VZTAHY SBORU NÁRODNÍ BEZPEČNOSTI K JINÝM STÁTNÍM ORGÁNŮM, SOCIALISTICKÝM ORGANIZACÍM A K OBČANŮM

Vztahy k národním výborům a jiným státním orgánům

§ 38

Náčelníci a velitelé Sboru národní bezpečnosti, kteří rozhodují o rozmísťování útvarů Veřejné bezpečnosti nebo o zřizování jednotek Pomocné stráže Veřejné bezpečnosti, jsou povinni si před rozhodnutím vyžádat vyjádření národních výborů příslušných stupňů.

§ 39

V zájmu koordinovaného postupu všech orgánů zúčastněných na zajišťování ochrany veřejného pořádku a v souladu s povinností seznamovat národní výbory se stavem socialistické zákonnosti předkládají příslušné útvary Sboru národní bezpečnosti národním výborům odpovídajících stupňů zprávy o stavu veřejného pořádku v jejich obvodech.

§ 41

Součinnost útvarů Veřejné bezpečnosti a národních výborů při ochraně veřejného pořádku podrobněji vymezí vláda České socialistické republiky a vláda Slovenské socialistické republiky.

§ 42

Příslušníci Sboru národní bezpečnosti jsou povinni plnit pokyny, které jim v mezích své pravomoci dávají soudy a prokurátoři.

§ 43

Příslušné útvary Sboru národní bezpečnosti poskytnou ochranu osobám pověřeným výkonem rozhodnutí soudu nebo národního výboru, nemohou-li tyto osoby pro ohrožení života nebo zdraví výkon rozhodnutí provést a požádají-li o poskytnutí pomoci.

Vztahy ke státním, družstevním a společenským organizacím a k občanům

§ 44

Sbor národní bezpečnosti spolupracuje při plnění svých úkolů s vedením státních, družstevních a společenských organizací a jejich složek, jakož i s jinými orgány a organizacemi. Zejména s nimi projednává příčiny a podmínky páchání trestných činů a vzniku jiných protispolečenských jevů a závažnější případy porušení veřejného pořádku; radí se s nimi, upozorňuje na zjištěné nedostatky, popřípadě činí vhodná opatření k nápravě.

§ 48

Útvary a příslušníci Sboru národní bezpečnosti jsou oprávněni při plnění svých úkolů žádat o pomoc společenské organizace a jejich orgány.

§ 49

Příslušníci Sboru národní bezpečnosti jsou oprávněni v nebezpečí požádat každého o pomoc. Kdo byl požádán o pomoc, je povinen ji poskytnout; nemusí tak učinit, brání-li mu v tom důležitá okolnost nebo jestliže by tím vystavil vážnému ohrožení sebe nebo osobu blízkou.

§ 50

Federální ministerstvo vnitra vydá zásady, podle nichž orgány a organizace spravující majetek v socialistickém vlastnictví provádějí ostrahu tohoto majetku; zároveň stanoví oprávnění pracovníků pověřených ostrahou objektů orgánů a organizací a jejich součinnost s útvary Sboru národní bezpečnosti.

Povolávání jiných orgánů k plnění úkolů Sboru národní bezpečnosti

§ 53

Z vojáků z povolání vojsk ministerstva vnitra, povolaných k plnění úkolů Sboru národní bezpečnosti, mohou být jmenováni vyšetřovatelé Sboru národní bezpečnosti za stejných podmínek jako z příslušníků Sboru národní bezpečnosti.

(1) Při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku plní útvary Veřejné bezpečnosti úkoly, které jim ukládají národní výbory v rozsahu své působnosti, pokud je nemohou zajistit vlastními silami a prostředky.

(2) Za plnění úkolů uložených národními výbory při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku odpovídají náčelníci a velitelé útvarů Veřejné bezpečnosti jak národním výborům, tak i vyšším náčelníkům a velitelům; ve věcech výkonu služby odpovídají a podléhají pouze vyšším náčelníkům a velitelům.

(3) Úkoly při zabezpečování místních záležitostí veřejného pořádku ukládají národní výbory v rámci své působnosti příslušným útvarům Veřejné bezpečnosti.

(1) Sbor národní bezpečnosti spolupracuje při plnění svých úkolů s občany a získává je k aktivní účasti na plnění úkolů podle tohoto zákona.

(2) Dobrovolně se hlásící občané, kteří jsou oddáni socialistickému společenskému a státnímu zřízení a požívají vážnosti a důvěry, mohou být pověřeni plněním některých bezpečnostních úkolů. Jsou-li zevně označeni, mohou mít oprávnění podle § 57, rozhodne-li tak ministr vnitra Československé socialistické republiky.

(1) Každý má právo obracet se v mezích tohoto zákona na útvar Sboru národní bezpečnosti s podněty a žádostmi o pomoc. Útvar Sboru národní bezpečnosti je povinen podnět přijmout a požadovanou pomoc v rozsahu své pravomoci poskytnout. Podněty a žádosti, jejichž řešení mu nepřísluší, je útvar Sboru národní bezpečnosti povinen postoupit příslušnému orgánu nebo organizaci, pokud na ně žadatele přímo neodkáže.

(2) Jestliže je to k uplatnění oprávněných nároků nebo ke splnění zákonných povinností na věci zúčastněných osob anebo jen některé z nich nezbytné, zabezpečí příslušníci Sboru národní bezpečnosti na požádání zjištění, popřípadě vzájemnou výměnu osobních údajů těchto občanů tehdy, lze-li to učinit na místě samém.

(1) Útvary a příslušníci Sboru národní bezpečnosti jsou oprávněni požadovat při výkonu své pravomoci pomoc od orgánů státní správy, státních a družstevních organizací.

(2) Orgány a organizace uvedené v předchozím odstavci jsou povinny požadovanou pomoc poskytnout, pokud jim v tom nebrání důvody stanovené jinými právními předpisy.

(1) Ministr vnitra Československé socialistické republiky, ministr vnitra České socialistické republiky a ministr vnitra Slovenské socialistické republiky mohou v rozsahu své pravomoci po dohodě s příslušnými ministry nebo vedoucími ústředních orgánů státní správy pověřit plněním úkolů Sboru národní bezpečnosti jiné orgány.

(2) K plnění úkolů Sboru národní bezpečnosti při udržování bezpečnosti uvnitř státu v případě násilného útoku proti ústavnímu zřízení Československé socialistické republiky může vláda Československé socialistické republiky povolat vojáky v činné službě.

(3) Vojáci v činné službě povolaní podle odstavce 2 mají při plnění úkolů Sboru národní bezpečnosti stejná práva a povinnosti jako příslušníci tohoto sboru, pokud vláda Československé socialistické republiky nerozhodne jinak.

(4) Vojáci vojsk ministerstva vnitra, vojáci Československé lidové armády, příslušníci Lidových milicí, Sborů nápravné výchovy a veřejných požárních útvarů povolaní podle odstavců 2 a 3 mají při plnění bezpečnostních úkolů stejná práva a povinnosti jako příslušníci Sboru národní bezpečnosti, pokud příslušný ministr vnitra nerozhodne jinak.