Úvodní a společná ustanovení
Společná ustanovení
Plánovací akty
Bilanční gesce

(1) Tato vyhláška upravuje postupy ústředních orgánů a orgánů středního článku řízení (dále jen „orgány hospodářského řízení“) a organizací 1) při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů v plánovacím procesu (dále jen „dodavatelsko-odběratelské vztahy“), zejména v období přípravy prováděcích státních a hospodářských plánů, včetně zvláštní části státních plánů,²) a některé postupy při vzniku hospodářských závazkových vztahů. Vyhláška současně stanoví způsob vydávání plánovacích aktů a uplatňování bilančních gescí a podrobněji upravuje projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů na úsecích dodávek

(2) Obdobně jako organizace postupují koncernové podniky, pokud v souladu se statutem koncernu vystupují svým jménem v hospodářských vztazích;³) funkci středního článku řízení podle této vyhlášky plní koncern.

(3) Dodavatelsko-odběratelské vztahy v procesu tvorby a zajišťování střednědobých (pětiletých) státních a hospodářských plánů se projednávají v rozsahu a způsobem stanoveným zvláštním opatřením.

(1) Projednáváním dodavatelsko-odběratelských vztahů podle této vyhlášky se rozumějí postupná jednání vyúsťující v souhrnná jednání po vydání směrnic pro vypracování prováděcích plánů (dále jen „směrnice“), zaměřená na přípravu návrhů prováděcích státních a hospodářských plánů organizací a orgánů hospodářského řízení.

(2) Projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů probíhá plynule tak, aby v souladu se směrnicemi zabezpečilo zejména

(3) Přípravou pro projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů jsou předběžná jednání (výměna informací) o směrech dalšího formování potřeb národního hospodářství a zdrojů a s tím spojeného formování dodavatelsko-odběratelských vztahů na jednotlivých stupních řízení s ohledem na potřeby přípravy plánů.

(1) Orgány hospodářského řízení jsou povinny organizovat ve vzájemné součinnosti projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů⁴) tak, aby výsledky mohly být zapracovány do návrhů prováděcích hospodářských plánů na všech stupních řízení. Dále jsou povinny se zřetelem ke specifickým podmínkám hospodářských odvětví a úseků, které řídí, sledovat a analyzovat vývoj dodavatelsko-odběratelských vztahů, zejména s ohledem na zabezpečení úkolů prováděcích státních plánů a řešit rozpory, popř. navrhovat způsob jejich řešení příslušným orgánům (§ 5 odst. 4 a 5).

(2) Organizace jsou povinny projednat podle této vyhlášky dodavatelsko-odběratelské vztahy týkající se

(3) Dohodnou-li se na tom zúčastněné organizace nebo stanoví-li tak orgány hospodářského řízení, projednávají se dodavatelsko-odběratelské vztahy i v případech, na něž se ustanovení odstavce 2 nevztahuje.

(4) Orgány hospodářského řízení se mohou dohodnout, že dodavatelsko-odběratelské vztahy se projednají na jejich úrovni. Výsledky jednání jsou povinny shodně dovést na podřízené organizace, pro které jsou závazné.

(5) Rozpory mezi organizacemi o tom, které dodávky a poddodávky, popřípadě která výrobní zařízení podle odstavce 2 jsou rozhodující, jsou povinny rozhodnout ve vzájemné dohodě nadřízené orgány středního článku řízení, a to nejpozději do 10 dnů poté, co byly o rozhodnutí požádány.

(1) Dodavatelské a odběratelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou povinny při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů vycházet především ze směrnic a rozpisu prováděcích státních plánů. Projednávají-li se tyto vztahy po uzavření smluv o přípravě dodávek, popřípadě až po uzavření hospodářských smluv o dodávkách, vychází se též z těchto smluv.

(2) Dodavatelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou povinny využívat všech možností komplexní socialistické racionalizace ke zvýšení dodávkové pohotovosti a kvality dodávek; jsou povinny včas informovat své odběratele o svých nových záměrech v rozvoji výrobních a odbytových programů a podle potřeby je s hlavními odběrateli konzultovat.⁵)

(3) Dodavatelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou oprávněny vyžadovat od příslušných odběratelských organizací a orgánů hospodářského řízení spolupráci při řešení problémů materiálně technického zásobování a dodavatelsko-odběratelských vztahů (informace o vývoji a cyklech spotřeby, spotřebitelských zásob atd.); nemohou však ve své pravomoci zavádět požadavkový systém (požadavkové řízení). Tato povinnost spolupráce se netýká odběratelů, jejichž ústřední orgány jsou v Jednotných metodických pokynech⁶) zvlášť označeny.⁷)

(4) Odběratelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou povinny své potřeby uplatňovat tak, aby včas a racionálně zabezpečily stanovené, popřípadě připravované úkoly prováděcích státních a hospodářských plánů. Jsou povinny využívat možnosti komplexní socialistické racionalizace ke snižování měrné spotřeby výrobků, udržovat pouze nezbytné spotřebitelské zásoby a neprodleně informovat své dodavatele o závažných změnách svých potřeb v množství, sortimentu i čase.

(5) Odběratelské organizace a orgány hospodářského řízení jsou oprávněny vyžadovat od příslušných dodavatelských organizací a orgánů hospodářského řízení spolupráci při řešení svých odběratelských problémů (např. poradenské a podobné obchodně technické služby, konzultace v otázkách normování zásob a racionalizace výrobních zásob).

(6) Jestliže organizace nesplní povinnost vzájemně se informovat o svých nových záměrech (odstavec 2) nebo o závažných změnách svých potřeb (odstavec 4), má se za to, jde-li o dlouhodobé dodavatelsko-odběratelské vztahy, že dodávky budou uskutečňovány v návaznosti na jejich dosavadní rozsah a strukturu.

(1) Dodavatelsko-odběratelské vztahy se projednávají v hloubce a struktuře diferencované podle podmínek jednotlivých hospodářských odvětví a úseků (technologická povaha výrobků, směry jejich užití a okruhy spotřebitelů, organizace odbytových cest, rozhodovací stupně atd.).

(2) Jde-li o výrobky, u kterých byl stanoven bilanční gestor, projednávají dodavatelsko-odběratelské vztahy odběratelské, popřípadě dodavatelské orgány středního článku řízení⁸) s příslušným bilančním gestorem. Ve spojitosti s tím probíhají i potřebná jednání po dodavatelské i odběratelské linii. Je-li bilančním gestorem ústřední orgán, jednají s ním ústřední orgány odběratelů, popřípadě dodavatelů; v návaznosti na to probíhají jednání na nižších stupních řízení.

(3) O výsledcích projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů se pořizují protokoly, není-li dále stanoveno jinak. Protokoly musí obsahovat nejméně údaje umožňující zpracování příslušných částí návrhů hospodářských plánů a rozbor případných rozporů spolu s návrhy na jejich řešení. Organizace v protokolu zpravidla též uvedou, jak jsou nebo budou projednané dodavatelsko-odběratelské vztahy smluvně zabezpečeny.

(4) Rozpory vzniklé při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů, které se nepodaří odstranit běžným jednáním, popřípadě zvláštními postupy stanovenými nadřízenými orgány, předloží organizace k rozhodnutí orgánům středního článku řízení; předpokladem je, že o nich předtím bezúspěšně jednali vedoucí (ředitelé) těchto organizací nebo jimi pověření náměstci. Rozpory, které orgány středního článku řízení nevyřeší, mohou být předloženy k rozhodnutí ústředním orgánům. Předpokladem je, že se rozpory týkají zabezpečení připravovaných úkolů prováděcích státních plánů a že o nich bezúspěšně jednaly statutární orgány nebo jimi pověření náměstci. Ústřední orgány mohou dohodnout, ve kterých dalších případech jim mohou nebo musí být rozpory předkládány.

(5) Rozpory předkládané k rozhodnutí nadřízeným orgánům musí být doloženy protokoly. Nadřízené orgány rozhodnou rozpory ve vzájemné dohodě bez zbytečného prodlení, nejpozději však ve lhůtách stanovených pro jednotlivé etapy plánovacího procesu, a rozhodnutí sdělí zúčastněným organizacím.

(6) Protokol v rozsahu, ve kterém není rozporný, je dokladem o tom, že v době jeho pořízení byla dodávka v souladu s možnostmi dodavatele a potřebou odběratele.⁹) Požádá-li o to některá organizace, je tento protokol též podkladem, na jehož základě je druhá organizace povinna uzavřít smlouvu o přípravě dodávek, pokud příslušné předpisy¹⁰) nestanoví ještě další podmínky. To platí obdobně pro rozhodnutí nadřízených orgánů.

(7) Zprávy o výsledcích projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů spolu se závěry, včetně návrhů na řešení případných rozporů, předkládají
- organizace nadřízeným orgánům středního článku řízení a tyto orgány ústředním orgánům ve stanovených lhůtách,¹¹) nestanoví-li nadřízené ústřední orgány ve vzájemné dohodě lhůty kratší; zprávy a protokoly musí být podepsány statutárními orgány,
- ústřední orgány Státní plánovací komisi a plánovacím komisím republik ve stanovených lhůtách;¹¹) zprávy a protokoly musí být podepsány vedoucími ústředních orgánů nebo jejich náměstky.

(8) Zprávy musí obsahovat zejména komplexní zhodnocení a rozbor rozporů v dodavatelsko-odběratelských vztazích, které se nepodařilo odstranit ani jednáním ústředních orgánů podle odstavce 4 a které se týkají zabezpečení připravovaných úkolů prováděcích státních plánů.

(1) Úkoly plánu v dodavatelsko-odběratelských vztazích ukládají orgány hospodářského řízení

(2) U staveb stanovených jako úkoly státního plánu pro přípravu k zahájení v dalších letech je rozpisem úkolů státního plánu též určení v úvahu přicházejících vyšších dodavatelů, provedené na základě zpracovaného projektového úkolu (§ 15 odst. 2).

(3) Po rozpisu prováděcích státních a hospodářských plánů dokončí příslušné dodavatelské a odběratelské orgány hospodářského řízení a organizace jednání o dodavatelsko-odběratelských vztazích; projednají zejména úpravy dodavatelsko-odběratelských vztahů, vyplývající z potřeb zabezpečení prováděcích státních plánů.

(1) Plánovací akty se vydávají v případech uvedených v § 115 odst. 2 hospodářského zákoníku, jde-li o úkoly prováděcího státního plánu podle § 24 odst. 1 zákona o národohospodářském plánování, a to podle konkrétních podmínek a potřeb zabezpečení těchto úkolů.

(2) Plánovacími akty jsou za podmínek dále stanovených

(3) Plánovací akt musí stanovit předmět a čas (období) plnění dodávky, a to alespoň v hloubce odpovídající Seznamu surovin, materiálů a výrobků stanovenému pro vypracování návrhů prováděcích plánů, a musí označit jejího odběratele po dohodě s jeho nadřízeným orgánem, pokud již z předmětu plnění nevyplývá jednoznačně, která organizace je odběratelem. U rozpisu úkolů dodávek souborů strojů a zařízení nebo dodávek stavebních částí se předmět vymezuje v návaznosti na úvodní projekt.

(4) Stanoví-li tak směrnice, jsou plánovacími akty i rozepsané úkoly směrnic, pokud jsou jako plánovací akty označeny a mají-li jejich náležitosti. Úkoly směrnic se v takovém případě považují za úkoly státního plánu.

(1) Orgány hospodářského řízení vydávají plánovací akty pro podřízené dodavatelské organizace

(2) Pro změny nebo zrušení plánovacích aktů platí obdobně podmínky a postup jako při jejich vydávání.¹⁵)

(1) Rozpis úkolu prováděcího státního plánu, i když není plánovacím aktem, protože nemá náležitosti podle § 9 odst. 3, osvědčuje, že dodávka je v souladu s možnostmi dodavatele a že jde o zabezpečení potřeb, které jsou ve státním plánu uvedeny jako přednostní.¹⁶)

(2) Úkol prováděcího hospodářského plánu, jímž příslušný orgán hospodářského řízení uloží dodavateli dodávkovou povinnost vůči určitému odběrateli, osvědčuje, že dodávka je v souladu s možnostmi dodavatele.¹⁶)

a) pro investiční výstavbu,

b) pro vývoz a z dovozu,

c) pro vnitřní obchod,

d) pro rozvoj vědy a techniky,

e) přepravních výkonů,

f) ostatních, zejména dodávek pro výrobu, kompletaci a údržbu.

a) vnitřní soulad hmotných proporcí prováděcích plánů v návaznosti na hlavní směry, cíle a úkoly pětiletých plánů,

b) dodávky surovin, materiálů, výrobků, výkonů, prací a služeb (dále jen „výrobky“), nutné k realizaci úkolů plánu,

c) včasné odhalení a řešení případného nesouladu mezi uplatňovanými potřebami národního hospodářství a zdroji,

d) vytváření předpokladů pro dlouhodobou stabilizaci vztahů mezi dodavateli a odběrateli.

a) dodávek a rozhodujících poddodávek projektových prací, stavebních prací, strojů, zařízení a montážních prací pro stavby uvedené v § 15 odst. 3 a dodávek strojů a zařízení podle § 16 odst. 1 písm. c);

b) dodávek pro vývoz, rozhodujících poddodávek pro vývoz investičních celků a dodávek z dovozu;

c) dodávek pro vnitřní obchod;

d) dodávek pro rozvoj vědy a techniky podle § 26 a rozhodujících dodávek nutných pro zahájení výroby výrobků, které jsou výsledkem výzkumu a vývoje;

e) dodávek vybraných výrobků v rozsahu § 32;

f) dodávek pro zabezpečení úkolů zvláštní části státních plánů;

g) rozhodujících dodávek pro zdravotnickou výrobu;

h) dodávek pro federální hmotné rezervy;

ch) dodávek pro odbytové a zásobovací organizace;

i) dodávek rozsáhlých oprav rozhodujících výrobních zařízení;

j) dodávek přepravních výkonů.

a) formou rozpisu úkolů prováděcích státních plánů; za tento rozpis se považují též jmenovitě uložené úkoly dodávek souborů strojů a zařízení nebo dodávek stavebních částí;¹³)

b) formou uložení úkolů svých prováděcích hospodářských plánů, popřípadě rozpisem úkolů prováděcích hospodářských plánů uložených nadřízeným orgánem hospodářského řízení;

c) ve výjimečných případech po rozpisu prováděcích státních a hospodářských plánů stanovením nových úkolů nebo změnou úkolů dosavadních.¹⁴)

a) rozpisy úkolů prováděcích státních plánů provedené na dodavatele příslušnými orgány hospodářského řízení;

b) úkoly uložené ústředními orgány v rámci rozpisu úkolů prováděcího státního plánu k zabezpečení úkolů podle písmena a), jsou-li jako plánovací akt označeny;

c) v případech, kdy je zřízena bilanční gesce, rozpisy na dodavatele a odběratele provedené bilančním gestorem na základě rozpisu plánů rozdělení stanovených prováděcími státními plány.

a) při rozpisu úkolů prováděcích státních plánů, popřípadě směrnic;

b) po rozpisu úkolů prováděcích státních plánů (v průběhu jejich realizace), jsou-li pro to důležité důvody. V těchto případech musí být doklad o tom vydaný výslovně označen jako plánovací akt.

(1) Bilanční gescí u výrobků se rozumí soustředění činností spojených s průzkumem, rozborem, ověřováním a aktivním ovlivňováním potřeb národního hospodářství a jejich optimálním zabezpečením zdroji z tuzemské výroby a z dovozu, zpravidla na jednom místě v celé ČSSR.

(2) Bilanční gesce se zpravidla uplatňuje u vybraných výrobků, jejichž hmotné bilance a plány rozdělení jsou zcela nebo částečně stanoveny jako závazné v prováděcím státním plánu. K uplatnění bilanční gesce je nutný předchozí souhlas vlády ČSSR nebo orgánu jí zmocněného.

c) společný orgán organizací zúčastněných na gesci.

b) organizace, jde-li o produkci, na jejíž výrobě se rozhodujícím způsobem podílí, a má-li i ostatní předpoklady;

a) ústřední orgán, je-li to z hlediska specifických podmínek nezbytné;

(3) Funkci bilančního gestora vykonává obvykle orgán středního článku řízení. Může ji též vykonávat

(1) Bilanční gesce je nástrojem zvláště intenzívní a kvalifikované spolupráce bilančního gestora s organizacemi na gesci zúčastněnými. Cílem bilanční gesce je optimálně zabezpečit uspokojení odůvodněných potřeb národního hospodářství, především potřeb označených v prováděcích státních plánech a právních předpisech jako přednostní, dodávkami výrobků v náležitém množství, sortimentu, jakosti a čase. K dosažení tohoto cíle jsou bilanční gestor a na gesci zúčastněné organizace povinni usilovat především o zvýšení efektivnosti využití dané zdrojové základny pomocí racionalizačních opatření.

(2) Zřízením bilanční gesce nejsou dotčeny platné vztahy organizační nadřízenosti a podřízenosti. Úkoly plánu se ukládají po organizační linii. Bilanční gestor nemá přikazovací právo vůči organizacím, které mu nejsou organizačně podřízeny; je však oprávněn požadovat řešení vyskytujících se problémů.

(3) Hlavním úkolem bilančního gestora je organizování dodavatelsko-odběratelských vztahů, zejména připravovat a sestavovat návrh příslušné bilance a plánu rozdělení, propojovat dodavatele a odběratele z hlediska sortimentní skladby dodávek, a to podle hmotných bilancí a plánů rozdělení schválených v prováděcích státních plánech a podle jejich rozpisu, vyhodnocovat výsledky projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů a navrhovat opatření a řešení problémů vyskytujících se v této oblasti.

(4) Formy a způsob provádění bilanční gesce musí odpovídat specifickým podmínkám jednotlivých případů a určují se smlouvou, kterou bilanční gestor a organizace na gesci zúčastněné spolu uzavřou podle platných předpisů. Uzavření takové smlouvy mohou příslušné orgány podle potřeby nařídit.¹⁷)

(5) Smlouvou se především vymezí rozsah a způsob spolupráce bilančního gestora s organizacemi na gesci zúčastněnými
- při zabezpečování uspokojení potřeb národního hospodářství zdroji z tuzemské výroby a z dovozu, a to jak opatřeními, která jsou zúčastněné organizace povinny provést ve své pravomoci, tak opatřeními, která doporučí příslušným nadřízeným orgánům a spotřebitelům,
- při zpracování konkrétní zakázkové náplně (objednávek), jejím zabezpečování ve výrobě a dovozem a při jednáních se spotřebiteli a dodavateli s tím spojených,
- při provádění průzkumu, rozboru, ověřování a aktivním ovlivňování potřeb národního hospodářství,
- při rozpisu prováděcími státními plány stanovených závazných hmotných bilancí a plánů rozdělení na zúčastněné dodavatele a odběratele, jakož i při konkrétním rozhodování o využití prostředků na dovoz. Smluvně vymezený rozsah a způsob spolupráce musí přitom vycházet ze způsobu provedení rozpisu závazných hmotných bilancí a plánů rozdělení.

(6) Bilanční gestor je povinen vyžadovat aktivní spolupráci hlavních odběratelů, zejména při ověřování národohospodářské efektivnosti, rozsahu, sortimentní skladby, kvality a času jimi požadovaných dodávek, jakož i jejich odběratelských zásob. Tato povinnost spolupráce se netýká odběratelů, jejichž ústřední orgány jsou v Jednotných metodických pokynech zvlášť označeny.¹⁸) Podle potřeby stanoví podrobnější postupy Státní plánovací komise v Jednotných metodických pokynech.