4. Osoba jednající v jednom z obou států v zastoupení podniku druhého státu - jiná než nezávislý zástupce, na kterého se vztahuje odstavec 5 - se bude považovat za stálou provozovnu v prvně zmíněném státě, jestliže má a obvykle vykonává v tomto státě plnou moc opravňující ji uzavírat smlouvy jménem podniku, pokud její činnost není omezena na nákupy zboží pro podnik.