DÍL ČTVRTÝ
DĚDĚNÍ
Dědické právo
Příslušnost v dědických věcech
Vydání dědictví a dědické poplatky
1. Státní občané jedné smluvní strany mohou nabývat majetek a práva na území druhé smluvní strany děděním ze zákona nebo ze závěti za stejných podmínek a v takovém rozsahu jako vlastní státní občané.
2. Státní občané jedné smluvní strany mohou závětí nakládat se svým majetkem nacházejícím se na území druhé smluvní strany.
§ 39
Článek 39
1. Dědické právo k movitému majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době své smrti.
2. Dědické právo k nemovitému majetku se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se majetek nalézá.
§ 40
Článek 40
1. Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní účinky vad projevu vůle se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době projevu vůle.
2. Forma závěti a forma jejího zrušení se řídí právním řádem smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době pořízení nebo zrušení závěti. Pokud jde o formu pořízení nebo zrušení závěti, stačí, jestliže se postupovalo podle právního řádu smluvní strany, na jejímž území byla závěť pořízena nebo zrušena.
§ 41
Článek 41
Jestliže podle právního řádu smluvní strany, jímž se řídí dědické právo, zůstalo dědictví a není dědiců, připadá movitý majetek ve prospěch té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době smrti a nemovitý majetek přechází do vlastnictví té smluvní strany, na jejímž území se nalézá.
§ 42
Článek 42
1. K projednání dědictví k movitému majetku je příslušný orgán smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době smrti, pokud se touto smlouvou nestanoví jinak.
2. K projednání dědictví k nemovitému majetku je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá.
3. Ustanovení odstavců 1 a 2 tohoto článku platí obdobně i pro projednávání sporů, které vznikly na základě dědického práva.
4. Jestliže předmětem dědictví je movitý majetek, který zůstal po smrti státního občana jedné ze smluvních stran na území druhé smluvní strany, a jestliže s tím souhlasí všichni dědicové, projedná dědictví na návrh dědice nebo zůstavitele příslušný orgán této smluvní strany.
§ 43
Článek 43
Posouzení, zda jde o movitý nebo nemovitý majetek, se řídí právním řádem té smluvní strany, na jejímž území se tento majetek nalézá.
§ 44
Článek 44
Oznamování úmrtí
Jestliže státní občan jedné smluvní strany zemře na území druhé smluvní strany, je příslušný orgán povinen neprodleně o tom uvědomit diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany a oznámit mu vše, co je mu známo o dědicích, jejich bydlišti nebo pobytu, o rozsahu a hodnotě dědictví, jakož i o tom, zda byla pořízena závěť. Je-li příslušnému orgánu jedné ze smluvních stran známo, že po zemřelém zůstal majetek na území třetího státu, je povinen to oznámit druhé smluvní straně.
§ 45
Článek 45
Opatření k zajištění ochrany dědictví
Orgán smluvní strany, na jejímž území je dědictví po státním občanu druhé smluvní strany, je povinen neprodleně uvědomit diplomatickou misi nebo konzulární úřad druhé smluvní strany o opatřeních provedených k zajištění ochrany dědictví. Zástupci těchto úřadů se mohou přímo nebo prostřednictvím svých zmocněnců zúčastňovat provedení těchto opatření. Opatření přijatá k ochraně dědictví mohou být na návrh diplomatické mise nebo konzulárního úřadu změněna nebo zrušena.
§ 46
Článek 46
Otevření závěti
K otevření a vyhlášení závěti je příslušný orgán smluvní strany, na jejímž území se závěť nalézá a do jehož působnosti náleží řízení o dědických věcech. Žil-li zůstavitel na území druhé smluvní strany, bude zaslán příslušnému orgánu smluvní strany, na jejímž území probíhá řízení, opis závěti a protokol o stavu a obsahu dědictví a podle okolností i protokol o otevření závěti. Na žádost bude zaslán i originál závěti a též protokol o otevření a vyhlášení závěti.
1. Pracovníci diplomatické mise nebo konzulárního úřadu smluvních stran jsou oprávněni zastupovat před orgány druhé smluvní strany, bez zvláštního zmocnění, vlastní státní občany, pokud tito jsou nepřítomni nebo si neustanovili zástupce.
2. Zemře-li státní občan jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany, kde neměl bydliště nebo pobyt, budou odevzdány věci, které u sebe měl, bez dalšího řízení a po úhradě jeho dluhů spolu s jejich seznamem diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany, jejímž byl státním občanem.
§ 48
Článek 48
1. Jestliže se na území jedné smluvní strany nalézá movitá pozůstalost, bude vydána orgánu příslušnému k provedení dědického řízení nebo diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu té smluvní strany, jejímž státním občanem byl zůstavitel, pokud jsou splněny podmínky uvedené v článku 49 odst. 2 písm. b) této smlouvy.
2. Dědické poplatky z nemovitého majetku náleží smluvní straně, na jejímž území se tento majetek nalézá.
3. Dědické poplatky z movitého majetku náleží smluvní straně, jejímž státním občanem byl zůstavitel v době smrti.
4. Jestliže dědické řízení podle článku 42 odst. 4 této smlouvy uskutečňuje orgán smluvní strany, na jejímž území se majetek nalézá, vybírají se poplatky podle právních předpisů této smluvní strany. Smluvní strana, která v těchto případech vydá podle svého právního řádu movitý majetek druhé smluvní straně, nevybírá dědické poplatky z vydávaného majetku.
§ 49
Článek 49
1. Movité dědictví nebo výtěžek získaný prodejem movitého nebo nemovitého majetku na území jedné smluvní strany se vydá po ukončení dědického řízení dědicům, kteří mají bydliště nebo pobyt na území druhé smluvní strany. Pokud dědictví nebo jeho výtěžek nelze odevzdat přímo dědicům nebo jejich zmocněncům, vydá se diplomatické misi nebo konzulárnímu úřadu druhé smluvní strany.
2. Podle ustanovení odstavce 1 tohoto článku odevzdání může být uskutečněno pod podmínkou, že
a) byly zajištěny nebo zaplaceny všechny dědické poplatky a všechny přihlášené pohledávky;
b) příslušné orgány daly souhlas k vývozu věcí náležících k dědictví nebo k převodu výtěžku získaného jejich prodejem;
c) byly zaplaceny nebo zajištěny všechny pohledávky věřitelů zůstavitele, přihlášené ve lhůtě stanovené právním řádem smluvní strany, na jejímž území se dědictví nalézá.