ODMĚŇOVÁNÍ PRACOVNÍKŮ V PRACOVNĚ PRÁVNÍCH VZTAZÍCH

§ 18

Mzdové soustavy

§ 19

Soustavy tarifních mezd

Soustavami tarifních mezd se zabezpečuje odůvodněná diferenciace v odměňování pracovníků, především podle složitosti a obtížnosti práce, pracovních podmínek, společenského významu a kvalifikačních předpokladů pro výkon práce; k tomu účelu se v nich stanoví zejména hodnocení prací, kvalifikační katalogy a nomenklatury funkcí určující zařazení povolání a funkcí (pracovních činností) do tarifních tříd (stupňů) a kvalifikační předpoklady pro jejich výkon, popřípadě další podmínky pro hodnocení prací a pracovníků, dále mzdové tarify, zásady pro jejich diferenciaci a používání, druhy, výši a podmínky poskytování mzdových příplatků.

(1) Realizace socialistického principu odměňování podle vykonávané práce, zejména závislost výše mzdy na složitosti a obtížnosti práce, podmínkách, za kterých se vykonává, na společenském významu práce, dosahovaných pracovních a hospodářských výsledcích a na osobních schopnostech a předpokladech pracovníků pro výkon práce se zabezpečuje mzdovými soustavami, které zahrnují soustavy tarifních mezd a mzdových forem.

(2) Jednotné zásady mzdových soustav pro jednotlivá odvětví nebo obory národního hospodářství, popřípadě skupiny pracovníků a předpoklady a podmínky jejich uplatňování stanoví federální ministerstvo práce a sociálních věcí ve spolupráci s ministerstvy práce a sociálních věcí republik.7)

§ 20

Soustavy mzdových forem

(1) Soustavami mzdových forem se zabezpečuje v návaznosti na soustavy tarifních mezd odůvodněná diferenciace v odměňování pracovníků, především podle dosahovaných pracovních a hospodářských výsledků z hlediska množství, kvality a hospodárnosti a podle osobních předpokladů pracovníků; k tomu účelu se v nich stanoví zejména zásady a předpoklady pro vytváření a uplatňování úkolové, časové, smíšené a podílové mzdy, prémií, výkonnostních a mimořádných odměn, osobního ohodnocení pracovníků a podílů na hospodářských výsledcích, popřípadě dalších složek mzdy.8)

(2) O volbě a uplatňování mzdových forem rozhodují organizace podle směrnic a pokynů příslušných ústředních a nadřízených orgánů, pokud použití mzdové formy není stanoveno obecně závazným mzdovým předpisem.

(3) Ministerstva práce a sociálních věcí, ústřední a nadřízené orgány mohou stanovit maximální výši (limit) prémií, odměn, osobního ohodnocení a podílů na hospodářských výsledcích pro pracovníky nebo skupiny pracovníků. Obdobně mohou pro jednotlivé mzdové formy závazně stanovit závislost výše mzdy na plnění stanovených úkolů nebo ukazatelů, popřípadě další podmínky.

§ 21

Odměňování pracovníků

(1) Při odměňování pracovníků uplatňují organizace, nadřízené a ústřední orgány důsledně socialistické zásady odměňování podle množství, kvality a efektivnosti vykonané práce, a to diferencovaně se zřetelem na pracovní výsledky a pracovní úsilí pracovníků tak, aby bylo zabezpečeno plnění plánovaných úkolů a ostatních společenských potřeb v rámci plánovaných a použitelných mzdových prostředků; řídí se přitom obecně závaznými mzdovými předpisy, ostatními předpisy o odměňování, mzdovými programy a kolektivními smlouvami.

(2) Pro účinné odměňování pracovníků zajišťují organizace, nadřízené a ústřední orgány potřebné věcné, organizační, osobní a další předpoklady. Jako jejich nezbytnou součást vytvářejí technickoorganizační normy, zejména normy spotřeby práce (výkonové, početních stavů a obsluhy) a normy jakosti, a trvale dbají, aby normy odpovídaly technickoorganizační úrovni výroby a organizace práce.

(3) Nastane-li závažná změna v úkolech organizace, společenských potřebách nebo v podmínkách, za nichž je práce vykonávána, je organizace povinna přizpůsobit odměňování pracovníků přiměřeně k této změně, zejména změnit nebo zrušit své vnitřní směrnice pro odměňování, objektivizovat normy spotřeby práce, prověřit zařazení prací do tříd a podobně. Úpravy v odměňování pracovníků nelze provádět se zpětnou platností.

§ 22

Naturální požitky

Organizace mohou poskytovat pracovníkům naturální požitky jako součást mzdy jen na základě předpisů vydaných příslušným ústředním orgánem (§ 26).

§ 23

Odměňování prací konaných mimo pracovní poměr

Při odměňování pracovníků činných na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr (§ 232 a násl. zákoníku práce) postupuje organizace podle zvláštních předpisů platných pro odměňování sjednaných prací,9) a nebyly-li tyto předpisy vydány, podle mzdových předpisů, které platí pro odměňování stejných nebo obdobných prací konaných v pracovním poměru (§ 21), popřípadě s odchylkami a za podmínek, které stanoví příslušný ústřední orgán.