(1) Za pracovní úraz se pokládá jakékoli poškození zdraví nebo smrt způsobené pracovníkovi nezávisle na vlastní vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením vnějších vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.¹)

(2) Za pracovní úraz podle odstavce 1 se pro účely této vyhlášky pokládá i úraz, který utrpěl pracovník na pracovišti nebo v prostorách organizace při činnosti, která nesouvisí s plněním pracovních úkolů, nebo jiná osoba, která se s vědomím organizace zdržuje na jejích pracovištích nebo v prostorách, které jinak nejsou veřejně přístupné.

(3) Pracovním úrazem není úraz, který se pracovníku přihodil na cestě do zaměstnání a zpět.²⁾