(1) Smlouvou o zajištění hospodářské kooperace se zahraničím se organizace zavazují učinit opatření potřebná k zabezpečení řádného plnění závazků, které vyplynou ze smlouvy o hospodářské kooperaci se zahraničím. Přitom se zavazují zejména k zavedení, omezení a zastavení sjednané výroby, výzkumu a vývoje.

(2) Smlouva o zajištění hospodářské kooperace se zahraničím obsahuje zpravidla

(3) Pokud opatření, ke kterým se organizace zavazují, vyžadují předchozí souhlas nadřízených nebo jiných orgánů, je příslušná organizace povinna předem takový souhlas zajistit.

(4) Smlouva o zajištění hospodářské kooperace se zahraničím vzniká, dojde-li k dohodě o celém jejím obsahu.

a) rozsah spolupráce v oblasti výroby a určení výrobků, jichž se spolupráce týká,

b) lhůtu a podmínky spolupráce v oblasti technického rozvoje výrobků a vzájemné postoupení výsledků dosavadního vývoje, včetně technických a výrobních znalostí,

c) lhůtu a podmínky zavedení, zastavení, popř. omezení výroby,

d) způsob a podmínky provádění změn dohodnutých technickoekonomických parametrů a jakosti,

e) způsob a podmínky provádění zkoušek výrobků,

f) ujednání o použití technických, bezpečnostních a jiných předpisů, zejména předpisů o státním zkušebnictví,

g) ujednání o odpovědnosti za porušení patentové a jiné ochrany,

h) ustanovení o majetkových sankcích.