ÚSTAVY SOCIÁLNÍ PÉČE
Druhy ústavů sociální péče

(1) Ústavy sociální péče (dále jen „ústavy“) zřizují krajské národní výbory, okresní národní výbory nebo městské národní výbory zpravidla ve svých územních obvodech.

(2) Ústavy mohou mít své organizační složky (například rekreační zařízení, zotavovnu mládeže a podobně) i mimo územní obvod národního výboru, který je spravuje. Tato zvláštní zařízení mohou být společná pro více ústavů.

(3) Sloučit nebo rozdělit ústavy nebo jejich části lze jen tehdy, bude-li tím dosaženo lepších výsledků v odborné ústavní péči, jakož i v hospodářské činnosti ústavů. Sloučit lze jen ústavy téhož druhu.

(4) Organizaci ústavu upravuje organizační řád vydaný národním výborem, jenž ústav spravuje.

(1) Občané, kteří jsou zletilí a nebyli zbaveni způsobilosti k právním úkonům, mohou být přijati do ústavů jen s jejich souhlasem. Občané nezletilí a občané zbavení způsobilosti k právním úkonům mohou být přijati do ústavů se souhlasem jejich zákonného zástupce nebo opatrovníka. Má-li být občan přemístěn do jiného ústavu, je třeba s ním toto přemístění předem projednat. Jde-li o občany nezletilé nebo zbavené způsobilosti k právním úkonům, je třeba přemístění předem projednat se zákonným zástupcem nebo s opatrovníkem.

(2) Při přemístění občana ze zdravotnického zařízení do ústavu sociální péče se postupuje stejně jako při jiném přijetí do ústavu sociální péče.

(3) Při přemístění občana do ústavu řízeného jiným národním výborem než ústav, ve kterém byl občan dosud umístěn, vydává rozhodnutí o přemístění národní výbor, který spravuje ústav, do kterého má být občan přemístěn.

(1) Ústavy pro tělesně postiženou mládež jsou určeny pro děti a mládež ve věku od 3 do 18 let a v případě potřeby další přípravy pro pracovní uplatnění do 26 let pro ty, u nichž těžký stupeň tělesné vady znemožňuje nebo podstatně ztěžuje normální způsob výchovy, vzdělání a přípravy pro povoláni. Do ústavů lze přijímat i děti a mládež s trvalými lehčími tělesnými vadami, jestliže nelze zabezpečit potřebnou rehabilitaci v prostředí, v němž žijí.

(2) Některé ústavy pro tělesně postiženou mládež mohou být vyhrazeny dětem a mladistvým, kteří kromě tělesné vady jsou postiženi též vadným mentálním vývojem lehčího stupně, který však nevylučuje vzdělávání ve zvláštní škole zřízené pří ústavu.

(3) V ústavech pro tělesně postiženou mládež se poskytuje ubytování, zaopatření včetně ošacení, zdravotní péče včetně rehabilitace a vhodná příprava pro život.

c) přípravu pro povolání, která se uskutečňuje buď studiem na školách mimo ústav nebo odborným výcvikem; odborný výcvik se provádí v socialistických organizacích nebo v ústavních dílnách, a to v učebním poměru,

d) zácvik k jednoduchým pracím, na které stačí mladistvý vzhledem ke svému zdravotnímu stavu.

(4) Příprava pro život zahrnuje

a) předškolní výchovu pro děti ve věku od 3 do 6 let a školní výchovu pro děti školou povinné,

b) mimoškolní a mimopracovní výchovu,

(5) V ústavech pro tělesně postiženou mládež se může poskytnout v potřebném rozsahu péče uvedená v odstavcích 3 a 4 též dětem a mladistvým, kteří bydlí mimo ústav.

(1) Ústavy pro mentálně postiženou mládež jsou určeny pro děti a mládež ve věku od 3 do 26 let, jejichž rozumové schopnosti jsou tak nízké úrovně, že je nelze vzdělávat ani ve zvláštních školách. Do ústavů se přijímají i děti a mladiství, kteří jsou postiženi též tělesnou nebo smyslovou vadou.

(2) Do ústavů uvedených v odstavci 1 se přednostně přijímají děti a mladiství, kteří nepříznivě ovlivňují vývoj sourozenců, jakož i děti a mladiství, kterým nemůže být poskytnuta potřebná péče v rodině.

(4) V ústavech pro mentálně postiženou mládež se poskytuje ubytování, zaopatření včetně ošacení, zdravotní péče včetně přiměřené rehabilitace a výchova zaměřená podle možnosti též na pracovní činnost.

b) u nichž dochází k akutním projevům psychických poruch, ohrožujících okolí.

a) jejichž opožděný rozumový vývoj je následkem výchovné zanedbanosti,

(3) Do ústavů pro mentálně postiženou mládež nelze přijímat děti a mladistvé

(1) Ústavy pro denní a týdenní pobyt mentálně postižené mládeže jsou určeny pro nevzdělatelné děti a mladistvé ve věku od 3 do 26 let s vadným mentálním vývojem středního stupně.

(2) Do těchto ústavů nelze přijímat děti a mládež s vadným mentálním vývojem těžšího stupně ani mládež postiženou těžší tělesnou vadou, která má za následek omezenou pohyblivost. Děti školního věku lze přijímat pouze za předpokladu, že byly osvobozeny od povinné školní docházky.

(3) V ústavech pro denní a týdenní pobyt mentálně postižené mládeže se poskytuje v potřebném rozsahu stravování, zdravotní péče a výchova zaměřená též k pracovní činnosti. V zařízeních pro týdenní pobyt se poskytuje též ubytování s výjimkou dnů pracovního klidu.

(1) Ústavy pro dospělé občany smyslově postižené jsou určeny pro občany postižené úplnou nebo praktickou slepotou nebo pro občany neslyšící ve věku od 18 let, jsou-li odkázáni na ústavní péči, protože jim nelze potřebnou péči zajistit v dosavadním prostředí. Ústavní péče se poskytuje také těm občanům smyslově postiženým, kteří mohou být pracovně činní jen za podmínek ústavní péče.

(2) Do ústavů uvedených v odstavci 1 mohou být přijímáni i smyslově postižení občané, kteří jsou postiženi též lehčí tělesnou nebo mentální vadou.

(2) V domovech důchodců se poskytuje ubytování, zaopatření, zdravotní a kulturní péče a příležitost k dobrovolné činnosti podle schopností a zájmů obyvatel ústavu tak, aby byla zajištěna vhodná náplň jejich života.

(1) Domovy důchodců jsou určeny především pro staré občany, kteří pro trvalé změny zdravotního stavu potřebují komplexní péči, kterou jim nemohou zajistit členové jejich rodiny ani pečovatelskou službou nebo jinými službami sociální péče a pro staré občany, kteří toto umístění nezbytně potřebují z jiných vážných důvodů. Nemohou však být přijati občané, jejichž zdravotní stav vyžaduje léčení a ošetřování v lůžkovém zdravotnickém zařízení.

(2) Ústavům pro mládež napomáhají při plněni jejich úkolů sdružení rodičů a přátel ústavu; v ústavech, při nichž jsou ustavena sdružení rodičů a přátel školy,⁶) vykonávají uvedenou působnost tato sdružení.

(1) V ústavech pro dospělé občany tělesně nebo smyslově postižené, v domovech důchodců a v domovech — penziónech pro důchodce se obyvatelé zúčastňují na uspořádání života v ústavu svými zástupci, zvolenými do výboru obyvatel; výbor obyvatel zejména spolupracuje při zajišťování kulturní náplně života a pracovní činnosti obyvatel ústavu a dbá o vhodné stravování a dodržování pořádku v ústavu a o ochranu ústavního majetku.

(2) Do kulturního fondu plyne část čistého výtěžku pomocného hospodářství ústavu včetně ústavní výroby, o který se podstatně zasloužili svojí prací obyvatelé ústavu, a dobrovolné příspěvky.

(1) Ke zvýšení kulturní úrovně života v ústavu se zřizuje kulturní fond. Fond spravuje výbor obyvatel, který používá jeho prostředků v dohodě s vedoucím ústavu. Není-li v ústavu výbor obyvatel (v ústavech pro mládež a v ústavech pro mentálně postižené), rozhoduje o použití prostředků fondu vedoucí ústavu podle zmocnění národního výboru.

(4) Úmrtí obyvatele ústavu oznámí vedení ústavu ihned nejbližším příbuzným nebo jiným občanům podle přání zemřelého a místnímu (městskému) národnímu výboru, popřípadě obvodnímu lékaři, v jehož obvodu občan zemřel.

(3) Obyvatel ústavu může být propuštěn, jestliže další poskytování ústavní péče není účelné nebo potřebné. Obyvatel ústavu může být dále propuštěn, jestliže i po opětovném napomenutí hrubě porušuje ústavní pořádek. Z ústavu nelze propustit občana, o něhož není jinak postaráno a který je plně odkázán na pomoc společnosti.

(2) Odchod z ústavu je občan povinen oznámit vedoucímu ústavu aspoň 15 dní předem. Za nezletilé a za občany zbavené způsobilosti k právním úkonům činí prohlášení o odchodu jejich zákonný zástupce.

(1) Zaopatření v ústavu končí dobrovolným odchodem občana z ústavu, přemístěním do jiného ústavu, propuštěním nebo úmrtím.