářského orgánu. Výsledky těchto měření je povinen předávat vodohospodářskému orgánu, který rozhodnutí vydal. Vodohospodářský orgán může rozhodnutím uložit místo a způsob měření objemu vypouštěných odpadních vod a míry jejich znečištění a stanovit četnost předkládání výsledků těchto měření.

(2) Při povolování vypouštění odpadních a zvláštních vod (§ 8) je vodohospodářský orgán vázán ustanoveními tohoto zákona, ukazateli přípustného stupně znečištění vod a dalšími právními předpisy.^10a)

(3) Vláda nařízením stanoví ukazatele přípustného znečištění vod a jejich hodnoty a vymezí případy, kdy na základě rozhodnutí vodohospodářského orgánu mohou být vypouštěny odpadní a zvláštní vody s vyššími hodnotami ukazatelů přípustného stupně znečištění vod.

(4) Vyžadují-li to nutné zájmy ochrany vod, může vodohospodářský orgán stanovit hodnoty ukazatelů přípustného stupně znečištění vod nižší, případně stanovit i další ukazatele a jejich hodnoty. Vodohospodářský orgán může po časově omezenou dobu povolit vypouštění odpadních a zvláštních vod s vyššími hodnotami ukazatelů přípustného stupně znečištění vod. Při rozhodování vodohospodářský orgán postupuje v souladu s nařízením vlády vydaným podle odstavce 3.

(1) Veřejné kanalizace jsou určeny k hromadnému odvádění, popřípadě i zneškodňování odpadních a srážkových vod z obcí a sídlišť. V pochybnostech, zda jde o veřejnou kanalizaci, rozhoduje vodohospodářský orgán.

(2) Provoz veřejné kanalizace se řídí kanalizačním řádem. Kanalizační řád stanoví nejvyšší přípustnou míru znečištění vod vypouštěných do veřejné kanalizace, popřípadě nejvyšší přípustné množství těchto vod a seznam látek, které nejsou odpadními vodami a jejichž vniknutí do veřejné kanalizace musí být zabráněno, popřípadě další podmínky jejího provozu. Kanalizační řád schvaluje vodohospodářský orgán na návrh žadatele.

(3) Vody, které k dodržení nejvyšší přípustné míry znečištění vyžadují předchozí čištění, mohou být vypouštěny do veřejné kanalizační sítě jen s povolením vodohospodářského orgánu. Vodohospodářský orgán může povolení udělit jen tehdy, bude-li zajištěno vyčištění těchto vod na stupeň odpovídající kanalizačnímu řádu. O změně, popřípadě zrušení tohoto povolení platí ustanovení § 11 obdobně.

(4) Organizace spravující veřejnou kanalizaci smí na ni připojit pouze nemovitosti, popřípadě jejich části a zařízení, v nichž vznikají vody, jejichž znečištění nepřesahuje nejvyšší přípustnou míru znečištění, stanovenou kanalizačním řádem, a nemovitosti, jejich části a zařízení, z nichž bylo vypouštění odpadních vod podle odstavce 3 povoleno.

(5) Dojde-li mezi správcem veřejné kanalizace a tím, kdo žádá o připojení na ni, ke sporu o zřízení přípojky, rozhodne o připojení vodohospodářský orgán.

(6) Ústřední vodohospodářský orgán republiky může upravit vyhláškou správu a provoz veřejných kanalizací a stanovit všeobecné podmínky pro odvádění odpadních vod těmito kanalizacemi a vydá směrnice pro vypracování návrhů kanalizačních řádů.

(1) Kdo zachází s látkami, které nejsou odpadními vodami a které mohou ohrozit jakost nebo zdravotní nezávadnost povrchových nebo podzemních vod, je povinen dbát zvláštních předpisů, které stanoví, za jakých podmínek lze s takovými látkami zacházet z hlediska ochrany jakosti povrchových a podzemních vod. Není-li zacházení s uvedenými látkami z tohoto hlediska zvláštními předpisy upraveno, je každý, kdo s těmito látkami zachází, povinen učinit taková opatření, aby nevnikly do povrchových nebo podzemních vod anebo aby neohrozily jejich jakost nebo zdravotní nezávadnost.

(2) Vodohospodářský orgán může v odůvodněných případech povolit z ustanovení druhé věty odstavce 1 výjimky.

(3) Mytí motorových vozidel a provozních mechanismů ve vodních tocích nebo na místech, ze kterých by pohonné hmoty nebo mazadla mohly ohrozit jakost nebo zdravotní nezávadnost povrchových nebo podzemních vod, je zakázáno.

(4) Ústřední vodohospodářský orgán republiky může v dohodě s dotčenými ústředními orgány státní správy stanovit k ochraně povrchových a podzemních vod podmínky, za kterých lze nakládat s látkami uvedenými v odstavci 1 a za kterých lze povolovat výjimky podle odstavce 2.

(1) Kdo způsobí nebo zjistí mimořádné závažné zhoršení, popřípadě ohrožení jakosti povrchových vod nebo podzemních vod (dále jen „havárie“), je povinen to neprodleně hlásit národnímu výboru, popřípadě orgánu Veřejné bezpečnosti. Organizace, která v souvislosti s porušením kanalizačního řádu ohrozí jakost povrchových vod, je povinna to neprodleně hlásit též organizaci spravující veřejnou kanalizaci.

(2) Dojde-li k havárii mimořádného rozsahu, která může závažným způsobem ohrozit životy nebo zdraví lidí nebo způsobit značné škody na majetku, platí při zabraňování škodlivým následkům havárie přiměřeně ustanovení § 42 odst. 2.

(3) Podrobnosti o hlášení havárií a o spolupráci jednotlivých orgánů a organizací při nich a při odstraňování jejich škodlivých následků stanoví vyhláškou ústřední vodohospodářský orgán republiky v dohodě s ministerstvem vnitra republiky a ministerstvem zdravotnictví republiky.

(1) Vodohospodářský orgán uloží tomu, kdo nedovoleným vypouštěním vod^10b) nebo nedovoleným nakládáním s látkami škodlivými vodám^10b) znečistí povrchové nebo podzemní vody nebo tímto ohrozí jejich jakost (dále jen „původce závadného stavu“), povinnost provést opatření k odstranění závadného stavu, zejména směřující k zabránění dalšího znečišťování nebo ohrožování jakosti povrchových a podzemních vod, popřípadě též opatření k zajištění náhradního odběru vody (dále jen „opatření k nápravě“).

(2) Vodohospodářský orgán uloží podle potřeby ochrany vod opatření k nápravě nabyvateli majetku získaného způsobem uvedeným ve zvláštním právním předpise,^10c) a který není původcem závadného stavu, ale k jehož majetku takto získanému je závadný stav vázán. Takto postupuje vodohospodářský orgán v případě, že nabyvatel tohoto majetku jej získal s vědomím ekologické zátěže a byla-li s ním uzavřena zvláštní smlouva^10d) nebo byla-li mu poskytnuta sleva z kupní ceny z důvodu závadného stavu, jenž je předmětem opatření k nápravě. Tímto způsobem postupuje vodohospodářský orgán i v případě, existuje-li dosud původce závadného stavu.

(3) Povinnosti plynoucí z opatření k nápravě uloženého původci závadného stavu nebo nabyvateli majetku podle odstavce 1 nebo 2 přecházejí na jejich právní nástupce.

(4) Nesplní-li opatření k nápravě ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo, a hrozí-li nebezpečí z prodlení, jeho provedení zabezpečí na náklady toho, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo, příslušný vodohospodářský orgán.

(5) Nelze-li opatření k nápravě uložit podle odstavce 1 a nejedná-li se o případ právního nástupnictví podle odstavce 3 a hrozí-li nebezpečí z prodlení, nezbytná opatření k nápravě zabezpečí příslušný vodohospodářský orgán. V tomto případě vodohospodářský orgán nařídí provedení opatření k nápravě právnické osobě nebo fyzické osobě podnikající podle zvláštních předpisů,^10e) která je k provedení opatření k nápravě odborně a technicky způsobilá. Účastníkem řízení je jen tato osoba; odvolání proti tomuto rozhodnutí nemá odkladný účinek.

(6) Náklady na provedení opatření k nápravě nese ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo. V případě uvedeném v odstavci 5 nese tyto náklady příslušný okresní úřad.

(7) Vlastníci (uživatelé) majetku, na němž závadný stav vázne, nebo jejichž majetku je nutno použít při odstranění závadného stavu a kteří nejsou těmi, jimž bylo opatření k nápravě uloženo, jsou povinni strpět provedení opatření k nápravě uloženého nebo nařízeného vodohospodářským orgánem. Za tím účelem jsou povinni zejména umožnit vstup, popřípadě vjezd na své nemovitosti a strpět omezení obvyklého užívání nemovitostí.

(8) Pro vstup, popřípadě vjezd do objektů a zařízení Armády České republiky, Policie České republiky, Bezpečnostní informační služby a Vězeňské služby České republiky platí zvláštní předpisy.^10f)

(9) Ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo, a vodohospodářský orgán v případech uvedených v odstavcích 4 a 5 jsou povinni při provádění uložených opatření k nápravě na cizích nemovitostech co nejvíce šetřit práv vlastníků (uživatelů) dotčených nemovitostí a vstup, popřípadě vjezd a zamýšlená omezení obvyklého užívání nemovitostí jim předem oznámit. Po dokončení opatření k nápravě jsou ti, jimž byla opatření k nápravě uložena, povinni na své náklady uvést pozemky do předchozího stavu, pokud se s jejich vlastníky nedohodli jinak; jsou-li opatření k nápravě prováděna na základě nařízení vodohospodářského orgánu podle odstavce 5, hradí tyto náklady příslušný okresní úřad.

(10) Náhradu za majetkovou újmu nebo omezení vzniklá vlastníkům (uživatelům) při provádění opatření k nápravě na cizích nemovitostech hradí ten, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo. V případě uvedeném v odstavci 5 hradí tuto náhradu příslušný okresní úřad. Právo na náhradu musí být uplatněno u toho, jemuž bylo opatření k nápravě uloženo, nebo u příslušného okresního úřadu do šesti měsíců od jeho vzniku, jinak zaniká. Tímto ustanovením není dotčeno právo na náhradu škody.