Rozsah dohledu u děl jednotlivých kategorií
§ 11
U děl II. kategorie je rozsah dohledu týž jako u děl I. kategorie s tím, že není třeba sledovat jevy a skutečnosti, jejichž existenci, popřípadě nepřiměřenou změnu, je možno včas odvodit z jiného jevu nebo souhrnného projevu, např. celkových průsaků, celkových deformací nebo posunů. Měření se zpravidla soustřeďuje do charakteristických profilů. Zjišťují se jen takové povětrnostní a provozní poměry, které bezprostředně objasňují sledované jevy a skutečnosti.
§ 12
U děl III. kategorie se dohled provádí odborným hodnocením jevů a skutečností a jejich vývoje, zjištěných zpravidla jen při obchůzkách. Z běžných měření se zavádí jen měření průsaků, popřípadě i tlaků vody a měření celkových deformací na povrchu díla. Z povětrnostních a provozních poměrů se zjišťují jen srážky a teploty vzduchu a hladina vody v nádrži.
§ 13
U děl IV. kategorie se dohled provádí hodnocením jevů a skutečností, zjištěných při obchůzkách. Měření se zavádějí jen dočasně k objasnění neobvyklých jevů a skutečností.
(1) U děl I. kategorie se sledují všechny jevy a skutečnosti, jejichž změna může objektivně signalizovat nebo způsobit překročení předpokladů projektu v takové míře, že stupeň stability díla nebo jeho významné části by klesl pod přípustnou hranici danou technickými normami. Povětrnostní a provozní poměry se zjišťují v rozsahu potřebném pro hodnocení všech sledovaných jevů a skutečností.
(2) Měření se musí provádět nejen v místech charakterizujících průměrné poměry, ale i v místech, kde by především mohlo dojít k nespojitému vývoji jevů, např. poruchy v základech, změny v uspořádání a spojení těsnicích a drenážních prvků.
(3) V pochybnostech o spolehlivosti způsobu sledování nejdůležitějších jevů a skutečností určí pověřená organizace použití více měřických metod.