ČÁST VI
Jiná ustanovení
§ 22
Článek 22
Smluvní státy, podle jejichž práva jsou majetkové převody omezeny, přiznají nejvyšší přednost majetkovým převodům, jež jsou určeny k úhradě výživného nebo nákladů a útrat vzniklých v souvislosti s uplatňováním nároku podle této Úmluvy.
§ 23
Článek 23
Tato Úmluva nebrání, aby bylo použito jiného mezinárodního instrumentu platného mezi státem, kde bylo rozhodnutí vydáno a státem dožádaným nebo jiného právního předpisu dožádaného státu, umožňujícího uznání nebo výkon rozhodnutí anebo smírů.
§ 24
Článek 24
Této Úmluvy se použije bez ohledu na dobu, kdy bylo rozhodnutí vydáno.
Bylo-li rozhodnutí vydáno před tím, než tato Úmluva vstoupila v platnost mezi státem, kde bylo rozhodnutí vydáno a státem dožádaným, bude v dožádaném státě uznáno jen pro platby splatné po takovém vstupu v platnost.
§ 25
Článek 25
Každý smluvní stát může kdykoli prohlásit, že ustanovení této Úmluvy budou ve vztazích se státy, které učiní stejné prohlášení, rozšířena na úřední listinu („acte authentique“) sepsanou orgánem nebo veřejným úředníkem anebo před nimi a přímo vykonatelnou ve státě, kde byla vydána, pokud mohou být tato ustanovení na takové listiny použita.
§ 26
Článek 26
Každý smluvní stát si může v souladu s článkem 34 vyhradit právo neuznat nebo nevykonat:
Smluvní stát, který výhradu učiní, se již nemůže této Úmluvy dovolávat pokud jde o rozhodnutí a smíry, která výhradou vyloučil.
1. rozhodnutí nebo smíry, pokud se týkají výživného za období, kdy oprávněný již dosáhl věku 21 let nebo kdy již uzavřel manželství, s výjimkou případů, kdy povinným je manžel anebo bývalý manžel;
2. rozhodnutí nebo smíry o vyživovací povinnosti
a) mezi příbuznými v poboční linii,
b) mezi osobami sešvagřenými;
3. rozhodnutí nebo smíry, které neukládají periodické placení výživného.
§ 27
Článek 27
Je-li vyživovací povinnost ve smluvním státě upravena dvěma nebo více právními řády, použitelnými pro různé kategorie osob, každý odkaz na právo tohoto státu bude znamenat odkaz na ten právní řád, který jeho právo určuje jako rozhodné pro danou kategorii osob.
§ 28
Článek 28
Jestliže smluvní stát tvoří dva nebo více územních celků, v nichž pro uznání a výkon rozhodnutí platí různé právní řády:
Každý smluvní stát může kdykoli prohlásit, že při provádění některých ustanovení této Úmluvy nepoužije některých z těchto pravidel.
1. každý odkaz na právo, řízení nebo orgán státu, kde rozhodnutí bylo vydáno, bude znamenat odkaz na právo, řízení nebo orgán územního celku, ve kterém rozhodnutí bylo vydáno;
2. každý odkaz na právo, řízení nebo orgán dožádaného státu bude znamenat odkaz na právo, řízení nebo orgán územního celku, ve kterém se o uznání nebo výkon žádá;
3. každý odkaz podle bodů 1 a 2 buď na právo či řízení státu, kde bylo rozhodnutí vydáno, nebo na právo či řízení státu dožádaného, je třeba vyložit tak, že zahrnuje všechny rozhodné právní normy a zásady smluvního státu, které platí v územních celcích, které tento smluvní stát tvoří;
4. každý odkaz na bydliště oprávněného nebo povinného bude znamenat bydliště na území celku, ve kterém bylo rozhodnutí vydáno.
§ 29
Článek 29
Tato Úmluva nahrazuje ve vztazích mezi státy, které jsou jejími členy, Úmluvu o uznání a výkon rozhodnutí o vyživovací povinnosti k dětem, uzavřenou v Haagu 15. dubna 1958.