Dodávky pro vývoz a z dovozu

(1) Jednání o dodavatelsko-odběratelských vztazích jsou zaměřena především na vyjasnění základních proporcí dodavatelsko-odběratelských vztahů, na přípravu a na zajištění závazků z dlouhodobých obchodních dohod a jiných mezistátních dohod a na hlubší konkretizaci vztahů při dodávkách výrobků, zejména výrobků s delšími výrobními a dodávkovými cykly s ohledem na zajištění úkolů pětiletých plánů.

(2) V období přípravy směrnic probíhají běžná jednání o dodavatelsko-odběratelských vztazích mezi organizacemi zahraničního obchodu a dalšími organizacemi oprávněnými k zahraničně obchodní činnosti (dále jen „organizace zahraničního obchodu“)²⁶) a tuzemskými dodavatelskými a odběratelskými organizacemi; podle potřeby se vedou tato jednání i na úrovni orgánů středního článku řízení, popřípadě též na úrovni ústředních orgánů.

(3) Na základě rozpisu směrnic, který federální ministerstvo zahraničního obchodu provede na organizace zahraničního obchodu a dodavatelské a odběratelské ústřední orgány po organizační linii na podřízené orgány a organizace, jsou organizace zahraničního obchodu a tuzemské dodavatelské a odběratelské organizace, popřípadě orgány středního článku řízení, povinny projednat dodavatelsko-odběratelské vztahy v hloubce a struktuře navazující přiměřeně na formuláře Jednotných metodických pokynů.

(4) Projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů podle odstavce 3 musí být zaměřeno na zabezpečení směrnic, na úkoly, na nichž se federální ministerstvo zahraničního obchodu dohodne s příslušnými ústředními orgány, a na zajištění závazků vyplývajících z dlouhodobých obchodních dohod a jiných mezistátních dohod, včetně závazků týkajících se specializace a kooperace a ostatních hospodářských závazků vůči zahraničí. Současně se projednají i další důležité otázky dodavatelsko-odběratelských vztahů, jako vyjasnění požadavků na vyšší technickou úroveň výrobků, jejich kvalitu, nové druhy zboží a obměny sortimentů, zlepšení adjustace, úrovně balení apod.

(5) Pokud v době, kdy organizace jsou povinny projednat dodavatelsko-odběratelské vztahy, jsou již potvrzeny návrhy na dovoz, nahrazují potvrzené návrhy na dovoz protokol o projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů podle této vyhlášky.

(1) Protokoly o výsledcích projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů na úseku vývozu pořizují organizace zahraničního obchodu zpravidla s dodavatelskými orgány středního článku řízení, a to na základě výsledků jednání vedených s tuzemskými dodavatelskými organizacemi.²⁷)

(2) Protokoly o výsledcích projednání dodavatelsko-odběratelských vztahů na úseku dovozu pořizují organizace zahraničního obchodu zpravidla s odběratelskými orgány středního článku řízení, výjimečně s odběratelskými ústředními orgány.²⁸)

(3) Organizace zahraničního obchodu předají protokoly pořízené podle odstavce 1 a 2 spolu se zprávou o zajištění vývozních a dovozních úkolů federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu; dodavatelské a odběratelské orgány středního článku řízení předají tyto protokoly se zprávou nadřízeným ústředním orgánům. Ve zprávách musí být podrobněji osvětleno především zajištění závazků z dlouhodobých obchodních dohod, včetně závazků týkajících se specializace a kooperace a ostatních hospodářských závazků vůči zahraničí.

(1) Za účelem sortimentního vyjasňování dodávek pro vývoz, které stanoví směrnice a prováděcí státní plány rozvoje národního hospodářství v souhrnném hodnotovém vyjádření, uzavírají organizace smlouvy o přípravě dodávek.

(2) Neuzavřou-li organizace smlouvy o přípravě dodávek pro vývoz na celý objem úkolů směrnic anebo prováděcího státního plánu shodně na ně rozepsaných v souhrnném hodnotovém vyjádření nebo neuzavřou-li smlouvy o přípravě dodávek vůbec, a dojde-li k rozporům o věcné náplni rozpisu, řeší tyto rozpory nadřízené orgány. Nedojde-li k dohodě těchto orgánů, je rozpis prováděcího státního plánu v souhrnném hodnotovém vyjádření nepokrytý smlouvami o přípravě dodávek plánovacím aktem, na jehož základě budou dodávky uskutečňovány ve stejném poměru zbožové struktury a časového členění jako dosud.

(3) Plánovací akt vznikne též v tom případě, jestliže nadřízené orgány rozepíší úkol prováděcího státního plánu stanovený v souhrnném hodnotovém vyjádření zcela nebo zčásti shodně po dodavatelské i odběratelské linii na své podřízené organizace v hrubším sortimentním členění, než stanoví § 9 odst. 3, a jestliže takový rozpis shodně označí jako plánovací akt.

(4) Pro první čtvrtletí následujícího roku se uzavírají smlouvy o přípravě dodávek pro vývoz alespoň na takový objem, který odpovídá prvnímu čtvrtletí běžného roku.

(1) Uzavřené smlouvy o přípravě dodávek na úseku dovozu jsou podkladem pro uvolňování devizového krytí.

(2) Je-li vydán plánovací akt o dodávce z dovozu, je povinen uzavřít smlouvu o dodávce též odběratel na žádost dodavatele.

(1) Projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů na úseku vývozu investičních celků se zaměřuje na jejich soustavné a postupné vyjasňování v souladu se stupněm informací získaných při jednáních se zahraničním zákazníkem a s postupem projektové přípravy v tuzemsku; tomu se přizpůsobuje i obsah protokolů. Z tohoto hlediska se projednávání vývozního odběratele a hlavního dodavatele a hlavního dodavatele s jeho dodavateli, popřípadě projednávání na nižších dodavatelských stupních zaměří:

(2) Organizace, která při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů potvrdí zabezpečení hmotných dodávek, nesmí na žádost odběratele odmítnout uzavření smlouvy na dodávku, a to v rámci jejího dohodnutého rozsahu.

(3) Nedohodnou-li se organizace při projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů o zajištění hmotných dodávek v rozsahu dodávky vývozního investičního celku, projednají nadřízené orgány do jednoho měsíce rozpor mezi organizacemi a nebrání-li tomu vážné důvody, uloží organizacím povinnost uzavřít smlouvu podle příslušných ustanovení hospodářského zákoníku.

(1) Dovozní odbytovou gescí²⁹) se rozumí soustředěné provádění odbytu výrobků z dovozu, zpravidla hromadně nebo sériově vyráběných a určených pro širší okruh odběratelů, jedinou tuzemskou organizací (dovozním gestorem), obvykle odbytovou organizací. Na hospodářských úsecích řízených v působnosti orgánů republik mohou být dovozní odbytové gesce zřízeny samostatně pro území každé republiky.

(2) Dovozní odbytová gesce se zpravidla vztahuje na všechny dovážené výrobky určeného druhu. Je-li to účelné, může se vztahovat pouze na výrobky dovážené z některých států, zejména u dovozů prováděných v rámci mezinárodní specializace a kooperace; její předmět může být vymezen i s ohledem na jiná důležitá hlediska.

(3) Dovozní gestor všechny dovážené výrobky určeného druhu nakupuje od příslušných organizací zahraničního obchodu a dodává je tuzemským odběratelským organizacím.

(4) O zřizování dovozních odbytových gescí, jejich předmětu a rozsahu rozhodují a dovozní gestory určují ústřední orgány jim nadřízené, a to po projednání s federálním ministerstvem zahraničního obchodu a hlavními odběratelskými ústředními orgány a se souhlasem Státní plánovací komise a plánovacích komisí republik nebo republiky, pro jejíž území se zřizuje. Podnět ke zřízení dovozní odbytové gesce mohou dát i odběratelské ústřední orgány.

a) ve stadiu počátečních jednání se zahraničním zákazníkem na vzájemné vyjasnění podmínek a předpokladů spolupráce dodavatelů a na poskytování informací o vývoji jednání se zahraničním zákazníkem;

b) ve stadiu projektové přípravy na vymezení předpokládaného rozsahu budoucích dodávek, na vyjasnění dodavatelského systému a na zajištění spolupráce dodavatelů při zpracovávání projektu;

c) ve stadiu závěrečných jednání se zahraničním zákazníkem na zabezpečení hmotných dodávek (hlavního dodavatele, finálních dodavatelů a finálních poddodavatelů) a na vytvoření předpokladů pro urychlené uzavření smluv;

d) ve stadiu rozpracovanosti zakázky na ověřování postupu zajišťování dodávek a na případné úpravy vztahů, které z toho plynou.