1. Označení původu se zapíší u Mezinárodního úřadu na žádost úřadů zemí Zvláštní unie na jméno osob fyzických nebo právnických, veřejných nebo soukromých, oprávněných užívat těchto označení podle jejich národního zákonodárství.

2. Mezinárodní úřad oznámí neprodleně zápisy úřadům členských zemí Zvláštní unie a uveřejní je v periodicky vydávaném věstníku.

3. Úřady zemí mohou prohlásit s udáním důvodů, že nemohou zajistit ochranu určitého označení původu, jehož zápis jim bude oznámen, pokud jejich prohlášení bude doručeno Mezinárodnímu úřadu ve lhůtě jednoho roku ode dne přijetí oznámení o zápisu. Toto prohlášení nemůže v dotyčné zemi způsobit újmu jiným formám ochrany označení, na něž by si oprávněný žadatel mohl činit nárok ve smyslu ustanovení výše uvedeného článku 4.

4. Po uplynutí lhůty jednoho roku, uvedené v předešlém odstavci, nemohou úřady unijních zemí vznést proti takovému prohlášení námitky.

5. Mezinárodní úřad uvědomí v nejkratší lhůtě úřad země původu o prohlášeních předložených úřadem jiné země ve smyslu odstavce 3). Zájemce, kterého jeho národní úřad uvědomí o prohlášení jiné země, může v této druhé zemi předložit jakékoliv právní nebo správní námitky, na něž mají právo příslušníci této země.

6. Je-li v jedné zemi určitému označení poskytnuta ochrana na základě oznámení o jeho mezinárodním zápisu a užívá-li toto označení v této zemi třetí strana již z doby před tímto oznámením, má příslušný úřad této země možnost povolit této třetí straně lhůtu nejdéle dvou roků ke skončení tohoto užívání za podmínky, že o tom uvědomí Mezinárodní úřad do tří měsíců po uplynutí roční lhůty, stanovené ve výše uvedeném odstavci 3).