(1) Potřeby dodávek výrobků, které jsou předmětem státních, ústředních a podnikových bilancí (dále jen „bilancovaná produkce“), se uplatňují a projednávají v rámci projednávání dodavatelsko-odběratelských vztahů a pořizují se o tom protokoly podle této části vyhlášky s výjimkou případů uvedených v § 11 odst. 4 a 5.

(2) Návrh protokolu, který je současně dokladem o uplatněných potřebách dodávek bilancované produkce, předkládá odběratelská organizace; návrh musí být komplexní a musí obsahovat:

a) objem dodávek uskutečněných v předcházejícím období,

pro vývozní investiční celky,
pro kompletaci vyšších dodávek (generálních, hlavních a finálních dodávek a finálních poddodávek),
z toho: pro výrobní spotřebu,
cd) ostatní dodávky celkem,
z toho: pro tuzemskou investiční výstavbu,

b) objem dodávek (očekávané plnění) v běžném období,

c) uplatňovanou potřebu dodávek na plánované období celkem
a dále v tomto členění:²²)

pro ostatní stavby nad 2 mil. Kčs rozpočtových nákladů,
z toho: pro stavby stanovené jako závazné úkoly státního plánu,
ca) pro investice celkem,

cb) pro vývoz,²³)

cc) pro tržní fondy,²⁴)

d) zdůvodnění potřeby.

(3) Potřeby dodávek bilancované produkce pro kompletaci generálních, hlavních, finálních dodávek a finálních poddodávek uplatňují příslušní vyšší dodavatelé,²⁵) pokud není v jednotných metodických pokynech stanoveno jinak.

(4) Návrhy protokolů jsou odběratelské organizace povinny předložit příslušným dodavatelským (včetně odbytových) organizacím. Na jejich základě jsou dodavatelské a odběratelské organizace povinny uzavřít jednání včetně projednání případných rozporů na úrovni statutárních orgánů organizací nebo jimi pověřených vedoucích pracovníků.

(5) Protokol o jednání mezi organizacemi se předkládá po dodavatelské i odběratelské linii nadřízeným orgánům středního článku řízení; případné rozpory se řeší podle § 7 odst. 2 až 4.

(6) U výrobků, které jsou předmětem podnikových bilancí, pořídí na základě protokolů o jednání mezi organizacemi a po rozhodnutí rozporů dodavatelské a odběratelské orgány středního článku řízení souhrnné protokoly. V těchto protokolech musí být uvedeno konkrétní propojení příslušných dodavatelských organizací s příslušnými odběratelskými organizacemi,²⁶) které je podkladem pro hmotné bilance. Na případné rozpory, které se nepodaří odstranit ani orgány středního článku řízení, upozorní současně s návrhy svých hospodářských plánů bilanční orgán a odběratelské orgány středního článku řízení své nadřízené ústřední orgány. Nebude-li na základě jednání ústředních orgánů rozhodnuto jinak, platí hmotná bilance stanovená bilančním orgánem středního článku řízení.

(7) U výrobků, které jsou předmětem ústředních bilancí, platí obdobně postup stanovený v odstavci 6 s tím, že dodavatelské a odběratelské orgány středního článku řízení předloží nadřízeným ústředním orgánům s návrhy svých hospodářských plánů též souhrnné protokoly o svých jednáních. Dodavatelské orgány středního článku řízení předloží současně návrh hmotné bilance za bilancovanou produkci dodávanou podřízenými organizacemi. Na základě souhrnných protokolů pořídí bilanční ústřední orgány s odběratelskými ústředními orgány, které jsou držiteli fondů, meziresortní protokoly. Držitelé fondů doloží uplatněné požadavky zdůvodněním potřeby. Případné rozpory po projednání s příslušnými odběratelskými ústředními orgány – držiteli fondů rozhodují bilanční ústřední orgány, pokud vláda Československé socialistické republiky nestanoví jinak.

(8) U výrobků, které jsou předmětem státních bilancí, platí postup stanovený v odstavci 7 s tím, že meziresortní protokoly předkládají dodavatelské ústřední orgány Státní plánovací komisi a v hospodářství řízeném orgány republik též plánovacím komisím republik, a to v příloze k návrhům příslušných hmotných bilancí s uvedením a odůvodněním nedořešených rozporů a s návrhy na jejich řešení [§ 2 odst. 2 písm. b)]. Odběratelské ústřední orgány jsou povinny při pořizování meziresortních protokolů doložit své požadavky zdůvodněním potřeby, které stanoveným způsobem předkládají s návrhem plánu.²⁷)

(9) Pokud ústřední orgán přímo řídí organizace, může vést příslušná jednání a pořizovat o tom protokoly obdobně jako orgán středního článku řízení sám, nebo tímto jednáním pověřit některou podřízenou organizaci.