3. Jestliže fyzická osoba má podle ustanovení odstavce 1 bydliště v obou státech, rozhodne se případ podle těchto pravidel:

a) Předpokládá se, že tato osoba má bydliště v tom státě, v němž má stálý byt. Jestliže má stálý byt v obou státech, předpokládá se, že má bydliště v tom státě, s nímž jsou její osobní a hospodářská pouta nejužší (středisko životních zájmů).

b) Jestliže nemůže být určen stát, v němž tato osoba má středisko svých životních zájmů, nebo jestliže nemá stálý byt v žádném z obou států, předpokládá se, že má bydliště v tom státě, ve kterém se obvykle zdržuje.

c) Jestliže se tato osoba obvykle zdržuje v obou státech, nebo jestliže se obvykle nezdržuje v žádném z nich, předpokládá se, že má bydliště v tom státě, jehož je státním občanem.

d) Jestliže tato osoba je státním občanem obou států, nebo jestliže není státním občanem žádného z nich, rozhodnou příslušné úřady těchto států otázku vzájemnou dohodou.