ČÁST III
Výsady a imunity

(1) Přijímající stát zajistí konzulárnímu úředníku ochranu a učiní nezbytná opatření k tomu, aby mohl plnit své povinnosti a používat všech práv, výsad a imunit, jež mu byly přiznány touto Úmluvou a zákony přijímajícího státu.

(2) Přijímající stát učiní nezbytná opatření k zabezpečení ochrany konzulárního úřadu a bytů konzulárních úředníků.

(1) Nemůže-li vedoucí konzulárního úřadu z jakéhokoliv důvodu vykonávat své funkce nebo je-li jeho místo dočasně neobsazené, může vysílající stát pověřit konzulárního úředníka tohoto nebo jiného konzulárního úřadu v přijímajícím státě, případně některého z členů diplomatického personálu své diplomatické mise v přijímajícím státě prozatímním vedením konzulárního úřadu. Jeho jméno a příjmení se předem sdělí ministerstvu zahraničních věcí přijímajícího státu.

(2) Osoba pověřená prozatímním vedením konzulárního úřadu je oprávněna vykonávat funkce vedoucího konzulárního úřadu, na jehož místo byla jmenována. Má stejné povinnosti a požívá stejných práv, výsad a imunit jako osoba jmenovaná podle článku 3 této Úmluvy.

(3) Jmenování člena diplomatického personálu diplomatické mise vysílajícího státu konzulárním úředníkem podle bodu 1 tohoto článku se nedotýká výsad a imunit vyplývajících z jeho diplomatického statutu.

(1) Na budově konzulárního úřadu může být umístěn konzulární štít se znakem vysílajícího státu, jakož i název konzulárního úřadu v jazyce vysílajícího státu a v jazyce státu přijímajícího.

(2) Na budově konzulárního úřadu a rezidenci vedoucího konzulárního úřadu se může vztyčovat vlajka vysílajícího státu.

(3) Vedoucí konzulárního úřadu může též používat vlajku vysílajícího státu na svých dopravních prostředcích.

(1) Budovy nebo jejich části, užívané výlučně pro účely konzulárního úřadu, jakož i pozemky k nim příslušející, jsou nedotknutelné.

(2) Ustanovení bodu 1 tohoto článku se vztahují též na byty konzulárních úředníků a zaměstnanců.

(1) Konzulární úřad má právo na spojení se svou vládou nebo diplomatickou misí a konzulárními úřady vysílajícího státu. Za tím účelem může konzulární úřad používat všech obvyklých spojovacích prostředků, šifer, kurýrů a zapečetěných zavazadel.

(2) Úřední korespondence konzulárního úřadu bez ohledu na použité spojovací prostředky, jakož i zapečetěná zavazadla opatřená viditelným označením, svědčícím o jejich úředním charakteru, jsou nedotknutelná a nemohou být kontrolována ani zadržována orgány přijímajícího státu.

(3) Konzulární kurýři vysílajícího státu požívají na území přijímajícího státu stejných práv, výsad a imunit jako diplomatičtí kurýři.

(4) Konzulární zavazadla mohou být svěřena kapitánu lodi nebo letadla, jemuž se vydá úřední doklad s uvedením počtu zavazadel tvořících zásilku, avšak který nebude považován za konzulárního kurýra. Konzulární úředník může převzít zavazadla přímo a volně z rukou kapitána lodi nebo letadla a tato mu také předat.

(1) Konzulární úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu je vyňat z jurisdikce přijímajícího státu, vyjma případy, kdy jde:

a) o věcnou žalobu týkající se soukromé nemovitosti na území přijímajícího státu, ledaže ji vlastní v zastoupení vysílajícího státu pro konzulární účely;

b) o žalobu týkající se dědictví, v němž je konzulární úředník nebo zaměstnanec jako soukromá osoba a nikoliv v zastoupení vysílajícího státu vykonavatelem poslední vůle, správcem dědictví, dědicem nebo odkazovníkem;

c) o žalobu týkající se výkonu povolání nebo obchodní činnosti, jež konzulární úředník nebo zaměstnanec vykonává v přijímajícím státě vedle svých úředních funkcí.

(2) Žádná administrativní opatření nemohou být přijímána vůči konzulárnímu úředníku nebo zaměstnanci konzulárního úřadu, s výjimkou případů uvedených pod písmeny a), b), c) odstavce 1 tohoto článku a jinak jen za podmínek, že administrativní kroky mohou být učiněny, aniž bude narušena nedotknutelnost jeho osoby nebo jeho obydlí.

(3) Členové rodin konzulárních úředníků nebo zaměstnanců konzulárního úřadu, jestliže žijí s nimi ve společné domácnosti, jsou vyňati z jurisdikce přijímajícího státu a požívají osobní nedotknutelnosti ve stejné míře jako konzulární úředníci nebo zaměstnanci konzulárního úřadu.

(4) Vysílající stát se může zříci imunity konzulárních úředníků, zaměstnanců konzulárního úřadu a členů jejich rodin. Zřeknutí se imunit musí být ve všech případech výslovné. Vzdát se vynětí z jurisdikce ve věcech občanských a správních neznamená vzdát se imunity, pokud jde o exekuční výkon rozhodnutí, jíž je nutno vzdát se zvlášť.

(1) Konzulární úředník a zaměstnanec konzulárního úřadu není povinen vypovídat jako svědek.

(2) V případě souhlasu vysílajícího státu, aby konzulární úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu vypovídal jako svědek, může tato osoba na žádost jako svědek vypovídat.

(3) Donucovací opatření, jejichž cílem je přimět konzulárního úředníka nebo zaměstnance konzulárního úřadu vypovídat před soudem nebo se k soudu za tímto účelem dostavit, jakož i jeho stíhání v případě, že odmítne vypovídat nebo se nedostaví k soudu, jsou nepřípustná.

(4) Zaměstnanec konzulárního úřadu, na něhož se podle článku 26 této Úmluvy nevztahují ustanovení bodů 1, 2 a 3 tohoto článku, může odmítnout vypovídat jako svědek o skutečnostech týkajících se služební činnosti.

(5) Při použití ustanovení uvedeného v bodě 2 tohoto článku budou učiněna všechna potřebná opatření, aby se zabránilo narušení činnosti konzulárního úřadu. V případech, kdy je to možné, mohou být ústní nebo písemné svědecké výpovědi učiněny na konzulárním úřadě nebo v bytě příslušného konzulárního úředníka nebo zaměstnance konzulárního úřadu.

(6) Ustanovení tohoto článku se vztahují jak na soudní řízení, tak i na řízení prováděná správními orgány.

(7) Ustanovení tohoto článku se odpovídajícím způsobem vztahují i na členy rodin konzulárních úředníků a zaměstnanců konzulárního úřadu, pokud s nimi žijí ve společné domácnosti.

(1) Konzulární úředník a zaměstnanec konzulárního úřadu je v přijímajícím státě osvobozen od vojenských povinností a od veřejných povinností všeho druhu.

(2) Ustanovení bodu 1 tohoto článku se vztahuje též na příslušníky rodin konzulárních úředníků a zaměstnanců konzulárního úřadu žijící s nimi ve společné domácnosti.

(1) Vysílající stát je osvobozen přijímajícím státem od veškerých daní a poplatků za:
pozemek, budovy nebo části budov používané výhradně pro konzulární účely, včetně bytů konzulárních úředníků a zaměstnanců konzulárního úřadu, jestliže uvedený majetek je ve vlastnictví nebo v nájmu vysílajícího státu nebo fyzické nebo právnické osoby jednající jménem tohoto státu;
právní úkony nebo dokumenty týkající se získání uvedeného nemovitého majetku, pokud vysílající stát získává tento majetek výhradně pro konzulární účely.

(2) Ustanovení bodu 1 tohoto článku se nevztahují na platby za poskytnuté služby.

(1) Přijímající stát neukládá a nevybírá žádné daně a poplatky z movitého majetku, který je vlastnictvím vysílajícího státu nebo který je v jeho držbě nebo užívání a je používán pro konzulární účely, a taktéž v souvislosti s nabytím takového majetku, které by v jiném případě vysílající stát byl povinen podle zákona platit.

(2) Všechny předměty, včetně automobilů, dovážené výlučně pro služební účely konzulárního úřadu, jsou osvobozeny od celních a všech jiných poplatků vybíraných při dovozu stejně jako předměty dovážené pro služební účely diplomatické mise vysílajícího státu ve státě přijímajícím.

(3) Osobní zavazadla konzulárního úředníka a jeho rodinných příslušníků jsou osvobozena od celní kontroly. Konzulární úředník nebo zaměstnanec konzulárního úřadu, jakož i členové jejich rodin žijící s nimi ve společné domácnosti, jsou osvobozeni od celních a jiných poplatků vybíraných při dovozu podle příslušné kategorie personálu diplomatické mise vysílajícího státu.

(4) Pod výrazem „příslušná kategorie personálu diplomatické mise“ v odstavci 3 tohoto článku se rozumí členové diplomatického personálu, jestliže se jedná o konzulární úředníky, a členové administrativně technického personálu, jedná-li se o zaměstnance konzulárního úřadu.

(1) V souvislosti s konzulární činností může konzulární úřad vybírat poplatky stanovené vysílajícím státem.

(2) Vysílající stát je osvobozen ode všech státních, okresních a místních daní a poplatků, předepsaných a vybíraných přijímajícím státem z částek uvedených v bodu 1 tohoto článku.