(1) Toto znění nahrazuje ve vztazích mezi zeměmi, mezi nimiž platí, a v rozsahu, v jakém platí Pařížskou úmluvu ze dne 20. března 1883 a další revidovaná znění.

(2) a) Pokud jde o země, na které se toto znění nevztahuje nebo se nevztahuje ve svém celku, ale mezi nimiž platí Lisabonské znění ze dne 31. října 1958, zůstává toto posléze uvedené znění v platnosti ve svém celku anebo jenom v části, kterou nenahrazuje toto znění podle odstavce 1).

b) Stejně tak pro země, na které se nevztahuje ani toto znění, ani jeho části, ani Lisabonské znění, zůstává v platnosti znění Londýnské ze dne 2. června 1934 ve svém celku anebo jenom v části, kterou nenahrazuje toto znění podle odst. 1).

c) Stejně tak pro země, na které se nevztahuje ani toto znění, ani jeho části, ani Lisabonské, ani Londýnské znění, zůstává v platnosti znění Haagské ze dne 6. listopadu 1925 ve svém celku nebo jenom v části, kterou nenahrazuje toto znění podle odst. 1).

(3) Země, které nejsou členskými zeměmi Unie a stanou se smluvními stranami tohoto znění, použijí je ve vztahu k unijním zemím, které nejsou smluvními stranami tohoto znění nebo které, ač jsou smluvními stranami tohoto znění, učinily prohlášení ve smyslu článku 20 odst. 1), b), i). Uvedené země připustí, aby tyto unijní země použily ve svých vztazích s nimi ustanovení nejposlednějšího znění, jehož jsou smluvními stranami.