DÍL DRUHÝ
OBČANSKÉ A RODINNÉ VĚCI

ODDÍL 1
Osobní stav

1. Způsobilost fyzické osoby k právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž je státním občanem.

2. Způsobilost právnické osoby k právním úkonům se řídí právním řádem smluvní strany, podle kterého byla právnická osoba zřízena.

1. K omezení a zbavení způsobilosti k právním úkonům je příslušný soud smluvní strany, jejímž státním občanem je osoba, o jejíž způsobilosti má být rozhodnuto, pokud tato smlouva nestanoví jinak. Jestliže soud jedné smluvní strany zjistí, že u státního občana druhé smluvní strany, který se zdržuje na jejím území, jsou důvody k omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům, uvědomí o tom příslušný soud druhé smluvní strany. To platí i v tom případě, jestliže soud učiní dočasná opatření potřebná k ochraně této osoby a jejího majetku.

2. Pokud soud druhé smluvní strany, jemuž byly oznámeny skutečnosti uvedené v odstavci 1, nezahájí do tří měsíců potřebné řízení nebo pokud se v této lhůtě nevyjádří, uskuteční řízení o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům soud té smluvní strany, na jejímž území tato osoba žije.
V takovém případě lze rozhodnutí o omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům vyslovit jen z důvodů stanovených právními řády obou smluvních stran, a bude zasláno příslušnému soudu druhé smluvní strany.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku se použijí obdobně i při vrácení nebo změně způsobilosti k právním úkonům.

1. K prohlášení osoby za nezvěstnou nebo mrtvou a ke stanovení důkazu smrti jsou příslušné orgány smluvní strany, jejímž státním občanem byla osoba v době, kdy podle posledních zpráv ještě žila.

2. Orgán jedné smluvní strany může prohlásit státního občana druhé smluvní strany za mrtvého

a) na návrh osoby, která hodlá uplatnit nárok vyplývající z dědického nebo manželského majetkového práva k nemovitosti nezvěstného, která se nalézá na území smluvní strany, jejíž orgán uskutečňuje řízení,

b) na návrh manžela nezvěstné osoby, který v době podání návrhu žije na území druhé smluvní strany, jejíž orgán uskutečňuje řízení.

3. V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 postupují orgány smluvních stran podle právního řádu toho státu, jehož státním občanem byla výše uvedená osoba v době, kdy podle posledních zpráv ještě žila.

ODDÍL 2
Věci rodinné
Osobní a majetkové vztahy manželů
Zrušení manželství
Právní vztahy mezi rodiči a dětmi
Osvojení
Poručenství a opatrovnictví

1. Způsobilost uzavřít manželství se řídí u každé osoby, která hodlá uzavřít manželství, právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem příslušná osoba je.

2. Forma uzavření manželství se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území se manželství uzavírá. K platnosti manželství mezi státními občany smluvních stran se vždy požaduje, aby byl zachován jejich vlastní právní řád.

1. Mají-li oba manželé totéž státní občanství, řídí se jejich osobní i majetkoprávní vztahy právním řádem té smluvní strany, jejímiž státními občany jsou.

2. Je-li jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkoprávní vztahy právním řádem té smluvní strany, jejímiž státními občany byli současně oba manželé naposledy.

3. Jestliže manželé nemají a nikdy neměli státní občanství téže smluvní strany, řídí se jejich osobní a majetkové vztahy právním řádem té smluvní strany, na jejímž území mají nebo naposledy měli společné bydliště.

1. Rozhodovat ve věcech týkajících se osobních a majetkoprávních vztahů manželů je příslušný soud té smluvní strany, jejímiž státními občany manželé jsou. Pokud manželé mají v době soudního řízení bydliště na území druhé smluvní strany, je na jejich návrh příslušný i soud této smluvní strany.

2. Zahájení řízení u soudu jedné smluvní strany zabraňuje tomu, aby o téže věci bylo zahájeno řízení u soudu druhé smluvní strany. Toto ustanovení platí i pro články 23 a 27.

3. Je-li jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, je ve věcech týkajících se osobních a majetkoprávních vztahů manželů příslušný soud té smluvní strany, na jejímž území mají nebo naposledy měli společné bydliště; nemají-li nebo neměli-li takové bydliště, je v těchto otázkách příslušný soud smluvní strany, jejímž státním občanem je odpůrce.

1. Při zrušení manželství se postupuje podle právního řádu smluvní strany, jejímiž státními občany byli manželé v době podání návrhu.

2. Je-li jeden z manželů státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, postupuje soud, u něhož se řízení provádí, podle právního řádu svého státu.

1. K řízení o zrušení manželství v případě uvedeném v článku 22 odstavci 1 této smlouvy je příslušný soud té smluvní strany, jejímiž státními občany byli manželé v době podání návrhu. Jestliže v době podání návrhu měli oba manželé své bydliště na území druhé smluvní strany, je i soud této smluvní strany příslušný jednat ve věci zrušení manželství.

2. K řízení o zrušení manželství v případě uvedeném v článku 22 odstavci 2 této smlouvy je příslušný soud té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé své bydliště. Jestliže jeden z manželů má své bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, jsou ke zrušení manželství příslušné soudy obou smluvních stran.

1. Ve věcech určení otcovství (zjištění a popření) je příslušný soud smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Jestliže navrhovatel i odpůrce mají bydliště na území téže smluvní strany, je k řízení příslušný soud této smluvní strany.

2. Určení otcovství (zjištění a popření) se řídí právním řádem té smluvní strany, jejíhož státního občanství nabylo dítě narozením.

3. Formě předepsané k uznání otcovství je vyhověno i v tom případě, jestliže se rozhodovalo v souladu s právním řádem té smluvní strany, na jejímž území došlo k uznání.

1. Právní vztahy mezi rodiči a dětmi, jakož i právní vztahy mezi dítětem narozeným mimo manželství a jeho rodiči se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě.

2. Ve věcech právních vztahů uvedených v odstavci 1 tohoto článku je příslušný rozhodovat jak soud smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě, tak i soud smluvní strany, na jejímž území má dítě bydliště nebo pobyt.

1. Pokud tato smlouva nestanoví jinak, je ve věcech výchovy a výživy nezletilých dětí a v jiných věcech s tím souvisících příslušný soud té smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Soud jedné smluvní strany je příslušný jednat ve věci výživy nezletilých dětí, které jsou státními občany druhé smluvní strany, jestliže se nárok na výživné uplatňuje proti státním občanům této smluvní strany.

2. V neodkladných případech může učinit dočasně potřebná opatření na ochranu osobnosti dítěte a jeho majetku soud druhé smluvní strany, na jejímž území dítě žije.

3. Jestliže soud, jemuž byla podána zpráva podle odstavce 2 tohoto článku nezačne do tří měsíců ve věci jednat, zahájí takového řízení soud smluvní strany, na jejímž území dítě žije. Své rozhodnutí oznámí soud příslušnému soudu té smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě.

4. Vztahy mezi rodiči a dětmi uvedené v odstavci 1 tohoto článku se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě.

1. Osvojení nebo jeho zrušení se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je osvojitel v době osvojení nebo jeho zrušení.

2. Jestliže je dítě státním občanem druhé smluvní strany, je nutno při osvojení nebo jeho zrušení opatřit prohlášení o souhlasu dítěte, pokud se to vyžaduje podle právních předpisů smluvní strany, jejímž státním občanem je dítě. Kromě toho je nutno opatřit souhlas zákonného zástupce dítěte a příslušného státního orgánu druhé smluvní strany.

3. Je-li dítě osvojováno manželi, z nichž jeden je státním občanem jedné smluvní strany a druhý státním občanem druhé smluvní strany, je nutno osvojení nebo jeho zrušení provést v souladu s právním řádem obou smluvních stran.

1. K řízení o osvojení nebo o jeho zrušení jsou příslušné orgány smluvní strany, jejímž státním občanem je osvojitel v době osvojení nebo jeho zrušení.

2. V případě uvedeném v čl. 29 odst. 3 je příslušný orgán té smluvní strany, na jejímž území osvojitelé mají nebo měli naposledy společné bydliště nebo pobyt.

1. Zřízení nebo zrušení poručenství a opatrovnictví se řídí právním řádem smluvní strany, jejímiž státními občany jsou osoby, nad nimiž se zřizuje poručenství nebo opatrovnictví (dále jen „opatrovanci“).

2. Právní vztahy mezi poručníkem nebo opatrovníkem a opatrovancem jsou stanoveny právním řádem smluvní strany, jejíž orgán stanovil poručníka nebo opatrovníka.

3. Povinnost přijmout funkci poručníka nebo opatrovníka se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem je poručník nebo opatrovník.

4. Jednat ve věcech podle tohoto článku náleží orgánům příslušným podle místa bydliště osoby, nad níž se zřizuje poručenství nebo opatrovnictví.

1. Pokud tato smlouva nestanoví jinak, je příslušný rozhodovat o zřízení a zrušení poručenství nebo opatrovnictví orgán smluvní strany, jejímž státním občanem je opatrovanec.

2. Rozhodnutí o zřízení a zrušení poručenství nebo opatrovnictví vydané orgány jedné smluvní strany, pokud se týkají jejích vlastních státních občanů, mají právní platnost i na území druhé smluvní strany.

1. Je-li třeba provést na území smluvní strany nezbytná opatření na ochranu zájmů státního občana druhé smluvní strany, který má bydliště nebo majetek na území prvé smluvní strany, je příslušný orgán této smluvní strany povinen neprodleně o tom uvědomit diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany.

2. V neodkladných případech může příslušný orgán sám provést předběžná opatření podle svého právního řádu, o čemž neprodleně uvědomí diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany. Předběžná opatření mají platnost potud, pokud příslušný orgán druhé smluvní strany nerozhodne jinak, o čemž uvědomí orgán, který provedl předběžná opatření.

1. Soud smluvní strany příslušný podle článku 32 odst. 1 této smlouvy může přenést poručenství nebo opatrovnictví na orgán druhé smluvní strany, má-li opatrovanec na území této smluvní strany své bydliště nebo pobyt nebo majetek. Přenesení poručenství nebo opatrovnictví nabývá účinnosti tehdy, když dožádaný orgán převezme sám poručenství nebo opatrovnictví a uvědomí o tom dožadující orgán.

2. Orgán smluvní strany, který podle odstavce 1 tohoto článku převzal poručenství nebo opatrovnictví, je vede podle právního řádu svého státu. Není však oprávněn rozhodovat o otázkách týkajících se osobního stavu opatrovance.