vyhlášené znění — není konsolidace — toto znění je vyhlášený snapshot, nikoli konsolidace po zapracování novel.

ČÁST II
Podmínky uznání a výkonu rozhodnutí

§ 4

Článek 4

Rozhodnutí vydané ve smluvním státě bude uznáno nebo vykonáno v jiném smluvním státě:
Předběžně vykonatelná rozhodnutí a předběžná opatření lze v dožádaném státě uznat a vykonat, i když podléhají řádným opravným prostředkům, jestliže mohou být v tomto státě vydána a vykonána.

1. bylo-li vydáno orgánem, příslušným podle článku 7 nebo 8, a

2. nemůže-li již být ve státě, v němž bylo vydáno, napadeno řádným opravným prostředkem.

§ 5

Článek 5

Uznání nebo výkon rozhodnutí však mohou být odmítnuty:

1. je-li uznání nebo výkon rozhodnutí zjevně neslučitelný s veřejným pořádkem dožádaného státu, nebo

2. bylo-li rozhodnutí dosaženo podvodem, k němuž došlo v souvislosti s řízením, nebo

3. jestliže před orgánem dožádaného státu probíhá řízení mezi týmiž účastníky a o téže věci, přičemž toto řízení bylo zahájeno jako prvé, nebo

4. je-li rozhodnutí neslučitelné s rozhodnutím vydaným mezi týmiž účastníky a v téže věci buď v dožádaném státě nebo v jiném státě, v tomto druhém případě jen pokud splňuje podmínky vyžadované pro uznání nebo výkon v dožádaném státě.

§ 6

Článek 6

Bez zřetele na ustanovení článku 5 bude rozhodnutí pro zmeškání uznáno nebo vykonáno jen pokud účastníkovi, který se k jednání nedostavil, bylo podle práva státu, jehož orgán rozhodnutí vydal, doručeno oznámení o zahájení řízení včetně vyrozumění o podstatě nároku, přičemž je třeba přihlédnout k tomu, zda účastník měl dostatek času k tomu, aby se v řízení mohl bránit.

§ 7

Článek 7

Orgán státu, v němž bylo rozhodnutí vydáno, je třeba považovat za příslušný podle této Úmluvy

1. jestliže povinný nebo oprávněný měl v době zahájení řízení své bydliště ve státě, v němž bylo rozhodnutí vydáno, nebo

2. jestliže povinný i oprávněný byli v době zahájení řízení občany státu, v němž bylo rozhodnutí vydáno, nebo

3. jestliže se odpůrce podrobil pravomoci tohoto orgánu buď výslovně, nebo s tím, že se vyjádřil ve věci samé, aniž namítl nedostatek pravomoci.

§ 8

Článek 8

Bez zřetele na ustanovení článku 7, orgán smluvního státu, který vydal rozhodnutí o nároku na výživné, je třeba považovat za příslušný ve smyslu této Úmluvy, jestliže nárok na výživné je založen na rozvodu manželství, zrušení manželského soužití nebo prohlášení, že manželství je neplatné anebo že nevzniklo, vydaném orgánem toho státu, jehož pravomoc v této věci byla uznána podle právního řádu dožádaného státu.

§ 9

Článek 9

Orgán dožádaného státu je vázán skutkovými zjištěními, na kterých orgán státu, kde rozhodnutí bylo vydáno, založil svou pravomoc.

§ 10

Článek 10

Jestliže rozhodnutí o výživném se dotýká několika právních důvodů a jestliže je nelze uznat nebo vykonat jako celek, orgán dožádaného státu použije této Úmluvy na tu část rozhodnutí, která může být uznána nebo vykonána.

§ 11

Článek 11

Byla-li v rozhodnutí stanovena povinnost platit výživné periodickými platbami, nařídí se výkon jak pro dávky již splatné, tak pro dávky splatné v budoucnu.

§ 12

Článek 12

Pokud tato Úmluva nestanoví jinak, není přípustné, aby orgán dožádaného státu přezkoumával rozhodnutí ve věci samé.