Podniky zahraničního obchodu
(1) Podnik zahraničního obchodu je právnickou osobou zřízenou k provádění zahraničně obchodní činnosti, která odpovídá za porušení svých závazků a ostatních povinností svým vlastním majetkem.
(2) Podnik zahraničního obchodu neručí za závazky státu, ani za závazky jiných právnických osob, a stát a jiné právnické osoby neručí za závazky podniku zahraničního obchodu; tím není dotčeno ručení vzniklé v souladu s příslušnými předpisy.
b) souhlas příslušného orgánu státní správy s předmětem podnikání, pokud zvláštní předpis takový souhlas vyžaduje.
a) zakládací listinu,
(3) Podniky zahraničního obchodu zakládá po projednání s příslušným národním výborem federální ministerstvo zahraničního obchodu. Při určení i jiné než zahraničně obchodní činnosti jako části základního předmětu podnikání podniku zahraničního obchodu vyžádá si federální ministerstvo zahraničního obchodu souhlas příslušného orgánu státní správy s touto částí předmětu podnikání, pokud zvláštní předpisy takový souhlas vyžadují. Zakládací listina podniku zahraničního obchodu obsahuje zejména jeho název, sídlo, identifikační číslo osoby, den založení, vymezení základního předmětu podnikání a výši základního jmění. Založení podniku zahraničního obchodu se zapisuje do podnikového rejstříku. Způsobilost podniku zahraničního obchodu nabývat práv a zavazovat se vzniká dnem zápisu do podnikového rejstříku. Návrh na zápis podniku do podnikového rejstříku podává federální ministerstvo zahraničního obchodu, které k takovému návrhu připojí
(4) Federální ministerstvo zahraničního obchodu vykonává vůči podniku zahraničního obchodu funkci orgánu hospodářského řízení za podmínek a v rozsahu stanoveném zákonem a v tomto postavení kontroluje hospodářskou a sociální činnost podniku.
(1) Stát vytváří podmínky pro podnikatelskou činnost podniku zahraničního obchodu a tuto činnost reguluje především právními předpisy.
(2) Činnost a územní působnost podniku lze omezovat nebo do ní zasahovat za podmínek a způsobem stanoveným zákonem.
(3) Podnik zahraničního obchodu je povinen pečovat o to, aby jeho majetek byl plně, účelně a hospodárně využíván a chráněn. Federální ministerstvo zahraničního obchodu upraví v dohodě s federálním ministerstvem financí a Státní bankou československou obecně závazným právním předpisem podrobnosti o hospodaření s majetkem podniků zahraničního obchodu.
(1) V čele podniku zahraničního obchodu je generální ředitel, který jako jediný vedoucí řídí činnost podniku, je za ní a její výsledky odpovědný federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu; jako statutární orgán jedná jménem podniku. Generálního ředitele jmenuje a odvolává ministr zahraničního obchodu. Generální ředitel jmenuje a odvolává své náměstky, kteří jsou statutárními orgány podniku zahraničního obchodu. Generální ředitel a jeho náměstci se zapisují do podnikového rejstříku jako statutární orgány podniku zahraničního obchodu. Způsobilost jednat jménem podniku zahraničního obchodu nabývá generální ředitel a jeho náměstci dnem jmenování. Účinky ukončení jejich funkce vůči třetím osobám nastávají ode dne zápisu změn do podnikového rejstříku.
(2) Vnitřní organizace podniku zahraničního obchodu a organizace vnitřního řízení je ve výhradní působnosti podniku. Vnitřní organizaci podniku zahraničního obchodu upravuje organizační řád, popřípadě jiný podnikový organizační předpis. V označení vnitřní organizační jednotky podniku zahraničního obchodu nesmí být použito slovo „podnik“ nebo „organizace“. Podnik zahraničního obchodu může stanovit, které vnitřní organizační jednotky se zapíší do podnikového rejstříku jako odštěpné závody. Vedoucí odštěpného závodu se zapisuje do podnikového rejstříku a je oprávněn činit jménem podniku všechny právní úkony týkající se tohoto odštěpného závodu.
(4) Podnik zahraničního obchodu vede předepsaným způsobem účetnictví, sestavuje roční účetní závěrku a poskytuje ji příslušným orgánům státní správy. Přezkušování roční účetní závěrky podniku zahraničního obchodu provádí odborník, případně skupina odborníků určená federálním ministerstvem zahraničního obchodu, nebo ověřovatel (auditor). Náklady spojené s přezkušováním hradí podnik.
(5) Podnik zahraničního obchodu je povinen spolupracovat ve své hospodářské a sociální činnosti s příslušnými národními výbory a podílet se na komplexním hospodářském a sociálním rozvoji jejich územních obvodů způsobem a za podmínek stanovených zákonem. Je rovněž povinen úzce spolupracovat s příslušným národním výborem při realizaci opatření k ochraně životního prostředí.
(2) Zrušení, rozdělení, splynutí nebo sloučení podniku zahraničního obchodu nebo změna jeho základního jmění nesmí být na újmu věřitelům podniku zahraničního obchodu. Zrušení, rozdělení, splynutí nebo sloučení podniků zahraničního obchodu nebo změna jejich základního jmění nabývají účinnosti ode dne zápisu do podnikového rejstříku. Návrh na zápis podává federální ministerstvo zahraničního obchodu.
(1) Federální ministerstvo zahraničního obchodu rozhoduje o zrušení, rozdělení, splynutí a sloučení podniků zahraničního obchodu a o změně předmětu jejich podnikání; přitom postupuje obdobně podle ustanovení § 13 odst. 3 první a druhá věta. K opatření podle předchozí věty se vyjadřuje příslušný odborový orgán. Federální ministerstvo zahraničního obchodu může též změnit jejich název, sídlo a výši základního jmění. Rozdělený podnik zaniká a jeho majetek a závazky a práva přecházejí v rozsahu určeném federálním ministerstvem zahraničního obchodu na nově vzniklé, popřípadě přejímající podniky zahraničního obchodu. Slučovaný podnik zaniká a jeho majetek, práva a závazky přecházejí na přejímající podnik zahraničního obchodu. Při splynutí podniků dosavadní podniky zahraničního obchodu zanikají a jejich majetek, práva a závazky přecházejí na nově vzniklý podnik zahraničního obchodu.
(3) Není-li rozhodnuto o přechodu některého nároku rozděleného podniku zahraničního obchodu, může věřitel uplatnit svůj nárok vůči kterémukoli z podniků vzniklých rozdělením podniku zahraničního obchodu a tyto podniky jsou zavázány společně a nerozdílně.
(4) Při zrušení podniku zahraničního obchodu federální ministerstvo zahraničního obchodu rozhodne o převodu práv a závazků zrušovaného podniku zahraničního obchodu na jinou československou právnickou osobu nebo o provedení jeho majetkové likvidace. K rozhodnutí o převodu práv a závazků zrušovaného podniku zahraničního obchodu na jinou československou právnickou osobu než na podnik zahraničního obchodu je nutný předchozí souhlas přejímající osoby.
(2) Podnik zaniká po provedené likvidaci výmazem podniku z podnikového rejstříku.
(1) Účelem majetkové likvidace (dále jen „likvidace“) podniku je vypořádat majetkové poměry zrušovaného podniku.
(1) Podnik navrhuje zápis své likvidace a likvidátora popř. likvidátory (dále jen „likvidátor“), kterého jmenoval, do podnikového rejstříku. Po dobu likvidace užívá svého názvu s dodatkem „v likvidaci“.
(2) Dnem, k němuž byl likvidátor zapsán do podnikového rejstříku, zanikají orgány podniku. Likvidátor je oprávněn jednat jménem podniku ve věcech spojených s likvidací.
a) soustředit peněžní prostředky u jednoho československého peněžního ústavu,
c) vypořádat daně a poplatky,
b) dokončit běžné záležitosti,
d) vypořádat závazky a pohledávky,
e) zpeněžit majetek podniku nejhospodárnějším a nejrychlejším způsobem nebo s ním jinak naložit podle rozhodnutí federálního ministerstva zahraničního obchodu,
f) podávat federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu čtvrtletní a roční hlášení o průběhu likvidace doložená čtvrtletní a roční závěrkou.
(1) Ke dni zahájení likvidace podnik sestaví účetní závěrku a předá ji likvidátorovi a příslušným orgánům.
(2) Likvidátor sestaví do třiceti dnů po svém zápisu do podnikového rejstříku zahajovací rozvahu ke dni zahájení likvidace a předá ji federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu spolu s likvidačním plánem, rozpočtem likvidace a s inventarizačním zápisem o mimořádné inventarizaci hospodářských prostředků provedené ke dni zahájení likvidace.
(3) Likvidátor je v průběhu likvidace povinen zejména
c) oznámí skončení likvidace soudu s návrhem na výmaz podniku z podnikového rejstříku.
(1) Likvidátor sestaví účetní závěrku ke dni skončení likvidace a předloží ji federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu ke schválení spolu s konečnou zprávou o celém průběhu likvidace.
(2) Likvidátor po prověření a schválení účetní závěrky federálním ministerstvem zahraničního obchodu a po splnění daňových povinností
a) naloží s konečným zůstatkem likvidace podle rozhodnutí federálního ministerstva zahraničního obchodu,
b) postará se o bezpečné uložení spisového materiálu a účetních písemností,