(1) Má-li organizace zájem, aby pracovník při pracovní cestě použil vlastního osobního vozidla, může mu určit s jeho souhlasem tento způsob dopravy jen za podmínek, že

(2) Za použití vlastního osobního vozidla podle předcházejícího odstavce poskytne organizace pracovníku za každý kilometr jízdy bez ohledu na počet přepravovaných osob nebo na množství, hmotnost a velikost přepravovaných věcí náhradu podle sazeb stanovených v příloze č. 1.

(3) Určí-li organizace se souhlasem pracovníka, že pracovník použije přívěsu k osobnímu vozidlu, poskytne mu náhradu podle odstavce 2 zvýšenou až o 10 % s přihlédnutím k hmotnosti přívěsu, popřípadě dalším okolnostem.

a) pracovník má předepsaná oprávnění k řízení vozidla a další potřebné doklady,

b) vlastní osobní vozidlo je pojištěno pro případ havárie a

c) konání pracovní cesty tímto způsobem je účelné a hospodárné vzhledem k využití pracovního času a nákladům.

(4) Náhrady podle odstavců 2 a 3 se vypočtou za celkovou vzdálenost ujetou při pracovní cestě nejkratší cestou hospodárně sjízdnou pro použité vlastní osobní vozidlo v celých kilometrech.

(5) Jiné náhrady za používání vlastního osobního vozidla, než jsou uvedeny v předcházejících ustanoveních, organizace neposkytuje, s výjimkou náhrad prokázaných výdajů za nezbytné parkování a garážování během pracovní cesty.

(6) Organizace může s pracovníkem, který v jejím zájmu často používá při pracovních cestách vlastního osobního vozidla, dohodnout, že mu náhrady podle odstavců 2 a 3 poskytne měsíčními paušálními částkami. Výše paušální náhrady se upraví, změní-li se předpoklady, za kterých byla náhrada stanovena, a úměrně sníží za dny nepřítomnosti pracovníka v práci.