(3) Krajské národní výbory

a) řídí a usměrňují podle směrného vodohospodářského plánu nakládání s vodami, jejich ochranu, jakož i ostatní vodohospodářské věci v kraji, a to v rozsahu působnosti a způsobem stanoveným národním výborům tímto zákonem,

b) stanoví zátopová území u vodohospodářsky významných vodních toků v případech, které si vyhradí po projednání s příslušnými národními výbory,

c) schvalují kanalizační řády veřejných kanalizací, u nichž povolují vypouštění odpadních vod,

d) dávají souhlas podle § 13 odst. 1 vodního zákona ke stavbám, zařízením, popřípadě činnostem, jestliže se provádějí na vodních cestách,

e) vyjadřují se podle § 14 vodního zákona v případech, ve kterých jsou příslušné vydávat povolení nebo souhlas; ve věcech hraničních toků se vyjadřují po projednání s ministerstvem,

f) vedou evidenci vodních toků a navrhují ministerstvu jejich správce,

g) činí za mimořádné situace, zejména při nedostatku vody a při havarijním zhoršení jakosti vod opatření náležející do působnosti národních výborů nižšího stupně, a to v případech přesahujících územní obvod nebo možnosti národních výborů nižšího stupně.