HLAVA IV
Konzulární pravomoc a konzulární funkce

1. Konzulární úředník je oprávněn vykonávat v konzulárním obvodu v souladu s právními předpisy přijímajícího státu funkce uvedené v této úmluvě.

2. Konzulární úředník může se souhlasem přijímajícího státu vykonávat konzulární funkce i mimo konzulární obvod.

a) chránit práva a zájmy vysílajícího státu a jeho občanů, včetně právnických osob, v přijímajícím státě;

b) podporovat rozvoj obchodních, hospodářských, kulturních a vědeckých styků mezi Vysokými smluvními stranami a rozvíjet mezi nimi přátelské styky;

c) zjišťovat všemi zákonnými prostředky stav a vývoj obchodního, hospodářského, kulturního a vědeckého života přijímajícího státu; podávat o nich zprávy vládě vysílajícího státu a poskytovat informace zúčastněným osobám.

a) příslušné místní orgány svého konzulárního obvodu;

b) příslušné ústřední orgány přijímajícího státu.

1. V souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu má konzulární úředník právo zastupovat nebo činit opatření k zajištění vhodného zastoupení občanů vysílajícího státu před soudy a jinými orgány přijímajícího státu v případech, kdy pro nepřítomnost nebo z jiných důvodů nejsou s to hájit včas svá práva a zájmy. Totéž platí i pro právnické osoby vysílajícího státu.

2. Zastupování podle odstavce 1 tohoto článku končí, jakmile zastupované osoby jmenují svého zmocněnce nebo si samy zajistí ochranu svých práv a zájmů.

3. Jestliže konzulární úředník zastupuje osoby podle odstavce 1 tohoto článku, podléhá při výkonu této funkce zákonodárství přijímajícího státu a jurisdikci jeho soudních a správních orgánů za stejných podmínek a ve stejném rozsahu jako občan tohoto státu.

1. Konzulární úředník je oprávněn v souladu s právními předpisy vysílajícího státu vydávat, prodlužovat, měnit, rušit, odnímat a zadržovat cestovní doklady občanů vysílajícího státu.

2. Je oprávněn vydávat a rušit příslušná víza osobám, které si přejí cestovat do vysílajícího státu.

1. V rozsahu stanoveném zákonodárstvím vysílajícího státu je konzulární úředník oprávněn:

a) přijímat žádosti a prohlášení ve věcech státního občanství občanů vysílajícího státu a vydávat příslušné doklady;

b) pořizovat rodné a úmrtní listy občanů vysílajícího státu a pořizovat kopie těchto dokladů;

c) oddávat a vydávat o tom příslušné doklady za předpokladu, že oba snoubenci jsou občany vysílajícího státu, a s výhradou, že o tom zpraví příslušné orgány přijímajícího státu, vyžaduje-li to jeho zákonodárství;

d) zapisovat nebo registrovat zrušení manželství podle zákonodárství vysílajícího státu;

e) přijímat prohlášení týkající se rodinných poměrů občanů vysílajícího státu.

2. Tato ustanovení nezbavují osoby, jichž se to týká, povinnosti podat hlášení předepsaná zákonodárstvím přijímajícího státu.

3. Příslušné orgány přijímajícího státu budou neprodleně a bezplatně zasílat konzulárnímu úřadu opisy a výpisy z matričních listin týkajících se občanů vysílajícího státu a vyžadovaných k administrativním účelům.

a) přijímat prohlášení občanů vysílajícího státu a osvědčovat je;

b) sepisovat, osvědčovat a převzít do úschovy závěti a jiné listiny a prohlášení občanů vysílajícího státu;

c) osvědčovat nebo ověřovat podpisy občanů vysílajícího státu;

d) překládat a ověřovat veškeré listiny a dokumenty vydané úřady vysílajícího nebo přijímajícího státu a osvědčovat překlady, opisy a výpisy z těchto dokumentů.

a) sepisování a ověřování pravosti listin a smluv, jež chtějí občané vysílajícího státu uzavřít, pokud tyto listiny a smlouvy nejsou v rozporu se zákonodárstvím přijímajícího státu a netýkají se zřízení nebo převodu práv k nemovitostem nacházejícím se v tomto státě;

b) sepisování listin a smluv a ověřování jejich pravosti bez zřetele k státní příslušnosti smluvních stran, pokud se tyto listiny a smlouvy vztahují pouze na majetek nebo práva existující ve vysílajícím státě nebo se týkají záležitostí, jež se mají realizovat v tomto státě za podmínky, že tyto listiny a smlouvy nejsou v rozporu se zákonodárstvím přijímajícího státu.

1. O úmrtí občana vysílajícího státu na území přijímajícího státu uvědomí příslušný orgán tohoto státu neprodleně konzulární úřad.

2. Obdobně se postupuje, jestliže dědic, jiný oprávněný účastník nebo odkazovník, jemuž má připadnout dědictví projednávané na území přijímajícího státu, je příslušníkem vysílajícího státu, nesídlí však na území přijímajícího státu a není zákonně zastupován.

3. a) Konzulární úřad vysílajícího státu může požádat příslušný orgán přijímajícího státu o bezodkladná opatření nezbytná k zajištění a správě dědictví zanechaného v tomto státě zesnulým občanem vysílajícího státu a zpravit ho o případných opatřeních, která již byla učiněna;

b) při zajišťování opatření uvedených pod písmenem a) může konzulární úřad poskytnout svou pomoc přímo nebo prostřednictvím svého zástupce.

4. Jestliže po splnění formalit spojených s pozůstalostí v přijímajícím státě připadne movité dědictví nebo výtěžek z prodeje movitostí nebo nemovitostí dědici, oprávněnému účastníku nebo odkazovníku, kteří jsou občany vysílajícího státu a kteří nesídlí v přijímajícím státě a nejmenovali svého zmocněnce, bude tento majetek nebo výtěžek z jeho prodeje předán konzulárnímu úřadu vysílajícího státu za podmínky, že:

a) byla prokázána způsobilost dědiců, oprávněných účastníků nebo odkazovníků;

b) příslušné orgány přijímajícího státu dají tam, kde to přichází v úvahu, souhlas s předáním dědictví nebo výtěžku z jeho prodeje;

c) veškeré dědické dluhy ohlášené ve lhůtě předepsané zákony přijímajícího státu jsou zaplaceny nebo zajištěny;

d) poplatky z dědictví jsou zaplaceny nebo zajištěny.

5. Jestliže občan vysílajícího státu, který není trvale usídlen v přijímajícím státě, náhle zemře během cesty na území tohoto státu, budou věci, peněžní částky a cennosti, které měl s sebou a které nebyly vyžádány přítomným dědicem, prozatímně předány do úschovy konzulárnímu úřadu vysílajícího státu bez dalších formalit, přičemž se pro správní nebo soudní orgány vyhrazuje v zájmu příslušného řízení právo na převzetí těchto věcí.
Konzulární úřad musí tyto osobní svršky a peněžní částky předat kterémukoli orgánu přijímajícího státu pověřenému jejich správou nebo likvidací. Konzulární úřad musí dbát zákonodárství přijímajícího státu o vývozu svršků a převodu peněžních částek.

6. Ve věcech dědických platí rovněž ustanovení článku 34 této úmluvy.

1. Jakmile se úřady přijímajícího státu dovědí o případech, kdy je třeba ustanovit poručníka nebo opatrovníka pro občana vysílajícího státu, písemně to oznámí příslušnému konzulárnímu úřadu.

2. Ustanovení článku 34 této úmluvy platí i pro ochranu a obranu práv a zájmů mladistvých nebo jiných osob, které nemají plnou způsobilost k právním úkonům.

3. Konzulární úředníci mohou zasáhnout u příslušných orgánů přijímajícího státu při jmenování poručníků nebo opatrovníků zejména podáním návrhů na kandidáty pro výkon těchto funkcí za předpokladu, že je k tomu opravňuje zákonodárství přijímajícího státu.

4. V případě, kdy není zajištěna správa majetku nezletilých nebo jiných osob nemajících plnou způsobilost k právním úkonům, může se konzulární úředník postarat o jmenování správce tohoto majetku nebo požádat příslušné orgány přijímajícího státu o provedení příslušných opatření.

1. Za účelem usnadnění výkonu konzulárních funkcí týkajících se občanů vysílajícího státu:

a) konzulární úředníci mají volnost spojení s občany vysílajícího státu a přístupu k nim. Občané vysílajícího státu mají stejnou volnost spojení a přístupu ke konzulárním úředníkům;

b) příslušné orgány přijímajícího státu musí bez prodlení, nejpozději však do 3 dnů, informovat konzulární úřad vysílajícího státu o případech, kdy v jeho konzulárním obvodě je občan vysílajícího státu vzat do vazby nebo kdy je jeho osobní svoboda jakoukoli jinou formou omezena. Každá zpráva určená konzulárnímu úřadu osobou, která je vzata do vazby nebo jejíž osobní svoboda je jinak omezena, musí být těmito orgány rovněž doručena nejpozději do 5 dnů.
Tyto orgány musí bez prodlení informovat osobu, které se to týká, o jejích právech, která má podle tohoto pododstavce;

c) konzulární úředníci mají právo tohoto občana navštěvovat, hovořit a dopisovat si s ním a zajistit jeho právní zastoupení. Výkon těchto práv nemůže být odložen na dobu delší 8 dnů, počínaje vzetím do vazby nebo omezením jeho osobní svobody; požádá-li však konzulární úředník o návštěvu občana po uplynutí 6 dnů od začátku zbavení nebo omezení osobní svobody tohoto občana, musí být návštěva umožněna ve lhůtě 4 dnů od podání žádosti;

d) jestliže jsou tito občané po odsouzení ve výkonu trestu odnětí svobody nebo je-li jejich svoboda omezena, mají konzulární úředníci právo je několikrát navštívit. Při každé návštěvě tohoto druhu je nutné umožnit konzulárnímu úředníku rozhovor s vězněm.

2. Práva uvedená v odstavci 1 tohoto článku budou vykonávána v souladu se zákony a předpisy přijímajícího státu za předpokladu, že tyto zákony a předpisy uvedená práva neruší.

1. Konzulární úředník může ve svém konzulárním obvodu poskytnout pomoc námořním lodím majícím příslušnost vysílajícího státu, které připlouvají do přístavu nebo jiného místa, kde mohou zakotvit, nebo se tam již nacházejí. Jakmile je vstup na lodě povolen, mohou konzulární úředníci vstoupit na palubu těchto lodí a spojit se s kapitánem, členy posádky a cestujícími, kteří jsou občany vysílajícího státu.

2. Kapitán nebo kterýkoli člen posádky může svobodně přijít na konzulární úřad, má-li tento úřad sídlo v přístavu, kde loď kotví. Není-li konzulární úřad v přístavu, je toto spojení vázáno na souhlas příslušného vnitrostátního orgánu.

3. Aniž by tím byla dotčena pravomoc orgánů přijímajícího státu, mohou konzulární úředníci vyšetřovat všechny nehody, k nimž došlo v průběhu plavby lodi vysílajícího státu, vyslechnout kapitána a každého člena posádky, kontrolovat palubní dokumenty, přijímat prohlášení o cestě a místě určení, a pokud je to zákonodárstvím vysílajícího státu povoleno, řešit spory všeho druhu mezi kapitánem, důstojníky a námořníky, učinit opatření k přijetí kapitána nebo kteréhokoli člena posádky do nemocničního léčení nebo k návratu do vlasti, usnadnit příjezd lodi a pobyt v přístavu.
Při výkonu těchto funkcí mohou konzulární úředníci požádat orgány přijímajícího státu o pomoc.

4. Orgány přijímajícího státu se nevměšují do událostí na palubě lodi s výjimkou nepokojů, které by mohly porušit klid a veřejný pořádek na zemi nebo v přístavu, způsobit újmu na zdraví nebo ohrozit veřejný pořádek, a nepokojů, jichž se zúčastnily osoby, které nejsou členy posádky.

5. V případě, že by příslušné orgány přijímajícího státu měly v úmyslu provést prohlídky, vyšetřování nebo donucovací opatření na palubě lodi vysílajícího státu, jež se nalézá ve vodách přijímajícího státu, vyrozumí před jejich provedením konzulární úřad, aby se provedení mohli zúčastnit konzulární úředníci. V oznámení učiněném v tomto směru bude uveden přesný termín. Nezúčastní-li se konzulární úředníci nebo jejich zástupci podniknutých opatření, mohou požádat tyto orgány o předání všech informací o jejich průběhu.
Ustanovení předchozího pododstavce platí rovněž v případě, kdy kapitán nebo kterýkoli člen posádky má být vyslýchán orgány přijímajícího státu.

6. V případě, že jde o neodkladné opatření, nebo je-li vyšetřování prováděno na žádost kapitána, musí o tom být konzulární úředník informován v průběhu vyšetřování, a to co možná nejdříve.
Na požádání bude konzulární úředník v takovém případě rovněž zpraven o průběhu vyšetřování konaného za jeho nepřítomnosti.

7. Ustanovení odstavců 5 a 6 tohoto článku nemohou být použita proti orgánům přijímajícího státu tehdy, jde-li o uplatnění celních zákonných opatření a předpisů a dalších kontrolních opatření vztahujících se na zdravotnictví, přístavní policii, zabezpečení zboží a přístup cizinců.

1. Jestliže loď vysílajícího státu ztroskotá, uvízne nebo je jinak poškozena v hraničním pásmu přijímajícího státu, podají o tom příslušné orgány tohoto státu bez prodlení zprávu konzulárnímu úřadu a seznámí ho s učiněnými nebo zamýšlenými opatřeními k záchraně cestujících, lodi a nákladu.
Konzulární úředník může poskytnout veškerou pomoc lodi, členům posádky a cestujícím a učinit veškerá opatření k zabezpečení nákladu a k opravě lodi. Může se rovněž obrátit na orgány přijímajícího státu se žádostí o taková opatření.

2. Jestliže provozovatel lodi, kapitán nebo jakákoli oprávněná osoba není s to, aby učinila nezbytná opatření k udržování a správě lodi nebo jejího nákladu, může konzulární úředník učinit jménem provozovatele lodi opatření, která by v tomto směru mohl učinit provozovatel lodi.

3. Ustanovení odstavce 2 tohoto článku se rovněž vztahuje na jakýkoli předmět, který patří občanu vysílajícího státu a pochází z nákladu lodi vysílajícího státu nebo třetího státu, který by byl nalezen na pobřeží nebo v blízkosti pobřeží přijímajícího státu nebo dopraven do přístavu konzulárního obvodu.

4. Příslušné orgány přijímajícího státu poskytnou konzulárnímu úředníkovi nezbytnou pomoc při všech opatřeních, jež je třeba učinit při poškození lodi.

5. Loď, která byla poškozena, její náklad a palubní zásoby, pokud nejsou vykládány k použití nebo spotřebě v přijímajícím státě, nepodléhají na území přijímajícího státu celním poplatkům.