ODMĚŇOVÁNÍ PRACOVNÍKŮ V PRACOVNĚ PRÁVNÍCH VZTAZÍCH

(1) Realizace socialistického principu odměňování podle vykonávané práce, zejména závislost výše mzdy na složitosti a obtížnosti práce, podmínkách, za kterých se vykonává, na společenském významu práce, dosahovaných pracovních a hospodářských výsledcích a na osobních schopnostech a předpokladech pracovníků pro výkon práce se zabezpečuje mzdovými soustavami, které zahrnují soustavy tarifních mezd a mzdových forem.

(2) Jednotné zásady mzdových soustav pro jednotlivá odvětví nebo obory národního hospodářství, popřípadě skupiny pracovníků a předpoklady a podmínky jejich uplatňování stanoví federální ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s ministerstvy práce a sociálních věcí republik.⁷)

(1) Soustavami mzdových forem se zabezpečuje v návaznosti na soustavy tarifních mezd odůvodněná diferenciace v odměňování pracovníků, především podle dosahovaných pracovních a hospodářských výsledků z hlediska množství, kvality a hospodárnosti a podle osobních předpokladů pracovníků; k tomu účelu se v nich stanoví zejména zásady a předpoklady pro vytváření a uplatňování úkolové, časové, smíšené a podílové mzdy, prémií, výkonnostních a mimořádných odměn, osobního ohodnocení pracovníků a podílů na hospodářských výsledcích, popřípadě dalších složek mzdy.⁸)

(2) O volbě a uplatňování mzdových forem rozhodují organizace podle směrnic a pokynů příslušných ústředních a nadřízených orgánů, pokud použití mzdové formy není stanoveno obecně závazným mzdovým předpisem.

(3) Ministerstva práce a sociálních věcí, ústřední a nadřízené orgány mohou stanovit maximální výši (limit) prémií, odměn, osobního ohodnocení a podílů na hospodářských výsledcích pro pracovníky nebo skupiny pracovníků. Obdobně mohou pro jednotlivé mzdové formy závazně stanovit závislost výše mzdy na plnění stanovených úkolů nebo ukazatelů, popřípadě další podmínky.

(1) Při odměňování pracovníků uplatňují organizace, nadřízené a ústřední orgány důsledně socialistické zásady odměňování podle množství, kvality a efektivnosti vykonané práce, a to diferencovaně se zřetelem na pracovní výsledky a pracovní úsilí pracovníků tak, aby bylo zabezpečeno plnění plánovaných úkolů a ostatních společenských potřeb v rámci plánovaných a použitelných mzdových prostředků; řídí se přitom obecně závaznými mzdovými předpisy, ostatními předpisy o odměňování, mzdovými programy a kolektivními smlouvami.

(2) Pro účinné odměňování pracovníků zajišťují organizace, nadřízené a ústřední orgány potřebné věcné, organizační, osobní a další předpoklady. Jako jejich nezbytnou součást vytvářejí technickoorganizační normy, zejména normy spotřeby práce (výkonové, početních stavů a obsluhy) a normy jakosti, a trvale dbají, aby normy odpovídaly technickoorganizační úrovni výroby a organizace práce.

(3) Nastane-li závažná změna v úkolech organizace, společenských potřebách nebo v podmínkách, za nichž je práce vykonávána, je organizace povinna přizpůsobit odměňování pracovníků přiměřeně k této změně, zejména změnit nebo zrušit své vnitřní směrnice pro odměňování, objektivizovat normy spotřeby práce, prověřit zařazení prací do tříd a podobně. Úpravy v odměňování pracovníků nelze provádět se zpětnou platností.