Základní pojmy a základní ustanovení
§ 2
Experimentální ověřování ve výstavbě
Experimentální ověřování ve výstavbě (dále jen „stavební experiment“) je ověřování výsledků rozvoje vědy a techniky a zjišťování kvality, funkce a efektivnosti stavebních částí3) nebo jejich součástí na experimentálních stavbách, které nelze provést jinak než při realizaci nebo provozu (užívání) těchto staveb.
§ 3
Experimentální stavba
§ 4
Předmět stavebního experimentu
§ 5
Druhy stavebních experimentů
§ 6
Účel stavebních experimentů
Výsledky stavebních experimentů jsou podkladem zejména pro:
- rozhodnutí o zavedení hromadné výroby a výstavby,
- určení rozvoje materiálně výrobní základny pro výstavbu a progresivních směrů v rozvoji stavění.
- vypracování, zpřesnění nebo úpravy příslušných technických regulativů, zvláště technických norem, výsledných nástrojů typizace,5) technických normativů (standardů) staveb, popř. dalších regulativů v oblasti výroby, provádění a údržby staveb,
§ 7
Nositelé stavebních experimentů
§ 8
Organizace odpovědné za stavební experiment
(1) Experimentální stavbou je stavba, na které se provádí stavební experiment.
(2) Experimentální stavba musí odpovídat všem předpisům platným pro investiční výstavbu. Od těchto předpisů se lze odchýlit, jen pokud je to pro účel sledovaný stavebním experimentem nutné a jestliže zároveň orgány, oprávněné povolovat výjimky z příslušných předpisů, to povolí po projednání a stanovení rozsahu nezbytných zkoušek a opatření potřebných k zajištění bezpečnosti života a zdraví lidí, bezpečnosti práce a technických zařízení a ochrany věcí.
(3) Na experimentální stavby se nevztahují předpisy o lhůtách výstavby4) a pro stavební experiment neplatí ustanovení § 11 vyhlášky č. 162/1970 Sb., o některých opatřeních v bytové výstavbě.
(1) Předmětem stavebního experimentu mohou být:
b) stavební části staveb, u nichž se ověřují účelové funkce.
a) stavební konstrukce, jejich prvky a soustavy, technická zařízení, jejich prvky a soustavy a stavební materiály, u nichž se ověřují zejména technické, ekonomické a užitné vlastnosti, výkony a funkce, spolehlivost a trvanlivost, způsoby provádění apod.;
(2) Předmětem stavebního experimentu nemohou být:
b) stavební části staveb, jejichž účelové funkce mohou být dostatečně prokázány projektovým řešením.
a) stavební konstrukce, jejich prvky a soustavy, technická zařízení, jejich prvky a soustavy a stavební materiály, které se při stavbě obvyklým způsobem vyrábějí, nebo u nichž se práce s nimi souvisící obvyklým způsobem provádějí anebo které je možno dostatečně ověřit laboratorně;
(3) Stavební experiment se nesmí provádět na bytových stavbách, jejichž investory jsou družstva nebo občané.
(1) Podle podkladů pro stavební experiment, odpovídajících stupni znalosti jednotlivých předmětů experimentu a časové fázi přípravy hromadné výroby nebo výstavby, ve které je nutno stavební experiment provádět, se pro účely plánu experimentálního ověřování ve výstavbě rozeznávají tyto druhy stavebních experimentů:
b) testovací, jde-li o ověření kvality stavebních částí staveb při zavádění hromadné výroby,
a) výzkumný, jde-li o ověření výsledků vědy a techniky před zavedením hromadné výroby nebo výstavby,
c) prototypový, jde-li o upřesnění a doplnění údajů, zejména technických, ekonomických a organizačních při zavádění hromadné výstavby.
(2) S výzkumným stavebním experimentem jsou spojeny povinnosti uvedené v § 8 odst. 4 této vyhlášky.
(1) Stavební experiment řídí ústřední orgán státní správy příslušný podle odvětví, popřípadě s jeho souhlasem krajský národní výbor (dále jen „nositel stavebního experimentu“).
(2) Nositeli stavebních experimentů jsou orgány
b) investorské, jestliže mají být ověřovány převážně předměty podle § 4 odst. 1 písm. b).
a) dodavatelské, jestliže mají být ověřovány převážně předměty podle § 4 odst. 1 písm. a),
(3) Nositel stavebního experimentu rozhoduje o jeho uskutečnění, jsou-li dány všechny ostatní podmínky pro ně předepsané.
b) investorská organizace, popřípadě jí nadřízený orgán středního článku řízení, jde-li o stavební experiment podle § 4 odst. 1 písm. b).
(1) Organizací odpovědnou za stavební experiment (dále jen „odpovědná organizace“) je:
a) dodavatelská organizace, popřípadě jí nadřízený orgán středního článku řízení (generální ředitelství), jde-li o stavební experiment podle § 4 odst. 1 písm. a);
(2) Organizaci odpovědnou za stavební experiment určuje nositel stavebního experimentu (§ 7).
(3) Vedle činností uvedených v jednotlivých ustanoveních této vyhlášky odpovědná organizace zabezpečuje rozbory, úhrady a evidenci faktur na náklady a vícenáklady vzniklé stavebním experimentem. Odpovědná organizace vykonává ještě další činnosti, které stanoví nositel stavebního experimentu po dohodě s příslušným ministerstvem financí.
(4) V případě výzkumného stavebního experimentu podle § 5 odst. 1 písm. a) jsou výzkumné a vývojové organizace povinny, pokud jde o předměty jimi řešené, provádět pro odpovědnou organizaci za úhradu veškeré činnosti, které jsou odpovědné organizaci touto vyhláškou předepsány, jestliže je odpovědná organizace o to požádá.