(1) Příjmy, které osoba mající bydliště či sídlo v jednom smluvním státě pobírá z nemovitého majetku (včetně příjmů ze zemědělských a lesních podniků), který leží v druhém smluvním státě, mohou být zdaněny v tomto druhém státě.

(2) Výraz „nemovitý majetek“ má význam, který mu náleží podle práva toho smluvního státu, v němž tento majetek leží. Tento výraz zahrnuje v každém případě příslušenství nemovitého majetku, živý a mrtvý inventář zemědělských a lesních podniků, práva, pro která platí předpisy občanského práva vztahující se na pozemky, práva požívání nemovitého majetku a práva na proměnlivé nebo pevné náhrady, placené za těžení nebo za právo na těžení nerostných ložisek, pramenů a jiného půdního bohatství; lodi a letadla se nepovažují za nemovitý majetek.

(3) Ustanovení odstavce 1 platí pro příjmy z přímého užívání, nájmu nebo pachtu a každého jiného způsobu užívání nemovitého majetku.

(4) Ustanovení odstavců 1 a 3 platí také pro příjmy z nemovitého majetku podniku a pro příjmy z nemovitého majetku užívaného k výkonu nezávislého povolání.