(1) Pro účely vedení sporu mezi dovozcem a zahraničním podnikem u příslušného soudu, či rozhodčího orgánu (dále jen „zahraniční spor“) je dovozce povinen si včas vyžádat od objednatele potřebné důkazní prostředky apod.; objednatel je povinen včas poskytnout dovozci vyžádané podklady, pokud je má k dispozici anebo pokud je může opatřit, jakož i zajistit vyslání svědků.

(2) Jestliže dovozce přistoupí na řešení zahraničního sporu dohodou o smíru, s níž objednatel vyslovil souhlas, platí tato dohoda i ve vztahu mezi dovozcem a objednatelem.