Provádění ochrany před hlukem
Omezení emisí hluku
Omezení imisí hluku

(1) Ochrana zdraví proti hluku se provádí
a) opatřeními ke snížení hlučnosti zařízení (omezení emisí hluku),
b) opatřeními k ochraně před účinky hluku v místech pobytu osob (omezení imisí hluku).

(2) Hlučnost zařízení a hluk v místech pobytu osob se vyjadřuje veličinami a jednotkami uvedenými v příloze této vyhlášky (dále jen „příloha“) a údaji uvedenými ve zvláštních předpisech (§ 18).

(1) Organizace, které vyrábějí zařízení, jsou kromě obecné povinnosti uvedené v předchozích ustanoveních povinny

(2) Ustanovení odstavce 1 písm. b) až e) se vztahuje obdobně na organizace, které požadují dovoz zařízení.

(1) Nejvyšší přípustné hodnoty hluku jednotlivých druhů zařízení jsou stanoveny ve státních, oborových a podnikových technických normách.⁴) Je-li to účelné, stanoví se v nich i nejvyšší přípustná hodnota emisí hluku, které je nutno dosáhnout do určité doby.

(2) Nejvyšší přípustná hodnota hluku zařízení, která jsou v činnosti v místech pobytu osob, se určuje podle hodnot imisí hluku uvedených v této vyhlášce. Není-li dočasně technicky možné, aby takové zařízení splňovalo podmínky podle této vyhlášky, stanoví se v technické normě na určitou dobu (zpravidla 2 až 5 let) se souhlasem hlavního hygienika dočasná nejvyšší přípustná hodnota.

(3) Hodnoty nejvyšších přípustných hladin hluku vozidel schválených k provozu na pozemních komunikacích a letadel stanoví zvláštní předpisy⁵) a příloha (oddíl V).

(1) Organizace a občané jsou povinni zabezpečit, aby se při provozu zařízení nebo jejich používání zamezilo vzniku a šíření hluku, jehož se lze uvarovat, zejména se musí dodržovat návody a jiné pokyny k obsluze, provozu a údržbě zařízení. To platí i pro jinou činnost, při níž může vznikat hluk.

(2) Hlučnost projevu osob se musí ve všech místech jejich pobytu omezit na míru přiměřenou místu pobytu a jeho podmínkách. Toto omezení platí zejména v noci (od 22 do 6 hod.) a pro prostory vyžadující mimořádnou ochranu proti hluku (např. lázeňská místa a jejich okolí, rekreační oblasti a okolí škol, nemocnic a jiných zařízení ústavní péče). Pro prostory vyžadující mimořádnou ochranu proti hluku mohou národní výbory provést v rámci péče o zdravé životní podmínky zvláštní opatření zaručující vytvoření nebo udržení oblasti ticha.

(3) Hudební nástroje, rozhlasové a televizní přístroje a jiná zařízení k reprodukci zvuku lze používat pouze tak, aby nebyly rušeny nezúčastněné osoby.

(4) Ve veřejných dopravních prostředcích je dovoleno používat zařízení reprodukujících zvuk, jen pokud hladina hluku uvnitř dopravního prostředku nepřesahuje nejvyšší přípustné hodnoty hluku stanovené v příloze (oddíl V) a pokud instalace umožňuje jejich vypnutí, jestliže cestující nechtějí být rušeni reprodukovaným zvukem; toto omezení se nevztahuje na poskytování přepravních a zvláště důležitých a naléhavých informací.

(1) Při zajišťování ochrany proti vnějšímu hluku v pozemních stavbách se musí přednostně uplatňovat opatření z hlediska územního plánování, zejména urbanismu, před opatřeními k ochraně jednotlivých staveb. To platí zejména pro obytné části sídelních útvarů, pro umisťování staveb pro bydlení, staveb občanského vybavení, staveb pro výrobu s hlučným provozem, pozemních komunikací a staveb pro motorismus, letišť, a to i z hlediska jejich dalšího rozvoje. Hodlá-li projektová organizace uplatnit jen opatření k ochraně jednotlivých staveb, je povinna současně prokázat, že byly vyčerpány možnosti urbanistického řešení nebo že jejich uplatnění je z celospolečenského hlediska méně výhodné.

(2) Při územním plánování se musí zvláště dbát na to, aby před hlukem byly chráněny obytné budovy a stavby zdravotnických, školských, vědeckých a jiných společenských zařízení. Územně plánovací podklady a územně plánovací dokumentace musí být posouzeny i z hlediska hluku a v případech, kdy lze předpokládat, že se hluk přiblíží nejvyšším přípustným hodnotám, musí být doplněny hlukovou studií a návrhem opatření k ochraně před hlukem.

(3) Organizace jsou povinný zajišťovat projektovou a konstrukční přípravu, výstavbu a provoz závodu, zařízení a jiných objektů, z nichž se šíří hluk, zejména průmyslových závodů, letišť a pozemních komunikací tak, aby nebyly překročeny hladiny hluku, o nichž bylo rozhodnuto při urbanistické řešení a využití území, popřípadě aby byla stanovena opatření k ochraně staveb nebo venkovního prostoru před hlukem.

(1) Jestliže vzhledem k současnému stavu vědy a techniky nelze na pracovištích dočasně zabezpečit, že nejvyšší přípustné hodnoty hluku stanovené pro pracovní místa v příloze (oddíl II) nebudou překročeny nebo vyplývá-li to ze zvláštního hodnocení škodlivosti hluku (§ 14), musí organizace poskytnout osobní ochranné pracovní prostředky k ochraně sluchu a kontrolovat jejich používání. Pracovníci jsou povinni na pracovištích těchto prostředků používat.⁶) Osobní ochranné pracovní prostředky musí zabezpečovat větší útlum hluku, než je rozdíl mezi skutečnou a nejvýše přípustnou hodnotou hluku.

(2) Pracovníkům, kteří jsou povinni nosit osobní ochranné pracovní prostředky proti hluku nepřetržitě po celou směnu, musí být stanoveny ze zdravotních důvodů nezbytné přestávky v nehlučnm prostředí (bez osobních ochranných pracovních prostředků); jejich počet za směnu a délku určí příslušný orgán hygienické služby zejména se zřetelem na mikroklimatické podmínky a hodnoty hluku na pracovištích. Nelze-li tyto přestávky zajistit přerušováním hlučného provozu, musí být pro odpočinek upraveny v blízkosti pracoviště odpočinkové prostory chráněné proti hluku, kde hodnoty hluku jsou nejméně o 10 dB nižší než nejvyšší přípustná hodnota hluku stanovená pro pracovní místa.

(3) Nelze-li podle současného stavu vědy a techniky ve veřejných dálkových dopravních prostředcích a na samohybných pracovních strojích zabezpečit, že nejvyšší přípustné hodnoty hluku nebudou překročeny, musí provozovatel poskytnout hygienicky nezávadné a účinné pomůcky k ochraně sluchu; cestujícím v hlučných dopravních prostředcích dálkové dopravy (např. hlučné dopravní letadlo) musí provozovatel použití těchto pomůcek výslovně doporučit.

(4) Orgány hygienické služby mohou uložit organizacím ještě další náhradní opatření ke zmírnění škodlivých vlivů.⁷)

(1) Nejsou-li náhradní opatření podle § 11 možná nebo dost účinná, nelze používat zařízení, která způsobují překročení stanovených nejvyšších přípustných hodnot hluku, popřípadě pokračovat v práci nebo v jiné činnosti, při níž jsou nejvyšší přípustné hodnoty hluku překročeny.

(2) V prostředí, kde maximální hladiny hluku přesahují 115 dB (A) je pobyt osob povolen jen za podmínek určených orgány hygienické služby; těmito podmínkami se zejména přesně vymezí doba pobytu osob nebo doba trvání hluku.

(3) Do prostředí, kde maximální hladiny hluku měřené při dynamické charakteristice I (impuls) přesahují 140 dB (A), není vstup dovolen, a to ani s použitím osobních ochranných pracovních prostředků.

(1) Na pracovištích, na kterých jsou překračovány nejvyšší přípustné hodnoty hluku a která jsou z těchto důvodů určená za riziková, lze zaměstnávat jen pracovníky, kteří jsou k tomu způsobilí podle výsledků preventivních lékařských prohlídek.⁸) To platí obdobně pro pracoviště, která jsou určena za riziková podle výsledků biologického hodnocení škodlivosti hluku (§ 14).

(2) Organizace jsou povinny vytvářet věcné a organizační předpoklady pro zavádění preventivních lékařských prohlídek osob pracujících v hlučném prostředí. Organizace, jejichž pracovníci dočasně pracují v podmínkách uvedených v odstavci 1, jsou povinny vybavovat závodní zdravotnická zařízení přístroji k vyšetřování z hlediska škodlivostí hluku, např. pro audiometrická vyšetření pracovníků.

a) sledovat hlukové vlastnosti zařízení, u nichž hladina akustického výkonu A vyzařovaná do okolí překračuje 100 dB (P, A) nebo jejichž hladina zvuku A v místě obsluhy překračuje 80 dB (A), a hlukové vlastnosti zařízení s nižšími hodnotami, pokud jsou tyto nižší hodnoty stanoveny jako cílové hodnoty v technických normách, a vést o nich evidenci,

b) zjišťovat údaje o hlučnosti obdobných výrobků vyráběných v Československé socialistické republice i v zahraničí, porovnávat je s vlastními výrobky a určovat si v souladu s ustanoveními této vyhlášky cílové limity hlučnosti a lhůty k jejich dosažení, pokud nejsou limity hlučnosti těchto výrobků stanoveny v technických normách,

c) požádat o posouzení zařízení odborné resortní nebo pro resort určené pracoviště nebo příslušnou státní zkušebnu,³) jestliže zařízení překračuje hodnoty hluku uvedené pod písm. a) o více než 10 dB (A) a zajistit jimi určená opatření,

d) požádat hlavního hygienika Slovenské socialistické republiky (dále jen „hlavní hygienik“) o závazný posudek, jestliže zařízení, které má být nově sériově vyráběno a má být v činnosti za přítomnosti osob, překračuje nejvyšší přípustné hodnoty imisí hluku podle této vyhlášky; jde-li o zařízení uvedené pod písm. c), musí být k žádosti připojeno předepsané odborné posouzení,

e) uvádět v technických informacích, v technických podmínkách nebo v normách údaje o hluku zařízení (hladiny akustického výkonu A nebo hladiny hluku A) a o prostředí, pro které je zařízení určeno, a tyto údaje sdělovat na požádání odběratelům.