OZBROJENÉ SÍLY ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY

(1) K obraně svobody a nezávislosti Československé socialistické republiky, jakož i k ochraně socialistického zřízení a výstavby socialismu buduje svrchovaný československý lid ozbrojené síly, společné Čechům, Slovákům a příslušníkům ostatních národností, jako součást socialistického zřízení a provádí obranu vlasti, spočívající na zásadě, že Československá socialistická republika je pevně zajištěna socialistickým zřízením a spojeneckými svazky se Svazem sovětských socialistických republik a s ostatními socialistickými státy.

(2) Úkolem ozbrojených sil je

a) odvrátit ozbrojenou silou napadení nebo ohrožení Československé socialistické republiky vnějším nepřítelem,

b) bojovat za samostatnost, celistvost a jednotu státu, ústavu, republikánskou státní formu a socialistické zřízení proti vnějším nepřátelům a plnit vojenské úkoly plynoucí ze spojeneckých závazků Československé socialistické republiky a

c) spolupůsobit při udržování veřejného klidu, pořádku a bezpečnosti uvnitř státu.

(3) Vojáků v činné službě smí být použito také při pohromách ohrožujících lidské životy nebo důležité hospodářské statky a po přechodnou dobu v mimořádných případech, vyžadují-li toho důležité hospodářské zájmy státu. Podrobnosti, zejména pokud jde o právní poměry vznikající z takového použití stanoví vláda Československé socialistické republiky nařízením.

(1) Ozbrojené síly tvoří vojsko (odstavec 2) jako jejich základ a veřejné ozbrojené sbory, které určí vláda Československé socialistické republiky, části těchto sborů nebo jednotliví jejich příslušníci, pokud podle tohoto zákona nebo zvláštních předpisů podléhají vojenskému velení; v době mimořádných opatření podle tohoto zákona (§§ 46 až 50) po příslušném povolání (§ 46 odst. 2) též veřejné ochranné sbory určené zvláštními předpisy, jejich části nebo jednotliví příslušníci, osoby podléhající branné povinnosti, které se podrobují branné výchově, a jednotky složené z těchto osob, jakož i osoby povolané k osobním úkonům pro potřeby ozbrojených sil (§ 45).

(2) Vojsko je souhrn vojáků. Vojáky se rozumějí osoby, které byly odvedeny (§ 15) a mají služební povinnost (§ 20).

(1) Útvary ozbrojených sil se doplňují bez rozdílu národnosti. Služebním jazykem je jazyk český a slovenský; ve styku s mužstvem neznalým služebního jazyka lze užít také jeho mateřského jazyka.

(2) Podrobnosti o právních poměrech příslušníků ozbrojených sil, plynoucích z jejich příslušnosti k nim, zejména z nadřízenosti nebo podřízenosti vůči jiným jejich příslušníkům, o způsobu, jakým se vojenský výcvik a vojenská služba vůbec vykonávají, jakož i o organizaci ozbrojených sil, upraví v mezích tohoto zákona, popřípadě v mezích vládních nařízení vydaných k jeho provedení, v oboru své působnosti federální ministerstvo národní obrany a federální ministerstvo vnitra služebními předpisy, pokud tato úprava nenáleží prezidentu Československé socialistické republiky jako vrchnímu veliteli ozbrojených sil.

(3) Počty vojska stanoví vláda Československé socialistické republiky na návrh ministra národní obrany Československé socialistické republiky, předložený, pokud jde o vojska ministerstva vnitra, v dohodě s ministrem vnitra Československé socialistické republiky.