(1) Veškerá jednání se zahraničními podniky o možnostech dovozu investičního celku je oprávněn vést pouze dovozce k tomu určený federálním ministerstvem zahraničního obchodu. Jiná organizace než dovozce je oprávněna vést tato jednání pouze jménem dovozce a pouze v rozsahu a způsobem vymezeným ve zmocnění, které jí pro tento účel dovozce udělil.

(2) Rozhodování o tom, se kterými zahraničními podniky bude vedeno jednání podle odstavce 1 a o volbě zahraničního podniku, s nímž bude uzavřena zahraniční smlouva (§ 35, 36 a 41), přísluší výlučně dovozci, který též odpovídá za správnost této volby.

(3) Organizace jsou povinny postupovat tak, aby neomezily rozhodování dovozce podle odstavců 1 a 2. Zejména projektový úkol a úvodní (jednostupňový) projekt musí být zpracovány způsobem, který vyhovuje tomuto požadavku.