(1) Rozhodčí komise (dále jen „komise“) projednávají a rozhodují v rozhodčím řízení pracovní spory mezi organizací a pracovníkem o obsah potvrzení o zaměstnání, o obsah posudků o pracovní činnosti a o návrhu pracovníka na zrušení kárného opatření. Ostatní spory o nároky z pracovního nebo učebního poměru a z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (dále jen „pracovní poměr“) projednávají

(2) Komise neprojednávají pracovní spory o vznik a skončení pracovního poměru a o nároky z toho vyplývající, jakož i pracovní spory, jejichž účastníkem je vedoucí organizace nebo organizační jednotky, v níž jsou komise ustaveny, popřípadě jeho zástupce. Dále neprojednávají spory o odměny poskytované v souvislosti s vynálezy, zlepšovacími návrhy a průmyslovými vzory, spory týkající se podnikových bytů, nemocenského pojištění nebo sociálního zabezpečení a ostatní spory o nároky z jiných než pracovněprávních vztahů.

(3) Komise projedná spor o náhradu škody způsobené pracovníkem organizaci trestným činem, přečinem nebo přestupkem jen tehdy, jestliže již není o nároku na náhradu škody zahájeno řízení v souvislosti s řízením o takovém činu, nebo jestliže v souvislosti s tímto řízením příslušný orgán již o nároku na náhradu škody nerozhodl. Zjistí-li komise, že o takovém nároku je zahájeno řízení před příslušným orgánem, vyčká jeho výsledku; pravomocné rozhodnutí, že tu jde o trestný čin, přečin nebo přestupek a kdo jej spáchal, je pro komisi závazné.

a) je-li sporný nárok uplatněn u komise v době, kdy pracovní poměr ještě trvá,

b) jde-li o nároky vzniklé organizaci z téhož důvodu vůči několika pracovníkům, pokud aspoň jeden z nich je v době uplatnění nároku v pracovním poměru k organizaci.