ČÁST II
Provádění dokazování prostřednictvím diplomatických zástupců, konzulárních úředníků a komisionářů
§ 15
Článek 15
Diplomatický zástupce nebo konzulární úředník jednoho smluvního státu může ve věcech občanských nebo obchodních provádět na území jiného smluvního státu a v obvodu, kde vykonává své funkce, důkazy bez použití donucení k účelům řízení vedeného před soudem státu, který zastupuje, pokud jde o příslušníky tohoto státu.
Každý smluvní stát může prohlásit, že důkaz může být proveden diplomatickým zástupcem nebo konzulárním úředníkem jen tehdy, jestliže k tomu na jejich žádost nebo žádost podanou jejich jménem přivolí příslušný orgán, který učiní toto prohlášení.
§ 16
Článek 16
Diplomatický zástupce nebo konzulární úředník jednoho smluvního státu může na území jiného smluvního státu a v obvodu, kde vykonává své funkce, provádět důkazy bez použití donucení k účelům řízení vedeného před soudem státu, který zastupuje, i pokud jde o příslušníky státu, kde vykonává své funkce, nebo o příslušníky státu třetího, jestliže
Každý smluvní stát může prohlásit, že důkazy podle tohoto článku mohou být prováděny bez předchozího povolení.
a) příslušný orgán určený státem, kde vykonává své funkce, k tomu dal povolení buď obecně nebo pro každý případ zvlášť a
b) diplomatický zástupce nebo konzulární úředník dbá podmínek, které tento příslušný orgán stanovil ve svém povolení.
§ 17
Článek 17
Ve věcech občanských a obchodních může každý, kdo je k tomu řádně zmocněn, provádět bez použití donucovacích prostředků na území některého smluvního státu důkazy ve věcech týkajících se řízení vedeného před soudem jiného smluvního státu, jestliže:
Každý smluvní stát může prohlásit, že uvedené důkazy mohou být prováděny bez jeho předchozího souhlasu.
a) dá k tomu příslušný orgán ustanovený státem, kde se úkon provádí, svolení buď obecně nebo pro každý jednotlivý případ a
b) budou dodrženy podmínky, které stanovil příslušný orgán v tomto svolení.
§ 18
Článek 18
Každý smluvní stát může prohlásit, že diplomatický zástupce, konzulární úředník nebo komisionář oprávněný k provádění důkazů podle článků 15, 16 a 17 může se obrátit na příslušný orgán určený shora uvedeným státem se žádostí, aby mu byla poskytnuta potřebná pomoc při provádění důkazů s použitím donucení.
Jestliže příslušný orgán vyhoví takové žádosti, použije donucovacích prostředků, které jsou přiměřené a které jsou stanoveny pro řízení před vlastními orgány.
§ 19
Článek 19
Příslušný orgán může při udělování souhlasu podle článku 15, 16 a 17 nebo prohlášení podle článku 18 stanovit podmínky, které pokládá za vhodné zejména pokud jde o hodinu, datum a místo provedení důkazu. Může též požadovat, aby tato hodina, datum a místo byly jí sděleny předem a včas; v takovém případě může být zástupce shora uvedeného orgánu přítomen při provádění důkazu.
§ 20
Článek 20
Při provádění důkazů podle některého z článků této části mohou být zúčastněné osoby právně zastoupeny.
§ 21
Článek 21
Je-li diplomatický zástupce, konzulární úředník nebo komisionář oprávněn provést důkaz podle článku 15, 16 nebo 17,
a) může provádět všechny důkazy, které nejsou neslučitelné s právem státu, kde se úkon provádí, nebo nejsou v rozporu se souhlasem uděleným na základě shora uvedených článků a za týchž podmínek vyslýchat pod přísahou nebo místopřísežně;
b) každá žádost, aby se zúčastněná osoba dostavila k provedení důkazu nebo aby důkaz podala, je třeba sepsat v jazyce místa, kde má být dokazování provedeno, nebo opatřit překladem do tohoto jazyka s výjimkou případů, kdy se jedná o osobu, která není příslušníkem státu, kde se řízení koná;
c) v předvolání se uvede, že předvolaný může být právně zastoupen a jde-li o stát, který neučinil prohlášení uvedené v článku 18, že není povinen se dostavit ani se účastnit provádění důkazů;
d) dokazování může být provedeno způsobem stanoveným právem, kterého se použije u soudu, u něhož se vede řízení, jestliže tento způsob není zakázán právním řádem státu, kde se úkon provádí;
e) osoba, na niž se důkazní povinnost vztahuje, může se odvolat na oprávnění a zákazy stanovené v článku 11.
§ 22
Článek 22
Skutečnost, že důkaz nemohl být proveden podle ustanovení této části proto, že se mu zúčastněná osoba odmítla podrobit, nebrání tomu, aby o provedení důkazu bylo potom požádáno podle ustanovení první části.