Provádění ochrany před hlukem
Omezení emisí hluku
Omezení imisí hluku

(1) Ochrana zdraví proti hluku se provádí:

(2) Hlučnost zařízení a hluk v místech pobytu osob se vyjadřují veličinami a jednotkami uvedenými v příloze k této vyhlášce a údaji uvedenými ve zvláštních předpisech (§ 18).

(1) Organizace, které vyrábějí zařízení, jsou mimo obecné povinnosti uvedené v předchozích ustanoveních povinny

(2) Ustanovení odstavce 1 písm. b) až e) se vztahuje obdobně na organizace, které požadují dovoz zařízení.

(1) Nejvyšší přípustné hodnoty hluku jednotlivých druhů zařízení jsou stanoveny státními, oborovými a podnikovými technickými normami.⁵) Je-li to účelné, stanoví se v těchto normách i nejvyšší přípustná hodnota emisí hluku, kterou bude nutno dosáhnout do určité doby.

(2) Nejvyšší přípustná hodnota hluku zařízení, která jsou v činnosti v místech pobytu osob, se určí podle hodnot imisí hluku stanovených v této vyhlášce. Není-li dočasně technicky možné, aby takové zařízení splňovalo podmínky podle této vyhlášky, stanoví se v technické normě na určitou dobu (zpravidla 2 až 5 let) se souhlasem hlavního hygienika ČSR dočasná nejvyšší přípustná hodnota.

(3) Hodnoty nejvyšších přípustných hladin hluku pro vozidla určená k provozu na pozemních komunikacích a pro letadla jsou stanoveny ve zvláštních předpisech⁶) a v příloze k této vyhlášce (oddíl V).

(1) Organizace i občané jsou povinni zabezpečit, aby se při provozu zařízení a jejich používání zamezilo vzniku a šíření hluku, jehož se lze uvarovat, zejména musí dodržovat návody a jiné pokyny pro obsluhu, provoz a údržbu zařízení. To platí i pro jinou činnost, při níž může vznikat hluk.

(2) Hlučnost projevu osob se musí ve všech místech jejich pobytu omezit na míru přiměřenou místu pobytu a jeho podmínkám. To platí zejména o noční době (od 22 do 6 hodin) a pro prostory vyžadující mimořádnou ochranu proti hluku (např. lázeňská místa a jejich okolí, rekreační oblasti a okolí škol, nemocnic a jiných zařízení ústavní péče). Pro prostory vyžadující mimořádnou ochranu proti hluku mohou národní výbory učinit v rámci péče o zdravé životní podmínky opatření zabezpečující vytvoření nebo udržení oblasti ticha.

(3) Hudební nástroje, rozhlasové a televizní přístroje a jiná zařízení k reprodukci zvuku se smějí používat jen takovým způsobem, aby nezúčastněné osoby nebyly rušeny.

(4) Ve veřejných dopravních prostředcích je dovoleno používat zařízení reprodukujících zvuk, jen pokud hladina hluku uvnitř dopravního prostředku nepřesahuje nejvyšší přípustné hodnoty hluku (oddíl V přílohy k této vyhlášce) a pokud instalace umožňuje jejich vypnutí, jestliže si cestující nepřejí být rušeni reprodukovaným zvukem; toto omezení se nevztahuje na poskytování přepravních a zvláště důležitých a naléhavých informací.

(1) Při zajišťování ochrany proti vnějšímu hluku v pozemních stavbách se musí přednostně uplatňovat opatření z hlediska územního plánování, zejména urbanismu, před opatřeními k ochraně jednotlivých staveb. To platí zejména pro obytné části sídelních útvarů, pro umísťování staveb pro bydlení, staveb občanského vybavení, staveb pro výrobu s hlučným provozem, pozemních komunikací a staveb pro motorismus, letišť, a to i z hlediska jejich dalšího rozvoje. Hodlá-li projektová organizace uplatnit jen opatření k ochraně jednotlivých staveb, je povinna zároveň prokázat, že byly vyčerpány možnosti urbanistického řešení nebo že jejich uplatnění je z celospolečenského hlediska méně žádoucí.

(2) Při územním plánování se musí zvláště dbát na to, aby před hlukem byly chráněny stavby pro bydlení a stavby občanského vybavení, zejména stavby zdravotnických, školských, vědeckých a jiných společenských zařízení. Územně plánovací podklady a územně plánovací dokumentace musí být posouzeny z hlediska hluku a v případech, kdy lze předpokládat, že se hluk přiblíží nejvyšším přípustným hodnotám, musí být doplněny hlukovou studií a návrhem opatření k ochraně před hlukem.

(3) Organizace jsou povinny zajišťovat projektovou a konstrukční přípravu, výstavbu a provoz závodů, zařízení a jiných objektů, z nichž se šíří hluk, zejména průmyslových závodů, letišť a pozemních komunikací tak, aby nebyly překročeny hladiny hluku, podle nichž bylo rozhodnuto o urbanistickém řešení a využití území, popřípadě byla stanovena opatření na ochranu staveb nebo venkovního prostoru před hlukem.

(1) Jestliže nelze na pracovištích vzhledem k současnému stavu vědy a techniky dočasně zabezpečit, že nejvyšší přípustné hodnoty hluku stanovené pro pracovní místa (oddíl II přílohy k této vyhlášce) nebudou překračovány nebo vyplývá-li to ze zvláštního hodnocení škodlivosti hluku (§ 14), musí organizace poskytnout osobní ochranné pracovní prostředky k ochraně sluchu. Pracovníci jsou povinni těchto prostředků na pracovištích používat.⁷) Osobní ochranné pracovní prostředky musí zabezpečovat větší útlum hluku, než je rozdíl mezi skutečnou a nejvyšší přípustnou hodnotou hluku.

(2) Pro pracovníky, kteří jsou povinni nosit ochranné pracovní prostředky proti hluku nepřetržitě po celou směnu, musí být stanoveny ze zdravotních důvodů nezbytné přestávky v nehlučném prostředí (bez ochranných pracovních prostředků); jejich počet za směnu a délku určí příslušný orgán hygienické služby zejména se zřetelem na mikroklimatické podmínky a hodnoty hluku na pracovištích. Nelze-li tyto přestávky zajistit přerušováním hlučného provozu, musí být pro odpočinek upraveny v blízkosti pracoviště klidové prostory chráněné proti hluku, kde hodnoty hluku jsou nejméně o 10 dB nižší než nejvyšší přípustné hodnoty hluku, stanovené pro pracovní místa.

(3) Nelze-li ve veřejných dálkových dopravních prostředcích a na samojízdných pracovních strojích vzhledem k současnému stavu vědy a techniky zabezpečit, že nejvyšší přípustné hodnoty hluku nebudou překračovány, musí provozovatel poskytnout hygienicky nezávadné a účinné pomůcky k ochraně sluchu; cestujícím hlučných dopravních prostředků dálkové dopravy (např. hlučné dopravní letadlo) musí provozovatel jejich použití výslovně doporučit.

(4) Orgány hygienické služby mohou uložit organizacím ještě další náhradní opatření ke zmírnění škodlivých vlivů.⁸)

(1) Nejsou-li náhradní opatření podle § 11 možná nebo dostatečně účinná, nelze používat zařízení, která způsobují překročení stanovených nejvyšších přípustných hodnot hluku, popřípadě pokračovat v práci nebo v jiné činnosti, u které jsou nejvyšší přípustné hodnoty překročeny.

(2) V prostředí, kde maximální hladiny hluku přesahují 115 dB (A), je dovolen pobyt osob pouze za podmínek určených orgány hygienické služby; těmito podmínkami se zejména přesně vymezí doba pobytu osob nebo doba trvání hluku.

(3) Do prostředí, kde maximální hladiny hluku, měřené při dynamické charakteristice I (impuls), přesahují 140 dB (A), není vstup dovolen, a to ani při použití osobních ochranných pracovních prostředků.

(1) Na pracovištích, na kterých jsou překračovány nejvyšší přípustné hodnoty hluku a která jsou z toho důvodu určena za riziková, smějí být zaměstnáni jen pracovníci, kteří jsou k tomu způsobilí podle výsledků preventivních lékařských prohlídek.⁹) To platí též pro pracoviště, která jsou určena za riziková podle výsledku biologického hodnocení škodlivosti hluku (§ 14).

(2) Organizace jsou povinny vytvářet věcné a organizační předpoklady pro provádění preventivních lékařských prohlídek osob pracujících v hlučném prostředí. Organizace, jejichž pracovníci dočasně pracují v podmínkách uvedených v odstavci 1, jsou povinny vybavovat závodní zdravotnická zařízení přístroji k vyšetřování z hlediska škodlivosti hluku, např. pro audiometrická vyšetření pracujících.

a) opatřeními ke snížení hlučnosti zařízení (omezení emisí hluku),

b) opatřeními na ochranu před účinky hluku v místech pobytu osob (omezení imisí hluku).

a) sledovat hlukové vlastnosti zařízení, u nichž hladina akustického výkonu A vyzařovaná do okolí překračuje 100 dB (P, A) nebo jejichž hladina hluku A v místě obsluhy překračuje 80 dB (A), a hlukové vlastnosti zařízení s nižšími hodnotami, pokud jsou tyto nižší hodnoty stanoveny jako cílové hodnoty v technických normách, a vést o nich evidenci,

b) zjišťovat údaje o hlučnosti obdobných výrobků vyráběných v Československé socialistické republice a v zahraničí, srovnávat je s vlastními výrobky a určovat si v souladu s ustanoveními této vyhlášky cílové limity hlučnosti a lhůty k jejich dosažení, pokud nejsou cílové hodnoty hluku těchto výrobků stanoveny v technických normách,

c) požádat, překračuje-li zařízení hodnoty hluku uvedené pod písm. a) o více než 10 dB (A), o jeho posouzení odborné resortní nebo pro resort určené pracoviště anebo příslušnou státní zkušebnu, podléhá-li toto zařízení výkonu státního zkušebnictví, a zajistit jimi určená opatření,

d) požádat hlavního hygienika ČSR o závazný posudek, jestliže by zařízení, které má být nově sériově vyráběno a má být v činnosti za přítomnosti osob, způsobilo překročení nejvyšších přípustných hodnot imisí hluku podle této vyhlášky; jde-li o zařízení uvedené pod písm. c), musí být k žádosti přiloženo předepsané odborné posouzení,

e) uvádět v technických informacích, v technických podmínkách nebo normách údaje o hluku zařízení (hladiny akustického výkonu A nebo hladiny hluku A) a o prostředích, pro která jsou zařízení určena, a tyto údaje sdělovat na požádání odběratelům.