(1) Do ústavů pro tělesně, smyslově nebo mentálně postižené nelze přijmout takového občana, který sice podmínky pro přijetí splňuje, avšak v době přijetí vyžaduje jeho zdravotní stav léčení v lůžkovém zařízení příslušného ústavu národního zdraví.
Jde zejména o tato zdravotní postižení:
V případech hodných zřetele může povolit výjimky u zdravotního postižení se souhlasem vedoucího lékaře sociálního zabezpečení v okrese, případně vedoucího lékaře sociálního zabezpečení v kraji, orgán příslušného národního výboru, který o přijetí do ústavu rozhoduje.

1. infekční a parazitární choroby všech druhů a stadií, kde nemocný může být zdrojem onemocnění,

2. tuberkulóza s výjimkou stadií P III a M III a dalších stabilizovaných a inaktivních forem. Potvrzení vydá příslušný odborný lékař ústavu národního zdraví,

3. zhoubné novotvary všech typů a lokalizací do 3 let od skončení komplexní léčby, anebo v době podání žádosti o přijetí do ústavu byly komplexním vyšetřením zjištěny metastázy,

4. psychóza a psychické poruchy, při nichž nemocný může ohrozit sebe i druhé, respektive jeho chování znemožňuje soužití s kolektivem,

5. chronický alkoholismus a jiné závažné toxikomanie, pokud nedošlo k likvidaci návyku, což musí být doloženo potvrzením příslušného odborného lékaře - psychiatra, při respektování lhůt stanovených pokynem hlavního odborníka ministerstva zdravotnictví ČSR,

6. choroby srdeční a cévní ve stadiu dekompenzace a jejich komplikace vedoucí k výraznému omezení hybnosti.