SILNIČNÍ DOPRAVA

VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

SILNIČNÍ DOPRAVA PRO CIZÍ POTŘEBY

Všeobecná ustanovení

Veřejná silniční doprava
Jízdní řády

Neveřejná silniční doprava pro cizí potřeby

SILNIČNÍ DOPRAVA PRO VLASTNÍ POTŘEBY

OPRÁVNĚNÍ K PROVOZOVÁNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY

Oprávnění k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby

Oprávnění k provozování silniční dopravy pro vlastní potřeby

Povolovací řízení

Zánik oprávnění

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO MĚSTSKOU HROMADNOU DOPRAVU OSOB PROVOZOVANOU AUTOBUSY

ZVLÁŠTNÍ USTANOVENÍ PRO MEZINÁRODNÍ SILNIČNÍ DOPRAVU

OPRÁVNĚNÍ ČESKOSLOVENSKÝCH PROVOZOVATELŮ K PROVOZOVÁNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY V ZAHRANIČÍ A ZAHRANIČNÍCH PROVOZOVATELŮ K PROVOZOVÁNÍ SILNIČNÍ DOPRAVY V ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLICE

(1) Silniční vozidla určená pro nákladní dopravu a silniční vozidla určená pro hromadnou osobní dopravu, jakož i silniční vozidla určená pro nehromadnou osobní dopravu, pro něž to stanoví tento zákon [§ 16 odst. 1 písm. d) a § 23 odst. 1], musí být označena názvem (jménem) nebo všeobecně známou zkratkou nebo znakem, jakož i sídlem (trvalým pobytem) provozovatele dopravy.

(2) Ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy České socialistické republiky¹) nebo ústřední orgán státní správy ve věcech dopravy Slovenské socialistické republiky²) (dále jen „ústřední orgán republiky“) může v odůvodněných případech na návrh příslušného ústředního orgánu povolit výjimku z označení vozidel; na návrh příslušného ústředního orgánu může také povolit výjimku z označení sídla orgánu nebo organizace, které působí na celém území České socialistické republiky, Slovenské socialistické republiky nebo Československé socialistické republiky.

(3) Prováděcí předpis stanoví podrobnosti o označování silničních vozidel; může též stanovit povinnost označování jiných silničních vozidel určených pro nehromadnou osobní dopravu, než jsou uvedena v odstavci 1.

(1) Organizace, které provozují silniční dopravu motorovými vozidly, a občané, kteří na základě povolení provozují silniční dopravu motorovými vozidly pro cizí potřeby, jsou povinni vést o provozu vozidla záznam, jehož vzor stanoví Federální statistický úřad v součinnosti s federálním ministerstvem dopravy podle zvláštních předpisů.³)

(2) Řidič je povinen na vyzvání oprávněných orgánů⁴) se vykázat záznamem při provozu vozidla.

(3) Organizace a občané uvedení v odstavci 1 a ostatní organizace a osoby zúčastněné v silniční dopravě jsou odpovědni za správnost a úplnost údajů, které zapsali nebo potvrdili v záznamu o provozu vozidla.

(4) Podrobnější úpravu vedení záznamu o provozu vozidla stanoví prováděcí předpis.

a) na pracoviště a zpět, je-li to nezbytně nutné k plnění hospodářsky důležitých úkolů, nebo

(1) V ložném prostoru motorového vozidla určeného pro nákladní dopravu se smí bez povolení přepravovat nejvýše šest osob starších 15 let
přitom musí být zajištěna bezpečnost přepravovaných osob.

b) jde-li o osoby určené k naložení nebo vyložení nákladu;

b) nelze užít vozidla určeného k dopravě osob,

c) je zajištěna bezpečnost přepravovaných osob a

a) doprava je nezbytně nutná k plnění hospodářsky důležitých úkolů,

(2) Doprava více než šesti osob v ložném prostoru motorového vozidla určeného pro nákladní dopravu je dovolena jen na povolení příslušného orgánu státní správy (§ 29 odst. 1, 2), které může být uděleno, jen jsou-li splněny tyto podmínky:

d) byla přezkoušena technická způsobilost vozidla podle zvláštních předpisů⁵) a od přezkoušení neuplynula doba delší, než stanoví prováděcí předpis.

(3) V ložném prostoru nákladního přívěsu zemědělského a lesnického traktoru je dovoleno přepravovat osoby jen na pracoviště a zpět, jestliže je to nezbytně nutné k plnění hospodářských úkolů a je-li zajištěna bezpečnost přepravovaných osob.

(4) Pro dopravu osob při živelní pohromě neplatí ustanovení odstavců 1 až 3; pro dopravu osob k účelům civilní obrany a při plnění úkolů Svazu pro spolupráci s armádou neplatí ustanovení odstavce 1 a odstavce 2 písm. a) a b).

(5) Podrobnější podmínky dopravy osob v ložném prostoru silničních vozidel určených pro nákladní dopravu stanoví prováděcí předpis.

(1) Věci, pro jejichž vlastnosti může být v silniční dopravě ohrožena bezpečnost osob a věcí, a věci vzbuzující odpor (dále jen „nebezpečné věci“) je dovoleno podávat k přepravě a přepravovat jen při dodržení zvláštních podmínek stanovených prováděcím předpisem a zvláštními předpisy, ⁶) zejména pro druh a konstrukci vozidel, jejich příslušenství, výstroj a výbavu, pro jejich zkoušení a označení, pro balení a označení nebezpečných věcí, pro způsob provádění ložných operací, uložení a upevnění nebezpečných věcí ve vozidle, pro osádku vozidla a doprovázející osoby, pro způsob jízdy, zastavování, parkování a ostrahu vozidel.

(2) V osobní dopravě pro cizí potřeby je dovoleno vzít jako zavazadlo do vozidla jen ty nebezpečné věci a v tom rozsahu, v němž to stanoví přepravní řád (§ 14). Přepravní řád stanoví též způsob zajištění věcí, způsob jejich umístění ve vozidle a další podmínky přepravy.

b) jsou učiněna opatření proti uvolňování nebo unikání nebezpečných věcí během přepravy.

(3) Nebezpečné věci stanovené prováděcím předpisem lze přepravovat jen na povolení, které udělí příslušný orgán státní správy [§ 29 odst. 1 písm. b), § 39 odst. 1], pokud žadatel osvědčí, že

a) jsou splněny podmínky stanovené pro jejich přepravu podle odstavce 1 nebo vyplývající z vlastností nebezpečné věci,

(1) Dopravu živých zvířat silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu lze uskutečnit jen vozidly, jejichž konstrukce a provedení zajišťují bezpečnost řidiče, obsluhy a ostatních účastníků silničního provozu i bezpečnost přepravovaných zvířat a zabraňují znečištění pozemní komunikace a obtěžování jejich uživatelů.

(2) Prováděcí předpis stanoví pro dopravu živých zvířat silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu podrobnější podmínky.

a) provedli za úhradu určité přepravní výkony, a to i mimo obvod působnosti okresního, popřípadě krajského národního výboru,

(1) Vyžaduje-li to zdolání mimořádných naléhavých přepravních potřeb, může okresní národní výbor, a přesahuje-li rozsah těchto potřeb obvod působnosti okresního národního výboru, krajský národní výbor uložit provozovatelům motorových nebo přípojných silničních vozidel na dobu nezbytně nutnou a v nezbytně nutném rozsahu povinnost, aby

b) omezili provoz svých vozidel.

(2) Tarifní úhrady a případné náhrady škod vzniklých provozovatelům silničních vozidel ze splnění uložených povinností je povinen zaplatit ten, v jehož prospěch byla povinnost uložena, pokud ekonomické vyrovnání neprovedl podle zvláštních předpisů⁷) národní výbor, který povinnost uložil.

(3) Odvolání podané proti rozhodnutí o uložení povinnosti podle odstavce 1 nemá odkladný účinek.

(2) Silniční doprava pro cizí potřeby provozovaná k uspokojování obecných přepravních potřeb a přístupná pro každého podle předem vyhlášených podmínek je veřejnou dopravou; jiná silniční doprava pro cizí potřeby je dopravou neveřejnou.

(1) Silniční doprava pro cizí potřeby je doprava, při níž vzniká mezi provozovatelem silniční dopravy a organizací nebo osobou, jejichž přepravní potřeba se uspokojuje, právní vztah založený smlouvou, jejímž předmětem je přeprava osob nebo věcí. Silniční dopravou pro cizí potřeby je též doprava uskutečňovaná při poskytování ubytovacích, rekreačních a jiných služeb.

(2) Provozovatelé silniční dopravy a jiné organizace a osoby zúčastněné na přepravě jsou odpovědni za správnost a úplnost údajů, které zapsali nebo ověřili v přepravní listině.

(1) V nákladní silniční dopravě pro cizí potřeby doprovází zásilku přepravní listina, která je dokladem o přepravě zásilky; odesílatel je povinen odevzdat přepravní listinu provozovateli silniční dopravy nejpozději při podání zásilky k přepravě.

(2) Přepravní řád podrobněji upraví

e) ve kterých případech lze osoby, jejich zavazadla a zásilky přepravovat jen za zvláštních podmínek, jakož i zvláštní podmínky pro tuto přepravu,

(1) Podrobnější úpravu podmínek stanovených tímto zákonem, za kterých se provádí přeprava osob a jejich zavazadel a přeprava věcí v silniční dopravě pro cizí potřeby, stanoví přepravní řád.

d) která zavazadla a zásilky jsou vyloučeny z přepravy,

f) závazný obsah přepravní listiny (§ 13), kdo je povinen zapsat nebo ověřit jednotlivé údaje v přepravní listině a za jakých podmínek lze od vyhotovení přepravní listiny upustit.

a) práva a povinnosti organizací a osob zúčastněných na přepravě,

b) ve kterých případech jsou cestující, odesílatel nebo příjemce povinni zaplatit provozovateli dopravy za porušení ustanovení přepravního řádu nebo tarifu, poškození nebo znečištění vozidla nebo jiného zařízení provozovatele dopravy nebo způsobení poruchy v dopravě peněžitou částku, jejíž výši stanoví přepravní řád až do 500 Kčs; zaplacením této částky není dotčeno právo provozovatele dopravy na náhradu způsobené škody,

c) podmínky, za kterých lze odepřít osobám přístup do vozidla nebo je vyloučit z přepravy,

(3) Přepravní řád může stanovit, od kterých jeho ustanovení a za jakých podmínek jsou přípustné odchylné místní úpravy a za jakých podmínek je možno upustit od uplatnění práva na zaplacení částky podle odstavce 2 písm. b).

(1) Sazby za výkony v silniční dopravě pro cizí potřeby a podmínky pro jejich použití jsou uvedeny v tarifech a jiných cenových opatřeních. Prováděcí předpis nebo zvláštní předpis⁸) mohou stanovit, že za výkony v silniční dopravě pro cizí potřeby se poskytuje náhrada nákladů, a určit podmínky a výši nebo způsob výpočtu této náhrady.

(2) Pro tvorbu, schvalování a vyhlašování tarifů platí zvláštní předpisy.⁹) Tarify, které jsou jednotné pro celé území Československé socialistické republiky, vyhlašuje po jejich schválení federální ministerstvo dopravy.

(3) Obecně závazným právním předpisem mohou být stanoveny pevné částky náhrad škod za malé poruchy v provozu, znečištění nebo poškození vozidla nebo zařízení určeného k provozu, popřípadě zvláštní způsob výpočtu určitých náhrad.

c) provozovat dopravu vlastním jménem;

b) provozovat dopravu ve stanoveném, popřípadě povoleném rozsahu a za stanovených podmínek po celou dobu trvání oprávnění; k zastavení provozu (přechodnému nebo trvalému) nebo k jeho omezení je povinen si vyžádat souhlas orgánu státní správy, který udělil povolení k provozování dopravy, a jde-li o provozovatele oprávněného k provozování veřejné silniční dopravy přímo na základě tohoto zákona, souhlas krajského národního výboru;

a) oznámit zahájení provozování dopravy nebo sdělit důvody, proč nebylo provozování dopravy ke stanovenému dni zahájeno nebo nebylo zahájeno ve stanoveném rozsahu, okresnímu národnímu výboru, a udělil-li povolení k provozování veřejné silniční dopravy krajský národní výbor nebo jde-li o provozovatele oprávněného k provozování veřejné silniční dopravy přímo na základě tohoto zákona, též krajskému národnímu výboru;

f) užívat v provozu jen vozidla, jejichž technický stav byl shledán vyhovujícím při technické prohlídce, od níž neuplynula doba delší než 1 rok, popř. kratší doba stanovená orgánem státní správy, který provozování silniční dopravy povolil;

g) při provozu vozidel dodržovat bezpečnostní přestávky, doby odpočinku a doby řízení stanovené pro řidiče silničních motorových vozidel zvláštními předpisy.¹)

a) udržovat autobusová nádraží, která jsou v jeho správě,

b) vybavit zastávky na provozovaných linkách, popřípadě čekárny a přístřešky na těchto zastávkách označením zastávky a jízdními řády a toto vybavení udržovat,

c) udržovat čekárny zřízené v jeho objektech,

d) opatřit vozidla označením příslušné linky, z něhož je patrna výchozí a konečná zastávka,

e) sestavit a včas vyhlásit pro linky jím provozované jízdní řády a jejich změny a podle těchto jízdních řádů dopravu provozovat.

d) označit silniční vozidla užívaná v provozu podle § 5;

a) dávat cestujícím pokyny v zájmu bezpečnosti a plynulosti dopravy,

b) vyloučit z přepravy osobu, která narušuje nebo ohrožuje bezpečnost a plynulost dopravy, bezpečnost života nebo zdraví osob, majetek nebo se neoprávněně zdržuje v autobusu, popřípadě jí uložit zaplacení částky stanovené podle § 14 odst. 2 písm. b),

c) požadovat, aby osoba uvedená v ustanovení písmena b) prokázala svou totožnost, a odmítne-li nebo nemůže-li totožnost prokázat, vyzvat ji, aby je následovala k nejbližšímu útvaru nebo příslušníku Veřejné bezpečnosti.

(1) Provozovatel veřejné silniční dopravy je povinen

(2) Provozovatel veřejné pravidelné osobní silniční dopravy je dále povinen

(3) Provozovatel veřejné silniční dopravy je povinen provádět dopravu příslušníků ozbrojených sil a ozbrojených sborů a jejich zásilek podle zvláštních podmínek dohodnutých mezi ústředními orgány republik a mezi ústředními orgány, jichž se tato doprava týká.

(1) Ve veřejné autobusové dopravě jsou pracovníci dopravní služby ve stejnokroji a pracovníci pověření kontrolou dopravní služby a opatření kontrolním odznakem nebo kontrolním průkazem při výkonu svých úkolů oprávněni

(2) Za podmínek stanovených v odstavci 1 mají stejné oprávnění, pokud jde o udržování pořádku v provozních zařízeních a prostorách provozovatele dopravy sloužících veřejnosti, jeho pracovníci odpovědní za dohled v těchto zařízeních.

e) vytvořit a udržovat technickou základnu odpovídající co do rozsahu a vybavenosti potřebám dopravního provozu;

(3) Orgán státní správy příslušný ke schválení jízdního řádu může ve veřejném zájmu uložit provedení změny jízdního řádu, jestliže se po schválení jízdního řádu podstatně změnily rozhodné okolnosti nebo jsou předpoklady pro lepší uspořádání dopravy v určité územní oblasti, jimž je možno změnou jízdního řádu vyhovět.

(2) Jízdní řády veřejné pravidelné autobusové dopravy a jejich změny podléhají schválení

(1) Jízdní řády vycházejí z hospodářských a kulturních potřeb společnosti i jednotlivých územních oblastí; obsahují veškeré údaje o pravidelné silniční dopravě, na kterou se vztahují, a zajišťují optimální vzájemnou návaznost a návaznost na jízdní řády ostatních provozovatelů veřejné osobní dopravy.

a) ústředního orgánu republiky, jde-li o linky dálkové a mezinárodní; ústřední orgán republiky rozhodne po projednání s dotčenými krajskými národními výbory, a jde-li o linky, které procházejí oběma republikami, v dohodě s ústředním orgánem druhé republiky;

b) krajského národního výboru, jde-li o ostatní linky; krajský národní výbor rozhodne po projednání s dotčenými okresními národními výbory, a jde-li o linky, které procházejí územím dvou nebo více krajů, v dohodě s dotčenými krajskými národními výbory; nedojde-li k dohodě mezi zúčastněnými krajskými národními výbory, rozhodne příslušný ústřední orgán republiky, popřípadě v dohodě s ústředním orgánem druhé republiky.

(4) Změní-li se při provozování linky veřejné pravidelné autobusové dopravy délka dopravní cesty v důsledku uzavírky provozu na pozemní komunikaci nebo nařízení objížďky na dobu delší než 7 dní, vyhlásí provozovatel dopravy nový jízdní řád pro tuto linku odpovídající její skutečné délce; krajský národní výbor může na žádost provozovatele dopravy povolit výjimku z této povinnosti.

(1) Schvalování jízdních řádů a ukládání jejich změn se neřídí obecnými předpisy o správním řízení.

(2) Prováděcí předpis stanoví náležitosti, způsob projednávání a vyhlašování jízdních řádů.

(2) Řízení o umístění zastávky se neřídí obecnými předpisy o správním řízení.

(1) Umístění zastávky veřejné pravidelné autobusové dopravy uvedené v jízdním řádu stanoví okresní národní výbor, v jehož územním obvodu se zastávka nově zřizuje nebo přemísťuje, v souladu s požadavky provozu a s konkrétní přepravní situací; učiní tak se souhlasem příslušného útvaru Veřejné bezpečnosti a po projednání s orgánem (organizací), jemuž náleží správa příslušné pozemní komunikace, a provozovatelem silniční dopravy, popřípadě dalšími orgány nebo organizacemi, jejichž zájmy jsou umístěním zastávky dotčeny.

(2) Podmínky pro provozování taxislužby, pokud jde o vozidla, jichž lze v taxislužbě používat, jejich vybavení a povinnosti provozovatelů stanoví prováděcí předpis.

(1) Taxislužba je veřejná silniční doprava, kterou se zajišťuje bezprostřední a pohotová doprava osob a jejich zavazadel silničními vozidly určenými pro nehromadnou osobní dopravu (osobní taxislužba) a doprava věcí silničními vozidly o menší užitečné hmotnosti určenými pro nákladní dopravu (nákladní taxislužba) a při níž se přepravní smlouva uzavírá zpravidla přímo s řidičem vozidla bez předchozí objednávky.

(1) Pro provozování neveřejné silniční dopravy pro cizí potřeby, která je předmětem hospodářské činnosti, platí ustanovení § 16 odst. 1.

(2) Pro provozování neveřejné silniční dopravy pro cizí potřeby, která je prováděna ojediněle, příležitostně nebo krátkodobě, platí ustanovení § 16 odst. 1 písm. c).

(1) Silniční doprava pro vlastní potřeby organizace je doprava, kterou organizace provádí pro vlastní potřeby a účely, jakož i doprava věcí, které jsou předmětem její vlastní výrobní nebo obchodní činnosti, pokud mezi organizací provádějící dopravu a odběratelem nevznikne právní vztah založený smlouvou, jejímž předmětem je přeprava osob nebo věcí.

(2) Socialistické organizace, které provozují silniční dopravu pro vlastní potřeby, jsou povinny uspořádat tuto dopravu tak, aby zabezpečovala včasné a řádné plnění úkolů plánovaných v jejich hospodářské činnosti a aby přitom byly dopravní prostředky plně, účelně a hospodárně využívány.

a) vlastní doprava jeho osoby, jeho příbuzných v řadě přímé, jeho sourozenců a manžela, jakož i jiných osob, pokud tyto osoby jsou příslušníky jeho domácnosti,¹⁰)

b) doprava věcí pro jeho osobní potřeby, jakož i pro osobní potřeby osob uvedených v ustanovení písmena a),

c) doprava věcí pro účely výkonu činnosti, k níž je oprávněn,

(3) Silniční doprava pro vlastní potřeby občana je
a to silničním vozidlem, jehož je občan oprávněn použít.

(4) Pro dopravu pro vlastní potřeby provozovanou podle odstavce 3 písm. c) platí ustanovení § 16 odst. 1 písm. f) a g).

(1) Provozovat veřejnou silniční dopravu na území celé Československé socialistické republiky jsou oprávněny organizace československé státní automobilové dopravy.

(2) Jiná organizace nebo fyzická osoba²) mohou provozovat silniční motorovou dopravu pro cizí potřeby za úplatu jen obdrží-li k tomu, pokud nejde o případy uvedené v § 26, povolení od příslušného orgánu státní správy.

(2) Ústřední orgány republik v dohodě s federálním ministerstvem dopravy stanoví, jaký druh dopravy, v jakém rozsahu a za jakých podmínek mohou provozovat bez povolení jako doplněk svého hlavního předmětu činnosti státní cestovní kanceláře.

b) nepravidelnou hromadnou dopravu osob prováděnou společenskou nebo družstevní organizací pro své členy a jejich rodinné příslušníky,

c) pravidelnou hromadnou dopravu dětí za rekreačními, kulturními nebo tělovýchovnými účely a do školských zařízení,

d) dopravu věcí, které jsou předmětem vlastní výrobní nebo obchodní činnosti pro odběratele,

e) dopravu, kterou si na základě smlouvy o sdružení nebo o družstevní spolupráci navzájem poskytují účastníci této smlouvy,

f) dopravu cestujících, zavazadel a leteckých zásilek z letiště do městského centra nebo místa ubytování a zpět, jakož i náhradní dopravu prováděnou československým leteckým dopravcem,

g) dopravu pro organizace a zařízení vykonávající údržbu dálnic, silnic a místních komunikací v rámci zimní údržby těchto komunikací.

a) dopravu osob a věcí prováděnou v rámci péče o vlastní pracovníky, členy družstev, kde obsahem členství je též pracovní vztah, včetně jejich dopravy do zaměstnání a dopravy jejich dětí do škol,

(1) Povolení k provozování silniční dopravy pro cizí potřeby podle § 25 se nevyžaduje, jde-li o:

(2) Organizace a občané nesmějí k uspokojení své přepravní potřeby použít služeb organizace nebo občana, o nichž je jim známo, že k provedení dopravy nemají předepsané povolení ani k němu nejsou oprávněni podle tohoto zákona nebo předpisů a opatření podle něho vydaných.

(1) Provozovatelé oprávnění k provádění silniční dopravy pro cizí potřeby na základě povolení orgánu státní správy jsou povinni mít v každém vozidle, kterým jsou oprávněni dopravu provádět, doklad o uděleném povolení k dopravě a vykázat se jím na vyzvání oprávněným orgánům, jakož i organizacím a osobám, pro něž přepravu provádějí.

b) u nichž to v zájmu bezpečnosti provozu nebo v jiném naléhavém veřejném zájmu stanoví prováděcí předpis.

a) uvedených v § 8 odst. 2 a § 9 odst. 3,

(2) Okresní národní výbor může přenést pravomoc k udělování povolení k dopravě více než šesti osob v ložném prostoru motorového vozidla určeného pro nákladní dopravu (§ 8 odst. 2) na městský národní výbor.

(1) Povolení k silniční dopravě udělují

(5) Vznikne-li pochybnost o tom, zda provedení dopravy podléhá povolovacímu řízení, rozhodne orgán státní správy příslušný udělit povolení k provedení této dopravy.

(4) Je-li vozidlo, jímž má být provozována doprava, která je předmětem hospodářské činnosti organizace, evidováno v územním obvodu okresního národního výboru mimo územní obvod národního výboru příslušného k udělení povolení, udělí se povolení jen se souhlasem okresního národního výboru, v jehož územním obvodu je vozidlo evidováno.

(3) Místně příslušným je národní výbor, v jehož územním obvodu má být silniční doprava provozována; má-li být silniční doprava provozována v územním obvodu dvou nebo více krajských národních výborů, uděluje povolení ve vzájemné dohodě jeden z nich nebo každý příslušný národní výbor pro svůj územní obvod.

a) okresní národní výbor, nemá-li doprava přesahovat obvod jeho působnosti a nejde-li o dopravu nebezpečných věcí (§ 9 odst. 3),

b) krajský národní výbor v ostatních případech.

a) žadatel má způsobilost k řádnému a bezpečnému provozování dopravy;

b) stav pozemních komunikací, na nichž má být provozována pravidelná autobusová doprava, umožňuje z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu její provozování v požadovaném rozsahu.

(1) Povolení se uděluje pro jeden přepravní výkon nebo pro omezený nebo neomezený počet přepravních výkonů v určitém časovém období, které činí u povolení k dopravě osob silničními vozidly určenými pro nákladní dopravu nejvýše šest měsíců, u povolení pro dopravu nebezpečných věcí nejvýše jeden rok, v ostatních případech nejvýše deset let. V povolení se stanoví věcný rozsah oprávnění; mohou v něm být stanoveny další podmínky týkající se provozování dopravy, zejména zahájení provozu, rozsahu dopravy, jejího omezení na určitá roční období, balení a označení nebezpečných věcí apod.

(2) Povolení k provozování silniční dopravy opravňuje provozovatele jen k provádění dopravy v územním obvodu určeném povolujícím orgánem a přepravních výkonů, které v tomto územním obvodu začínají nebo končí.

(3) Povolení k nepravidelné hromadné dopravě osob se vztahuje, pokud v něm není stanoveno jinak, jen na dopravu účastníků, pro něž byla objednána.

(2) Příslušný orgán státní správy může povolení odejmout, jestliže

b) provozovatel dopravy opětovně nebo po delší dobu neplní nebo porušuje své povinnosti uložené mu právním předpisem nebo podmínkami stanovenými v povolení.

a) bylo uděleno na podkladě nesprávných údajů uvedených provozovatelem dopravy nebo jeho zmocněncem,

d) odnětím povolení podle odstavců 1 a 2,

e) dnem, kdy nabylo právní moci rozhodnutí orgánu státní správy, jímž byl vysloven souhlas s oznámením provozovatele dopravy o trvalém zastavení provozu.

(1) Příslušný orgán státní správy odejme povolení k silniční dopravě, jestliže pominuly předpoklady, za kterých bylo uděleno.

(3) Oprávnění k provozování silniční dopravy zaniká

c) zánikem organizace nebo úmrtím občana oprávněných k provozování dopravy,

b) uplynutím doby, na kterou bylo povolení uděleno,

a) provedením povoleného počtu přepravních výkonů,

(1) Městskou hromadnou dopravu osob provozovanou autobusy (dále jen „městská autobusová doprava“) jsou oprávněny provozovat organizace městské hromadné dopravy v rozsahu stanoveném ve zřizovací listině. Jiné organizace mohou provozovat městskou autobusovou dopravu, jen udělí-li k tomu povolení příslušný městský národní výbor, v Praze Národní výbor hlavního města Prahy, v Bratislavě Národní výbor hlavního města Slovenské socialistické republiky Bratislavy, a v rozsahu stanoveném v povolení.

(2) Prodloužení nebo zavedení linek městské autobusové dopravy mimo území města je možné, jen udělí-li k tomu povolení příslušný okresní národní výbor.

c) který podle § 18 odst. 2 schvaluje jízdní řád pravidelné autobusové dopravy,

b) který podle § 16 odst. 1 písm. b) dává souhlas k zastavení, omezení, rozšíření nebo jiné podstatné změně provozu,

a) jemuž se podle § 16 odst. 1 písm. a) oznamuje zahájení provozu, popřípadě důvody, pro které nebylo možno ke stanovenému dni zahájit provoz buď vůbec, nebo ve stanoveném rozsahu,

d) který podle § 20 stanoví umístění zastávky pravidelné autobusové dopravy na pozemní komunikaci,

(1) Mezinárodní silniční doprava je doprava osob a věcí silničními vozidly, při níž místo výchozí a místo cílové leží na území dvou různých států.

(2) Ustanovení platná pro vnitrostátní silniční dopravu platí i pro mezinárodní silniční dopravu s odchylkami uvedenými v § 37 až 39, a pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána.

(1) Organizace československé státní automobilové dopravy mohou provozovat bez povolení mezinárodní silniční dopravu osob a věcí pro cizí i vlastní potřeby.

(2) Ostatní českoslovenští provozovatelé silniční dopravy mohou provádět mezinárodní silniční dopravu bez povolení v tomto rozsahu:

c) provozovatelé oprávnění k provozování vnitrostátní taxislužby nehromadnou osobní dopravu pro cizí potřeby,

b) ojedinělou nebo příležitostnou nehromadnou osobní dopravu pro cizí potřeby, občané však jen bez nároku na odměnu,

a) nehromadnou osobní dopravu pro vlastní potřeby,

d) orgány Revolučního odborového hnutí nepravidelnou hromadnou osobní dopravu v rozsahu a za podmínek stanovených prováděcím předpisem.

(3) Mezinárodní silniční dopravu, na kterou se nevztahují ustanovení odstavců 1 a 2, mohou českoslovenští provozovatelé silniční dopravy provádět jen na povolení orgánu státní správy.

(1) Zahraniční provozovatel silniční dopravy může uskutečnit dopravu do místa ležícího na území Československé socialistické republiky a z takového místa do místa ležícího mimo území Československé socialistické republiky, jakož i přes území Československé socialistické republiky (tranzitní doprava) po předchozím povolení orgánu státní správy.

d) pro vjezd a výjezd vozidel, jimiž se neuskutečňuje doprava osob nebo věcí.

a) pro nehromadnou osobní dopravu pro vlastní potřeby (individuální doprava),

b) na základě vzájemnosti pro nehromadnou osobní dopravu pro cizí potřeby, pokud je prováděna oprávněným provozovatelem veřejné dopravy,

c) pro nepravidelnou hromadnou osobní dopravu, jsou-li při téže jízdě dopravovány tytéž osoby zpět do výchozího státu,

(2) Povolení se nevyžaduje

(3) Na zahraniční provozovatele silniční dopravy se nevztahují ustanovení § 5 a 6; zahraniční provozovatelé jsou však povinni poskytnout československým orgánům statistické údaje podle zvláštních předpisů.¹⁵)

(1) Povolení předepsané v § 37 odst. 3 a § 38 odst. 1 uděluje ústřední orgán republiky nebo krajský národní výbor jím pověřený.

(2) Povolení se uděluje zpravidla k provedení jednoho přepravního výkonu; může být uděleno i pro omezený nebo neomezený počet přepravních výkonů v určitém časovém období, které činí nejvýše jeden rok.

(3) Doklad o povolení k mezinárodní silniční dopravě musí mít osádka vozidla u sebe a na požádání příslušného orgánu státní správy jej předložit.

(4) Orgány celní správy na hraničních přechodech kontrolují, zda osádka vozidla zahraničního provozovatele má předepsané povolení k mezinárodní silniční dopravě, a nemá-li osádka toto povolení, nepovolí vjezd vozidla na území Československé socialistické republiky; v odůvodněných případech mohou vydat náhradní povolení. Jde-li o vozidlo československého provozovatele, jsou orgány celní správy na hraničních přechodech oprávněny kontrolovat, zda osádka vozidla má povolení k mezinárodní silniční dopravě, nebo jde-li o dopravu, ke které není předepsáno povolení, nebo je-li povolení starší než 6 měsíců, zda má doklad o technické prohlídce vozidla předepsané prováděcím předpisem; nemá-li osádka vozidla předepsané povolení, popřípadě doklad o technické prohlídce vozidla, může orgán celní správy v odůvodněných případech povolit výjezd vozidla z území Československé socialistické republiky a základní data o vozidle a jeho provozovateli oznámí bez prodlení písemně ústřednímu orgánu republiky.

b) zahraniční provozovatelé silniční dopravy mezi dvěma místy ležícími na území Československé socialistické republiky; přitom jsou povinni dodržovat československé právní předpisy o silniční dopravě.

a) českoslovenští provozovatelé silniční dopravy mezi dvěma místy ležícími na území téhož cizího státu,

(1) Pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Československá socialistická republika vázána, smějí pouze na povolení udělené ústředním orgánem republiky provozovat silniční dopravu

(2) Povolení se nevyžaduje pro nehromadnou dopravu osob pro vlastní potřeby, a jde-li o ojedinělou nebo příležitostnou dopravu, též pro cizí potřeby.