ČÁST III
Všeobecná ustanovení
§ 23
Článek 23
Každý stát může při podpisu, ratifikaci nebo přístupu prohlásit, že nebude provádět dožádání, jejichž předmětem je řízení známé ve státech oblasti Common Law pod označením „pre-trial discovery of documents“.
§ 24
Článek 24
Každý smluvní stát může pověřit kromě ústředního orgánu i jiné orgány, přičemž stanoví rozsah jejich působnosti. Dožádání se však vždy mohou zasílat ústřednímu orgánu.
Federální státy mohou určit více ústředních orgánů.
§ 25
Článek 25
Každý smluvní stát, kde platí více právních řádů, může pověřit orgány jednoho z těchto právních řádů výlučným oprávněním provádět dožádání podle této Úmluvy.
§ 26
Článek 26
Každý smluvní stát, jehož ústavní předpisy to vyžadují, může od dožadujícího státu požadovat náhradu dožádání za použití prostředků k vynucení účasti při provedení důkazu, nákladů účasti takové osoby a nákladů za sepsání protokolu při provádění důkazu.
Použije-li některý stát ustanovení předchozího odstavce, může každý jiný smluvní stát požadovat od něho náhradu odpovídajících nákladů.
a) prohlásil, že dožádání mohou být zasílána jeho justičním orgánům jinými cestami, než jak to stanoví článek 2;
b) dovolil svými vnitřními předpisy nebo na základě praxe provádět úkony, na které se Úmluva vztahuje podle méně omezujících podmínek;
c) dovolil svými vnitřními předpisy nebo na základě praxe i jiné způsoby provádění důkazů, než stanoví tato Úmluva.
a) článku 2, pokud jde o způsoby odesílání dožádání;
b) článku 4, pokud jde o používání jazyků;
c) článku 8, pokud jde o přítomnost justičních funkcionářů při výkonu dožádání;
d) článku 11, pokud jde o osvobození a zákazy svědecky vypovídat;
e) článku 13, pokud jde o odesílání vyřízení dožádání;
f) článku 14, pokud jde o úpravu nákladů;
§ 29
Článek 29
Tato Úmluva nahradí ve vztazích mezi státy, které ji budou ratifikovat, články 8 až 16 Úmluv o civilním řízení, podepsaných v Haagu dne 17. července 1905 a 1. března 1954, pokud tyto státy jsou smluvními stranami některé z těchto Úmluv.
§ 30
Článek 30
Tato Úmluva se nedotýká použití článku 23 Úmluvy z roku 1905, ani článku 24 Úmluvy z roku 1954.
§ 31
Článek 31
Dodatkových dohod mezi smluvními státy k Úmluvám z roku 1905 a 1954 lze použít také pro tuto Úmluvu, ledaže by se příslušné státy dohodly jinak.
§ 32
Článek 32
Touto Úmluvou nejsou dotčeny úmluvy, jejichž stranami jsou nebo budou smluvní státy, a které obsahují ustanovení o otázkách upravených touto Úmluvou; tím nejsou dotčeny články 29 až 31.
§ 33
Článek 33
Každý stát může při podpisu, ratifikaci nebo přístupu vyloučit zcela nebo zčásti použití ustanovení druhého odstavce článku 4, jakož i druhé kapitoly. Žádná jiná výhrada se nepřipouští.
Každý smluvní stát může kdykoliv odvolat výhradu, kterou učiní; účinnost výhrady zanikne šedesátý den po sdělení jejího odvolání.
Jakmile některý stát učiní výhradu, může každý jiný stát tím dotčený použít stejného postupu ve vztahu ke státu, který výhradu učinil.
§ 35
Článek 35
Každý smluvní stát oznámí ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí buď při uložení ratifikační listiny nebo listiny o přístupu anebo později, orgány uvedené v článcích 2, 8, 24, 25.
Oznámí popřípadě za týchž podmínek
a) pověření orgánů, na něž se diplomatičtí zástupci nebo konzulární úředníci musí obracet podle článku 16 a těch orgánů, které mohou udělit oprávnění nebo poskytnout pomoc podle článků 15, 16 a 18;
b) pověření orgánů, které mohou dát komisionáři povolení podle článku 17 nebo poskytnout pomoc podle článku 18;
c) prohlášení týkající se článků 4, 8, 11, 15, 16, 17, 18, 23 a 27;
d) každé odvolání nebo změny shora uvedených pověření a prohlášení;
e) každé odvolání výhrad.
§ 36
Článek 36
Rozpory, k nimž by došlo mezi smluvními státy při použití této Úmluvy, se projednají diplomatickou cestou.
§ 37
Článek 37
Tuto Úmluvu mohou podepsat státy zastoupené na XI. zasedání Haagské konference o mezinárodním právu soukromém.
Úmluva bude ratifikována a ratifikační listiny budou uloženy na ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.
§ 38
Článek 38
Tato Úmluva vstoupí v platnost 60 dní po uložení třetí ratifikační listiny podle článku 37 odst. 2.
Úmluva vstoupí v platnost pro každý smluvní stát, který ji bude ratifikovat později, šedesátý den po uložení ratifikační listiny.
§ 39
Článek 39
Každý stát nezastoupený na XI. zasedání Haagské konference o mezinárodním právu soukromém, který je členem Konference nebo Organizace spojených národů nebo její odborné organizace anebo smluvní stranou Statutu Mezinárodního soudního dvora, může přistoupit k této Úmluvě po jejím vstupu v platnost podle článku 36, odst. 1.
Listina o přístupu bude uložena na ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.
Úmluva vstoupí v platnost pro přistupující stát šedesátý den po uložení listiny o přístupu.
Přistoupení je účinné jen ve vztazích mezi přistupujícím státem a smluvními státy, které prohlásí, že s přístupem souhlasí. Toto prohlášení bude uloženo na ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí, které zašle diplomatickou cestou jeho ověřený opis každému smluvnímu státu.
Úmluva vstoupí v platnost mezi přistupujícím státem a státem, který prohlásil, že přijímá tento přístup, šedesátý den po uložení prohlášení o tomto přijetí.
§ 40
Článek 40
Každý stát může při podpisu, ratifikaci nebo přístupu prohlásit, že tato Úmluva se vztahuje na všechna území, která z hlediska mezinárodního zastupuje, nebo na jedno či více z nich. Toto prohlášení se stane účinným, jakmile Úmluva pro uvedený stát nabude platnosti.
Později musí být každé rozšíření platnosti v tomto směru oznámeno ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.
Úmluva vstoupí v platnost pro území, jichž se rozšíření týká, šedesátý den po oznámení uvedeném v předchozím odstavci.
§ 41
Článek 41
Tato Úmluva bude v platnosti 5 let ode dne vstupu v účinnost podle článku 38 odst. 1 též pro státy, které ji budou ratifikovat nebo k ní přistoupí později.
Úmluva bude mlčky obnovena vždy o 5 let, nebude-li vypovězena.
Výpověď bude oznámena nejpozději 6 měsíců před uplynutím 5letého období ministerstvu zahraničních věcí Nizozemí.
Výpověď se může omezit na některá území, na něž se Úmluva vztahuje.
Výpověď bude účinná jen pro stát, který ji notifikoval. Pro ostatní smluvní státy zůstane Úmluva v platnosti.
§ 42
Článek 42
Ministerstvo zahraničních věcí Nizozemí oznámí státům uvedeným v článku 37, jakož i státům, které přistoupí podle ustanovení článku 39:
a) podpisy a ratifikace uvedené v článku 37,
b) datum, jímž tato Úmluva vstoupí v platnost podle ustanovení článku 38, odst. 1,
c) přístupy podle článku 39 a datum, jímž nabudou účinnosti,
d) rozšíření podle článku 40 a datum, jímž nabudou účinnosti,
e) pověření, výhrady a prohlášení uvedená v článku 33 a 35,
f) výpovědi podle článku 41 odst. 3.