ČÁST III
VÝSADY A IMUNITY

1. Na budově, v níž je umístěn konzulární úřad a na sídle vedoucího konzulárního úřadu může být umístěn znak vysílajícího státu spolu s označením konzulárního úřadu v jazyce vysílajícího a přijímajícího státu.

2. Vlajka vysílajícího státu může být vyvěšena na budově, v níž je umístěn konzulární úřad i na sídle vedoucího konzulárního úřadu a na jeho dopravních prostředcích, používaných pro úřední účely.

1. Konzulární úřad má právo na spojení se svou vládou, s diplomatickými misemi vysílajícího státu a s konzulárními úřady vysílajícího státu kdekoli se nalézají. Konzulární úřad může k tomuto účelu používat všech vhodných spojovacích prostředků, včetně diplomatických nebo konzulárních kurýrů, diplomatických a konzulárních zavazadel a kódovaných nebo šifrovaných zpráv. Radiovou vysílací stanici může zřizovat pouze se souhlasem přijímajícího státu.

2. Při použití veřejných spojovacích prostředků budou platit pro konzulární úřad stejné podmínky jako pro diplomatickou misi.

3. Úřední korespondence konzulárního úřadu a kurýrní zásilky a zavazadla jsou za předpokladu, že jsou opatřena zřetelným vnějším označením své úřední povahy, nedotknutelná a nemohou být ani otevřena ani zadržena. Mohou obsahovat pouze úřední korespondenci a předměty, určené výlučně k úřední potřebě.

4. Konzulární kurýr musí být vybaven úřední listinou označující jeho postavení, v níž je uveden počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo. Bude vybaven diplomatickým pasem, vydaným vysílajícím státem. Konzulární kurýr požívá stejných práv, výhod, výsad a imunit jako diplomatický kurýr vysílajícího státu.

5. Vysílající stát, jeho diplomatické mise a jeho konzulární úřady mohou určit konzulární kurýry ad hoc. Ustanovení odstavce 4 tohoto článku se vztahují na takového kurýra s výjimkou toho, že výsady a imunity uvedené v tomto odstavci se na něj přestanou vztahovat, jakmile odevzdá konzulární zavazadlo, které mu bylo svěřeno, příjemci.

6. Konzulární zavazadlo může rovněž být svěřeno kapitánu lodi nebo civilního letadla vysílajícího státu. Kapitán musí být vybaven úřední listinou označující počet zásilek tvořících konzulární zavazadlo, avšak nebude považován za konzulárního kurýra. Po projednání s příslušnými místními orgány může konzulární úřad pověřit některého ze svých členů, aby uvedená zavazadla přímo a volně převzal od kapitána lodi nebo letadla nebo aby mu je předal.

1. Přijímající stát bude s konzulárními úředníky, konzulárními zaměstnanci a s jejich rodinnými příslušníky žijícími s nimi ve společné domácnosti zacházet s náležitou úctou a učiní všechna vhodná opatření, aby zabránil jakémukoli útoku proti jejich osobě, svobodě nebo důstojnosti.

2. Vedoucí konzulárního úřadu nemůže být zatčen ani zadržen a požívá vynětí z trestní jurisdikce přijímajícího státu.

3. Vysílající stát se může vzdát vynětí vedoucího konzulárního úřadu z trestní jurisdikce přijímajícího státu. Vzdání se musí být vždy výslovné a musí být sděleno přijímajícímu státu písemně.

4. Rodinní příslušníci vedoucího konzulárního úřadu žijící s ním ve společné domácnosti požívají vynětí z trestní jurisdikce přijímajícího státu ve stejném rozsahu jako vedoucí konzulárního úřadu.

5. Konzulární úředník, který není vedoucím konzulárního úřadu, nemůže být zatčen ani zadržen, vyjma v případě závažného trestného činu a na základě rozhodnutí příslušného justičního orgánu přijímajícího státu.

6. S výjimkou případu uvedeného v odstavci 5 tohoto článku, konzulární úředník nebude uvězněn ani podroben omezení osobní svobody v jakékoli jiné formě, pokud nejde o výkon soudního rozhodnutí, které nabylo právní moci.

7. Jestliže proti konzulárnímu úředníkovi, který není vedoucím konzulárního úřadu, bylo zahájeno trestní řízení, je povinen dostavit se před příslušný orgán. Řízení však bude vedeno s náležitou úctou, která konzulárnímu úředníkovi náleží z důvodu jeho úředního postavení a s výjimkou případu uvedeného v odstavci 5 tohoto článku způsobem, který naruší výkon konzulárních funkcí co nejméně. Tam, kde za okolností uvedených v odstavci 5 tohoto článku, bude nutné konzulárního úředníka zatknout nebo zadržet, řízení proti němu bude zahájeno s co nejmenším prodlením.

8. Rodinní příslušníci konzulárního úředníka, kteří s ním žijí ve společné domácnosti, požívají vynětí z trestní jurisdikce přijímajícího státu ve stejném rozsahu, jako konzulární úředník.

9. Konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec nepodléhají jurisdikci soudních nebo administrativních orgánů přijímajícího státu ve věcech týkajících se výkonu jejich funkcí.

10. Ustanovení odstavce 9 tohoto článku se nepoužije pokud jde o občanskoprávní řízení:

a) týkající se soukromého nemovitého majetku nalézajícího se na území přijímajícího státu, pokud jej konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec nemá v držení v zastoupení vysílajícího státu pro účely konzulárního úřadu; nebo

b) týkající se dědictví, ve kterém je konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec vykonavatelem poslední vůle, správcem dědictví nebo dědicem jako soukromá osoba a nikoli v zastoupení vysílajícího státu; nebo

c) týkající se jakékoli soukromé nebo obchodní činnosti, kterou konzulární úředník nebo konzulární zaměstnanec vykonává v přijímajícím státě mimo své konzulární funkce; nebo

d) vyplývající ze smlouvy uzavřené konzulárním úředníkem nebo konzulárním zaměstnancem, při jejímž uzavření nevystupovali přímo nebo nepřímo jako zástupce vysílajícího státu; nebo

e) týkající se žaloby třetí strany o náhradu škody z nehody způsobené v přijímajícím státě vozidlem, plavidlem nebo letadlem.

11. Vysílající stát se může vzdát kterékoli z imunit, uvedené v tomto článku. Vzdání se musí být výslovné a musí být přijímajícímu státu sděleno písemně.

12. Vzdání se imunity pokud jde o občanskoprávní a administrativní řízení nezahrnuje vzdání se imunity pokud jde o výkon rozhodnutí, k němuž je zapotřebí zvláštního vzdání se imunity.

1. Členové konzulárního úřadu mohou být vyzváni, aby vypovídali jako svědci v soudním nebo správním řízení. Jestliže konzulární úředník odmítne vypovídat jako svědek, nesmí být vůči němu použito donucovací opatření. Konzulární zaměstnanci nemohou odmítnout vypovídat jako svědci s výjimkou případů uvedených v odst. 3.

2. Příslušná ustanovení odst. 1 týkající se konzulárních úředníků a konzulárních zaměstnanců se rovněž vztahují na jejich rodinné příslušníky, žijící s nimi ve společné domácnosti.

3. Členové konzulárního úřadu mohou odmítnout vypovídat jako svědci pokud jde o záležitosti spadající pod výkon jejich funkcí nebo předložit úřední dokumenty a úřední korespondenci. Rovněž mohou odmítnout vypovídat jako znalci práva vysílajícího státu.

4. Orgány přijímajícího státu, které požadují svědectví od konzulárních úředníků nebo od konzulárních zaměstnanců, budou postupovat tak, aby se nevměšovaly do výkonu jejich funkcí. Pokud je to možné, může ke svědecké výpovědi dojít na konzulárním úřadě nebo v obydlí konzulárního úředníka nebo zaměstnance nebo může být předána v písemné formě.

1. Konzulární místnosti a sídlo vedoucího konzulárního úřadu, jejichž vlastníkem nebo nájemcem je vysílající stát nebo osoba jednající jeho jménem, jsou vyňaty ze všech celostátních, oblastních nebo místních daní a poplatků, vyjma těch, které představují platbu za poskytnuté služby.

2. Vynětí z daní a poplatků uvedené v odstavci 1 se nevztahuje na:

a) daně a poplatky, které podle právních předpisů přijímajícího státu má platit osoba vstupující do smluvního poměru s vysílajícím státem nebo osobou jednající jeho jménem, a

b) nepřímé daně, které jsou obvykle zahrnuty v ceně zboží a služeb.

3. Vynětí stanovené v tomto článku se nevztahuje na poplatky za poskytnuté služby.

1. Konzulární úředník, konzulární zaměstnanec a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti, jestliže jsou občany vysílajícího státu, jsou v přijímajícím státě osvobozeni ode všech daní a poplatků osobních a věcných, celostátních, oblastních, místních, s výjimkou následujících:

a) nepřímých daní, které jsou obvykle zahrnuty v ceně zboží a služeb;

b) daní a poplatků ze soukromého nemovitého majetku nacházejícího se na území přijímajícího státu s výhradou ustanovení článku 21;

c) dědické daně a poplatků a daní a poplatků z převodu majetku ukládaných přijímajícím státem, s výhradou ustanovení článku 23;

d) daní a poplatků ze soukromých příjmů, které mají zdroj v přijímajícím státě a jakýchkoli jiných daní obdobné povahy;

e) registračních, soudních, hypotečních, listinných a kolkových poplatků, s výjimkou ustanovení článku 21;

f) poplatků za poskytnuté služby.

2. Členové služebního personálu, jestliže jsou občany vysílajícího státu, jsou osvobozeni od daní a poplatků ze mzdy, kterou pobírají za své služby.

3. Konzulární úředníci a konzulární zaměstnanci, kteří zaměstnávají osoby, jejichž mzdy nebo platy nejsou v přijímajícím státě vyňaty z daně z příjmů nebo jiných obdobných daní, budou dodržovat závazky, které právní předpisy tohoto státu ukládají zaměstnavatelům pokud jde o tyto daně, včetně předpisů o sociálním zabezpečení.

1. Přijímající stát v souladu se svými právními předpisy a na základě vzájemnosti dovolí dovoz a poskytne osvobození od celních dávek a poplatků kromě poplatků za skladování, přepravu a obdobné služby pokud jde o:

a) předměty určené pro úřední potřebu konzulárního úřadu;

b) předměty, včetně motorových vozidel, určené pro osobní potřebu konzulárního úředníka a jeho rodinných příslušníků žijících s ním ve společné domácnosti. Předměty určené pro spotřebu nepřesáhnou množství nutné pro přímou potřebu dotyčných osob.

2. Konzulární zaměstnanci, kteří jsou občany vysílajícího státu a jejich rodinní příslušníci žijící s nimi ve společné domácnosti požívají osvobození, pokud jde o předměty, kromě motorových vozidel, uvedené pod písmenem b) odstavce 1 tohoto článku v souladu s použitelnými předpisy přijímajícího státu při svém prvém nástupu na konzulární úřad.

3. Osobní zavazadla doprovázející konzulární úředníky a jejich rodinné příslušníky žijící s nimi ve společné domácnosti jsou osvobozena od celní prohlídky. Mohou být prohlédnuta pouze v případech, kdy jsou vážné důvody k domněnce, že obsahují jiné předměty, než uvedené pod písm. b) odstavce 1 tohoto článku nebo předměty, jejichž dovoz nebo vývoz je zakázán právními předpisy přijímajícího státu nebo na které se vztahují jeho právní předpisy o karanténě. Takováto prohlídka musí být provedena v přítomnosti tohoto konzulárního úředníka nebo jeho rodinného příslušníka.

1. Všechny osoby, které požívají podle této úmluvy výhod, výsad a imunit, jsou povinny, bez újmy na těchto výhodách, výsadách a imunitách, dodržovat právní předpisy přijímajícího státu a spolupracovat při jejich provádění, včetně dopravních předpisů a předpisů o pojištění motorových vozidel. Mají rovněž povinnost nezasahovat do vnitřních záležitostí tohoto státu.

2. Konzulárních místností nebude používáno způsobem neslučitelným s výkonem konzulárních funkcí. Konzulární místnosti nebudou používány k poskytování azylu jakékoliv osobě, včetně občana vysílajícího státu.